Z Homilie sv. Řehoře
Homilie sv. Řehoře Velikého
Domnívala se, že Pána odnesli, a vroucně po něm toužila.
(Hom 25 1-2, 4-5)
Když Marie Magdalská přišla ke hrobu a nenašla tam Pánovo tělo, domnívala se se, že ho odnesli, a oznámila to učedníkům. Ti přišli, uvěřili, že je tomu tak, jak to žena řekla. A pak je o nich napsáno: Učedníci se pak vrátili zase domů.(1) A následuje: Maria však stále venku u hrobky a plakala.(2)
Nyní je třeba se zamyslit nad tím, jak veliká a silná láska planula v srdci této ženy, že neodešla od Pánova hrobu, i když odešli jeho učedníci. Usilovně hledala toto, kterého nenašla, plakala při tom hledání, domnívala se, že ho odnesli, a vroucně po něm toužila. A proto ho tehdy ona jediná uviděla, protože tam zůstala a dále hledala. Vždyť úspěch dobrého díla záleží na vytrvalosti, a sama Pravda říká: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.(3)
Na začátku tedy hledala a nenalezla. Dlouhým čekáním rostla její touha, a byla stál větší, až mohla uchopit, co nalezla.. Vždyť svatá touha dlouhým čekáním roste. Jestliže však čekáním ochabuje, není to pravá touha. Tak velkou láskou planuli ti, kdo dospěli k pravdě. Proto říká David: Po Bohu žízní má duše, po svém živém Bohu;, kdy konečně zase přijdu před Boží tvář?(4) A také církev říká v Písni písní: Jsem raněna láskou. (5)A na jiném místě: Má duše umdlévá. (6)
Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš? (7) Má uvést příčinu své bolesti, aby vzrostla touha, a tím, že vysloví jméno hledaného, vzplane k němu ještě větší láskou.
I Ježíš jí říká? Marie!(8) Když ji nazval jenom „ženo“, nepoznala ho, oslovuje ji tedy jménem, jakoby jí tím říkal: „Poznej toho, kdo tebe dobře zná. Neznám tě jen všeobecně jako ostatní, tebe znám zcela jedinečně“. A Maria, protože je oslovena svým jménem, poznává toho, kdo ji oslovil, a hned mu říká: „Rabbuni, to znamená Mistře“(9) Neboť on to byl, koho kolem sebe venku hledala, a rovněž on to byl, kdo ji k tomu vnitřně vedl.
(1) Jan 20,10. (2) Jan 20,11). (3) Mt 10,22 (č) Žln4. 41) 3. (5) srov. Pís 2,5) (6) Jan20,15). (8)Jan 20, 16. (9) Taméž.
