Žádám čistotu, žádám čistotu!
Pán Ježíš o svých kněžích
Ti, kteří mají co do činění s mou Církví, neposkvrněnou a bez poskvrny, musí být čistí! Srdce těch, kteří ji tvoří, musí zářit jako sníh. Musí mít čistotu větší než andělé! Ruce, které se Mě dotýkají, rty, které pronášejí slova proměňování, musí být očištěné a bez poskvrny! Ony ruce, které mají lámat dobrodiní! Ony rty, které se mají otevřít, aby Mě oslavovaly u oltáře a v duších! A především ona srdce musí být jako křišťál, aby jimi pronikala Trojice: musí být vzácnější než pixidy, které Mě přechovávají. Musí být druhým Mnou, neposkvrněná, zářivá, čistá a svatá, hluboce spojená s Trojicí!
Proto kněží více než kdokoliv jiný musí přistupovat velice často ke svátosti smíření, protože v každém úkonu své služby musí být jako andělé a tak čistého srdce, aby odráželi Boha, kterého představují.
Jak hluboký cit zakouším, když sním o legii kněží, kteří uskutečňují tyto ideály mého Srdce! Budou-li druhým Mnou, Otec jim bude naslouchat se zalíbením, bude se na ně usmívat, protože v každém z nich bude spatřovat Mne; a místo aby oni vykonávali Boží vůli, bude On vykonávat jejich vůli, protože zde bude jen jedna jediná vůle a láska v Něm.
Je proto nevyhnutelné, aby všichni kněží vážně vzali své přetvoření ve Mne v tomto historickém okamžiku, ve kterém se Mi mají podobat více než kdykoliv jindy! Jak nutná je jejich jednota: ta má z nich vytvářet jednotu čistých srdcí, neposkvrněných rukou, které Mě pozvedají k nebi a vzývají milosrdenství!
Tento zástup svatých kněží ve své jednotě se Mnou a v čistotě jejich srdcí bude schopen přetvořit svět.
Žízním po této čistotě, která je připodobňuje ke Mně. Žízním po obětech, které ve spojení s mou Obětí budou obětovány Otci jako kadidlo nekonečného dostiučinění.
Chci, aby moji kněží zapomínali na sebe a tak jako čisté oběti spolu s mou Obětí obětovali Mne a obětovali sebe za spásu světa.
Žádám a naléhavě prosím dnes mé biskupy a kněze, aby s Mariinou pomocí dali nový impulz k hledání čistoty pro mou Církev a pro slávu panenské Trojice. Žádám čistotu!... Žádám čistotu! Mohou Mi ji odepřít srdce těch, kteří jsou moji, které miluji s něžností tisíců matek, se září samotného Boha?
Pro moji Krev, pro jejich vznešené povolání, pro ono nevýslovné zalíbení v nich žádám jejich čistotu a Jednotu v Trojici. Žádám, aby oživili ve své duši lásku k mé Církvi, aby ji podpírali, bránili, ochraňovali a dávali jí slávu a tisíce čistých duší. Hřích nečistoty se strašně rozšířil a drásá mé Srdce. A proto naléhavě prosím: čistotu, čistotu! A od koho ji mám žádat na prvém místě, ne-li od těch, kteří jsou moji, od kterých mám právo na lásku a zalíbení? (CC 50, 21–27).
