Zasvěcení Duchu Svatému
Pán Ježíš o svých kněžích
Zasvěcení Duchu Svatému
Svět naprosto nezbytně potřebuje Ducha Svatého, aby zduchovněl, ale ještě více ho potřebují moji kněží, kteří mu mají otevřít své duše pro nové Letnice, duše zářící a čisté, přetvořené ve Mne, aby oslavovaly Otce a přinášely spásu světu.
Duch Svatý s božskou úzkostlivostí vyhledává nádoby, do kterých by mohl vylít své nekonečné poklady, touží po kněžských duších, které se rozšiřují, volají ho, vzývají, přijímají, sdělují ho, rozdávají: protože On je Boží dar, Dar darů, jediný schopný obnovit duše a svět, oživit je, očistit a uzpůsobit je, aby se mohly znovu narodit v Duchu Svatém.
Nová éra, právě éra Ducha Svatého, přichází na svět, aby ho obnovila, ale On chce, aby se mohl dát poznat zvláště svým kněžím přetvořeným ve Mne. Chce je pozvednout, učinit z nich anděly, posvětit je, aby s Ním, pro Něho a v Něm šířili v Církvi jeho království, které pohne dušemi a srdci.
Jak velice touží můj Otec vidět, že je uctívána, vyzvedána, oceňována zvláště v kněžských srdcích tato Osoba božské Trojice, která je Láska a která panuje Láskou! Protože Duch nepřišel jen v určitém historickém okamžiku, ale přišel navždy, aby věčně vlastnil svou Církev a řídil s nekonečnou sladkostí skrze milost (své zamilované pole působnosti) inteligence a srdce.
V mnoha duších je Duch Svatý odstaven stranou, i když je osobou, bez které by tvor nebyl vůbec schopen se v nadpřirozeném řádu milosti ani pohnout. A bohužel i pro mnohé mé kněze je něčím druhořadým, i když je božským působením kněze. Měl by být v knězi tím nejintimnějším dobrem, jeho tepem a jeho životem! Duch Svatý by měl kolovat v kněžské duši jako krev v jeho žilách, měl by prosakovat jeho myšlenky, slova a skutky. Měl by být pro něho tím, čím je pro Mne. Nejsou kněží druhým Mnou? Proč se tedy nedají Duchem Svatým bezpodmínečně ovládnout, když mu vděčí za všechno, protože od něho věčně vychází jejich povolání? Kdo je posvětil na kněze? Kdo dává sílu jejich slovům při proměňování?
Kdo je přivedl k oltáři a kdo je kněžským svěcením učinil hodnými přetvořit se ve Mne, abych sestupoval do jejich rukou, abych uskutečňoval přepodstatnění? Kdo v nich působí odlesk vtělení Slova, které se obnovuje v každé mši svaté skrze moje umučení a moji smrt? Komu vděčí za své povolání? Kdo si je vyvolil, aby okuřovali oltáře vůní své čistoty?
Kdo je ustavičně ze země obětuje mému Otci v jednotě se Mnou a balí do lásky tento dar, aby se líbili Otci, a přetvořil je ve Mne?
Kdyby moji kněží rozjímali o těchto nekonečných dobrech, ať už o těch, které vidí, kterých se dotýkají rukama, nebo těch, ještě mnohem četnějších, která jsou jejich zraku zahalena, ale která mají jako aktivní princip Ducha Svatého!
Je možno s jistotou říct, že v životě kněze zcela zvláštním způsobem není ani jeden úkon, kterému by neasistoval Duch Svatý, který by nedoprovázel a nepronikal.
Nikdy se neunavím v naléhání na svrchované, absolutní panování Ducha Svatého v duších mých kněží bez jakýchkoliv překážek. Jeho největší radostí je přetvářet je ve Mne a představovat je Otci, jak se stali jednou jedinou věcí se Mnou v Jednotě Trojice.
Kéž by se moji kněží plně darovali této božské Osobě, bez jakýchkoliv výhrad, bez egoismu, bez míry. Když to udělají, velice brzy budou přetvořeni, protože jen Duch Svatý dělá z každé duše druhého Ježíše a uvádí ji přímo do Jednoty (CC 52, 224–236).
Ježíšovy horoucí touhy
Když se zahloubáme do slov a modliteb kněžského svěcení, uvědomíme si, že právě zde má svůj počátek toto přetvoření kněze, protože je mu svěřena moc být reálně Mnou samým ve slavení mše svaté a přisluhováním svátostí smíření a všech ostatních svátostí, ve kterých Mne reprezentuje. Nejsou snad Mnou tito kněží, posvěcení mým Otcem, Církví a pomazaní Duchem Svatým?
Není to tedy neužitečné naléhání, jestliže požaduji toto přetvoření, když mnozí moji kněží na to zapomínají, neuvádějí je do života, nepřikládají tomu důležitost, odbývají to nedbale a povrchně, pouze když vykonávají svou službu, a mnohdy ani tehdy ne. Nuže – mým živým přáním je, aby se v každém kněžském srdci toto přetvoření uskutečnilo velice intimně, hluboce, aby dosáhlo své plnosti v Jednotě Trojice.
Chci obnovit mnohá skleslá srdce, chci probudit mnohé ospalé duše; chci otřást až do hloubky citlivou tkání kněžských srdcí, aby odpověděli na moje horoucí touhy učinit je dokonalými v jednotě. Chci svým hlasem proniknout do jejich citů, zmalátnělých a vychladlých v důsledku styků se světem, který je ode Mne vzdálil. Chci je přivést do své náruče a přitisknout je na své Srdce, předat jim zápal, světlo, lásku, život! To je to, co sleduji těmito diskrétními důvěrnostmi svého Srdce, plného něžnosti a lásky.
Přijdou, opakuji, vrátí se do mé náruče ztracené ovce, duše, které se poskvrnily hříchy, i ony křivopřísežné, které se ode Mne vzdálily. Vrátí se ke Mně kající svatokrádežníci, vrátí se vlažní a lhostejní, ambiciózní a lakomí, ti, kteří byli tolika způsoby zranění a jsou smutní, přijdou leniví, nemravní, nečistí a všichni, všichni ostatní, protože já do svého pozvání zahrnuji všechny, a oni očištění, kající a v pokoře se vrhnou k mým nohám. Já je však vezmu do své náruče, přitisknu je na svou rozdrásanou hruď, dám jim políbení míru, zapomenu na jejich minulost a nahradím starého člověka Mnou, Ježíšem.
Chci jen dobro jejich a jejich duší. Toužím jen úzkostlivě po jejich vážném a trvalém přetvoření ve Mne, protože je miluji! Láska, jen láska, která na všechno zapomíná a všechno odpouští, způsobila, že Já pro jejich dobro bych na ně vylil všechny city, kterých je moje srdce plné.
Moje Církev přijme nový impulz lásky a nejvyšší Velekněz bude mít velkou útěchu, když uvidí, jak znovu rozkvétají s ještě větší silou rostliny této zahrady, a bude se radovat z jejich triumfu a jejich skrytých vítězství.
Všichni moji kněží s ním vytvoří více než kdykoliv dříve jedinou duši, jediný pulz, jediné úsilí, jednoho jediného Ježíše, jediného Spasitele. Budou sjednoceni s jeho petrovskou službou a budou připraveni dát život za duše, za náboženství, aniž by změnili jedinou čárku v jeho nebeském učení.
Tento můj podnět nezůstane neplodný, tento můj impulz z nebe pro kněze: dříve nebo později ho bude slyšet na celém světě, protože jednota je síla a Jednota v Trojici je božská síla a přivede k uskutečnění tuto životnou a svatou obnovu, ve které všichni moji kněží budou tvořit s papežem jednu jedinou věc, jednu jedinou věc s biskupy, protože budou jednou jedinou věcí se Mnou, Já s nimi a v nich, v Trojici.
Budou tedy přinášet plody věčného života v duších a vzdají Bohu slávu v srdcích, svět dá odpověď Pravdě, protože Duch Svatý je plodná síla této radikální změny a nejen všech věcí ve Mně, ale jednou z nejzákladnějších věcí bude přetvoření kněží ve Mne.
Tak nastane obnova univerzální, nikoliv omezená na některá místa či národy, protože všude bude přítomen jeden jediný kněz, Já sám budu přítomen a budu působit, přitahovat, obětovat, očišťovat a posvěcovat.
Já, který předvídám budoucnost, jako by to byla přítomnost, již se cítím vlastníkem duší a národů, rozšiřuji v srdcích své království představované věrně mými kněžími, kteří už nebudou chladní nebo vlažní, nebudou osamělí a izolovaní, nýbrž spojeni se Mnou, který jsem celý světlo, celý žár, celý síla a přitažlivost, celý ctnost a láska.
Nemyslete si tedy, že se omezím a budu toužit jen po přetvoření mých kněží v Mexiku, moje touha se vztahuje na celý svět, protože Já jsem více než dostačující nejen pro svět, ale pro tisíce světů, kdyby zde byly.
Tento svět se potřebuje obnovit, zduchovnět, být spasen, ale na to je jediný prostředek: přetvoření kněží ve věčného, čistého, jediného a svatého Kněze a Spasitele, který touží a slibuje, že se vrátí na zem ve svých kněžích, aby se reálně uskutečnila ve světě v jeho kněžích nová éra spásy a posvěcení.
Sám Vykupitel se svými nekonečnými a nevyčerpatelnými zásluhami chce vykupovat. Vykoupení totiž neskončilo na kříži, tam jen začalo a jeho přesvaté nejúčinnější plody budou trvat v Církvi až do konce věků.
Bohužel, pro mnoho duší zůstanou tyto plody bez užitku. A proč? Pro nedostatek svatých dělníků na mé vinici, pro nedostatek horlivosti, oběti a lásky k duším. Ale na to všechno bude lék v kněžích, kteří – přetvořeni ve Mne – budou vlastnit mé ctnosti a moji svatost, samotného mého Ducha, který je bude podněcovat ke stále větší dokonalosti, a tedy ke stále těsnější jednotě se Mnou až k totálnímu přetvoření ve Mne.
Trojice již očekává svaté plody této jednoty kněží ve Mně, která spočívá přesně v přetvoření, protože přetvoření sjednocuje. A to je konečný cíl všeho, toto je tajemství zjevení celého mého plánu. Je to nejvznešenější, nejčistší, nejsvětější a nejvíce povznesené v dokonalosti: sjednocení, jedna jediná a nejčistší a nejplodnější Jednota v Trojici.
Po staletích a staletích, která jsou pro Mne jako jeden den, chci všechno přivést k uskutečnění ve své podstatě a dokonalosti, aby to všechno způsobilo v této milované Církvi plnost rozkvětu a duším bylo přesvatým prostředkem, který je sjednotí a přivede do nebe (CC 51, 50–55; 56–59).
Z knihy Conchita Cabrera de Armida: Pán Ježíš o svých kněžích MCM Olomouc
