Z dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha
Účast mučedníků církve na vítězství její hlavy Krista
Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo, vám chci vypovědět o svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěk(Ž 135,3). Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z pece ohnivé, je ustavičně při mně a z těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v slast; jeho milosrdenství trvá navěky“(Ž 135,3).
Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem.
To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.
Jak však mohu obstát v tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandarini a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby (srov. Ž 79,2) a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k tobě zemřít.
Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v mé slabosti zjeví tvá síla a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v své pýše zdvihnout hlavu.
Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, že se sklonil k svému služebníku v jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení; jeho milosrdenství tr vá navěky“ (srov. Lk 1,46-48).
„Velebte Pána, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy. (Ž 116,1) Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, aby zahanbil urozené. (srov. 1 Kor 1,27). Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky“.
Toto všechno vám píši, aby se vaše a moje víra sjednotily. Uprostřed této bouře vrhám až k Božímu trůnu kotvu živé naděje, která je v mém srdci.
Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství (srov 1Kor 9,24), oblečte si pancíř víry ( srov 1, Sol 8) a pravicí i levicí se chopte Kristových zbraní ( srov. 2 Kor 6,79), jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení, než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven ( srov.Mt 18, 8-9).
Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj ( srov. 2Tim 4,7) a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I když se snad v tomto životě již neuvidíme, v budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.
(Launay A.: Le clergé tonkinois et ses prêtres martyrs, MEP, Paris 1925, 80-83)
Tento vietnamský světec a mučedník, misionář, kněz a ředitel semináře vytrpěl dvojí mučednictví a nakonec byl sťat 6. dubna 1857. To byli opravdoví křesťané, kteří žili pro lásku Ježíše Krista, kterého následovali a pro kterého se obětovali, tak jako on se obětoval pro nás.
Kéž by dnešní seminaristé měli vedoucí a spirituály aspoň trochu jemu podobné! Jak se musí před ním stydět všichni ti synodní horlitelé za zpohodlnělý „křesťanský“ život, s Bergogliem na čele!
