Z pohřbu Benedikta XVI. 5. ledna 2023
V těchto dnech jsme v Římě viděli lidi - v počtu, který výrazně převyšuje očekávání -, kteří již začali žít primát modlitby a Boha, největším to odkazem Benedikta XVI. Už jen tato přítomnost je svědectvím, které ještě více vynikne právě tváří v tvář pohřebnímu útvaru, který se snaží držet právě to podstatné co nejméně na očích.
Pokud nás však smrt Benedikta XVI. a jeho pohřeb něčemu učí, pak tomu, že v tomto zbožném a modliícím se lidu je naděje církve: lid nepodléhající ideologiím a diatributu církevní politiky, který žije šťastně a s jistotou jasně naznačené cesty, a to i v době velkých turbulencí a zmatků; lid, který již řekl ano a je odhodlán žít onu hlubokou výzvu, která zazněla v Benediktově duchovním testamentu: "Zůstaňte pevní ve víře! Nenechte se zmást (...) Ježíš Kristus je skutečně cesta, pravda a život - a církev, se všemi svými nedostatky, je skutečně jeho tělo".
Pokud nás však smrt Benedikta XVI. a jeho pohřeb něčemu učí, pak tomu, že v tomto zbožném a modlitebním lidu je naděje církve: lid nepodléhající ideologiím a diatributu církevní politiky, který žije s jistotou jasně naznačené cesty, a to i v době velkých turbulencí a zmatků; lid, který již řekl ano a je odhodlán žít onu hlubokou výzvu, která zazněla v Benediktově duchovním testamentu: "Zůstaňte pevní ve víře! Nenechte se zmást (...) Ježíš Kristus je skutečně cesta, pravda a život - a církev, i se všemi svými nedostatk,y je skutečně jeho tělo".
Nico Spuntoni Ecclesia 06-01-2023
