Menu


Vzmužte se, Monsignore

                                                                               6. 1. 2019

Vzmužte se, Monsignore!

JE TOMU 25 LET...

Před dvaceti pěti lety, 8. února 1994 Svatý otec Jan Pavel II. se obrátil k veřejnému světovému mínění s tvrzením, že právní schválení homosexuality je nepřípustné (…) Rezoluce Evropského parlamentu požaduje uzákonění morálního nepořádku. Parlament nevhodně přiznal institucionální uznání deviantnímu jednání, které není ve shodě s Bohem.

V květnu téhož roku Kulturní centrum Lepanto rozšířilo ve Štrasburku mezi poslanci Evropského parlamentu manifest pod titulem: „Evropa ve Štrasburku: reprezentována, nebo zrazena?“, ve kterém se obrátilo s rozhodným protestem proti podpoře neřesti odsouzené křesťanským Západem a žádalo všechny evropské biskupy, aby »spojili své hlasy s nejvyšším Pastýřem a rozšířili ve svých diecézích veřejné odsouzení morální viny, jakou se poskvrnil Evropský parlament a upozornili svěřené stádce na rostoucí útoky protikřesťanských sil ve světě«.

Dnes jeden evropský stát za druhým, včetně těch s nejstarší katolickou tradicí vyzvedly sodomii jako jurisdikční dobro a uznaly pod různou formou tzv. “homosexuální manželství“ a zavedly trest pro „homofóbii“. Pastýři církve, kteří by měli klást rozhodný a neúprosný odpor „homosexualizaci společnosti“ podporované politickými kruhy a mediálně finanční oligarchií, ji ve skutečnosti svým mlčením podpořili. Dokonce mezi špičkami církevní hierarchie se rozšířila jako metastáza homosexuální praxe a kultura nazvaná „gay-friendly”, která ospravedlňuje homosexuální neřest a povzbuzuje k ní.

Mons. Athanasius Schneider, pomocný biskup v Astaně v poselství z 28. července 2018 prohlásil, že »jsme svědky neuvěřitelného scénáře, ve kterém někteří kněží a dokonce biskupové a kardinálové nabízejí bez uzardění kadidlová zrna modle homosexuální ideologie a dokonce i ideologii gender, za potlesku těch nejmocnějších světa, tj. Politiků, sociálních médií a mocných mezinárodních organizací«.

Arcibiskup Carlo Maria Viganò ve svém historickém svědectví z 22. srpna 2018 obvinil s udáním jmen a přesných okolností existenci »homosexuálního proudu podporujícího podvrácení katolické nauky v oblasti homosexuality« a přítomnost »homosexuálních sítí rozšířených v mnoha diecézích, seminářích a řeholních řádech atd., které jednají pod pláštěm tajemství a lží s mocí chapadel chobotnice a ždímají nevinné oběti, kněžská povolání a rdousí celou církev«.

Tyto odvážné hlasy zůstávají až dodnes izolované. Klima lhostejnosti a omerty, které panuje v církvi, má hluboké kořeny mravní i naukové, které sahají do epochy 2. vatikánského koncilu, kdy kruhy církevní hierarchie přijaly proces sekularizace jako nezvratného fenoménu. Ale když se církev podřídí sekularismu, Kristovo království je zesvětštěno a redukováno na mocenskou strukturu. Militantní duch místo aby obracel svět k zákonům evangelia, podrobuje evangelium požadavkům světa.

Raději bychom slyšeli zanícená slova sv. Petra Damiána nebo sv. Bernarda ze Sieny než fráze papeže Františka: »Jestliže osoba je gay a hledá Pána a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ji soudil?«. Jestliže význam této fráze byl rozšířen médii, bylo by zapotřebí napadnout mediální instrumentalizaci jasnými a slavnostními dokumenty o odsouzení sodomie, jak to učinil sv. Pius V. v konstituci Cum primum z 1. dubna 1566 a Horrendum ilud scelus z 30. srpna 1568. Naopak postsynodální exhortace Amoris laetitia papeže Františka z 8. dubna 2016 nejen o tomto nejtěžším morálním zlořádu mlčí, ale relativizuje přikázání přirozeného řádu a otevírá cestu konkubinátu a cizoložství.

Z toho důvodu se na Vás obracíme s výzvou, Monsignore.


SLOUŽIT CÍRKVI

Oslovení Monsignore evokuje důstojnost, nikoliv moc, není to funkce byrokratická. Všem biskupům, nástupcům apoštolů, je přiznána kvalifikace Monsignora, ale také prostí kněží mohou přijmout tento titul. Slovo důstojnost, ačkoliv je mu věnováno v 2VK vysvětlení, zdá se, že dnes ztratilo svůj význam.

Důstojnost znamená vědomí role a poslání svěřeného Bohem. Z úcty k vlastní důstojnosti pramení pocit pocty. Vaše důstojnost, monsignore, vyplývá z pocty, že sloužíte církvi a nehledáte přitom své vlastní zájmy ani souhlas mocných. Důstojnost monsignora jste přijal od církve, nikoliv od lidí církve a církvi musíte skládat účty. Církev je společenství božské, založené Kristem, vždy dokonalé, vždy vítězné v čase i na věčnosti. Lidé církve mohou církvi sloužit, nebo ji zradit. Sloužit církvi znamená dávat přednost zájmům církve, což jsou zájmy Ježíše Krista, před zájmy osobními. Zradit církev znamená dát přednost zájmům rodiny, řeholního institutu, církevní autoritě chápané jako soukromá osoba před pravdou církve, před pravdou Ježíše Krista, jediné Cesty, Pravdy a Života (Jan 14,6).

Křivdili bychom Vaší inteligenci, Monsignore, kdybychom nepředpokládali, že si jste vědom určité krize v církvi. Někteří vynikající kardinálové při různých příležitostech dali najevo své rozpaky a znepokojení z toho, co se v církvi děje. Stejné je rozhořčení, které projevuje prostý člověk hluboce dezorientovaný novými paradigmaty náboženskými a morálními. Tváří v tvář tomuto rozhořčení jste v soukromí rozepjal paže a hledal uklidnění svého partnera slovy jako: Nemůžeme dělat nic jiného, než mlčet a modlit se. Papež není nesmrtelný. Mysleme na budoucí konkláve.

Všechno, jen ne promluvit, jen ne jednat. Mlčení jako nejvyšší pravidlo chování. Neleží na tomto chování jako balvan lidská servilnost, egoismus toho, kdo hledá především poklidný život, oportunismus, schopný přizpůsobit se každé situaci? Potvrdit to, soudit úmysly? Ale soudit úmysly nemohou lidé, nýbrž jen Bůh, v den posledního soudu, kdy všichni staneme před ním, abychom z jeho ústy slyšeli nezvratný výrok, který nám otevře buďto věčné štěstí, nebo věčné zavržení. Kdo žije na zemi, může dělat soud pouze o slovech a skutcích, tak jak objektivně znějí. A slova, Monsignore, jimiž vysvětlujete své chování, jsou někdy mnohem vznešenější než vaše city.

Musíme jít za papežem, i když se nám nelíbí, protože on je skála, na které Kristus zbudoval svou církev. Musíme se za každou cenu vyvarovat schizmatu, protože to by byla pro církev ta nejhorší pohroma.

Vznešená slova, protože vyslovují pravdy. Papež je základem církve a církev se nemá ničeho bát více než schizmatu. Ale to, k čemu vás chceme přimět, abyste o tom uvažoval, je, že cesta absolutního mlčení po které chcete kráčet, přináší škodu papežství a urychluje schizma církvi.

Je skutečně pravdou, že papež je základem církve, ale dříve než na něm je církev založena na Ježíši Kristu. Ježíš Kristus je prvotní a božský základ církve. Petr je jeho druhotný základ, a to lidský, i když božsky asistovaný. Božská asistence nevyučuje omyl, nevylučuje hřích. V dějinách církve nescházejí papežové, kteří hřešili nebo chybovali, aniž by to někdy odsuzovalo instituci papežství. Tvrdit, že je třeba vždy následovat papeže a nikdy se od něho neodloučit, odmítat ve výjimečných případech snahu uctivě ho opravit, znamená přisuzovat církvi všechny bludy, kterých se lidé v církvi dopustili. Absence tohoto rozlišení mezi církví a lidmi církve slouží nepřátelům církve, aby na ni útočili tolika falešnými přáteli, aby nesloužili církvi.

Stejně tak těžké důsledky má tvrzení, podle kterého porušit mlčení a říct pravdu – je-li to nutné – je nevěrnost vůči stejnému nejvyššímu pastýři, a mohlo by vést ke schizmatu. Ale schizma je rozdělení a církev v tomto momentu se jeví tak rozdělená a rozdrobená jako nikdy v dějinách. Uvnitř každé farnosti, v každé diecézi, v každém národě je nemožné stanovit společné pravidlo, jak žít podle evangelia, protože každý má zkušenost jiného křesťanství, na liturgickém i dogmatickém poli, a vytváří si vlastní náboženství takovým způsobem, že společnými zůstávají jen normy, ale nikoliv podstata. Jaké jsou důvody tohoto rozdrobení?

Zmizela hvězda, která určuje cestu a věřící tápou ve tmě noci, sledují osobní názory a sentimenty, aniž by se ozval jediný hlas a připomněl, jaká je nauka a neměnná praxe církve. Schizma je vyprovokováno temnotou, dcerou mlčení. Jen jasné hlasy, křišťálové hlasy nerozlučně věrné Tradici mohou rozptýlit temnotu a dovolit dobrým křesťanům, aby překonali rozdělení, které vyprovokoval tento pontifikát, a vyhnout se rostoucímu ponižování církve. Je jediný způsob, jak zachránit církev před schizmatem: Vyhlásit pravdu. Mlčením podporujeme schizma.


EXTRÉMNÍ VÝZVA

Monsignore, Vy, který se těšíte vážnosti, který představujete morální autoritu, Vy, který shromažďujete dědictví, čeho se bojíte? Svět vás může napadnout pomluvami a zlořečením, Vaši představení Vás mohou zbavit autority a vnější důstojnosti. Ale je zde Pán, kterému musíte složit účty jako každý z nás v den Soudu, kdy bude všechno zváženo a posouzeno podle míry. Neptejte se nás, co udělat konkrétně. Jestliže se toho odvážíte, Duch Svatý nebude chybět, aby Vám vnukl své pojetí doby a způsobu, jak vyjít ze skrýše a být světlem světa, městem na hoře, zapálenou pochodní na svícnu (Mt 5, 13-16).

To, co žádáme, Monsignore, je ujmout se jednání bratrské kritiky, ochotného odporu, zbožného morálního odloučení od shody s těmi, kteří jsou odpovědni za sebezničení církve. Vzchopte se otevřeně bránit církev uvnitř církve a vyznejte veřejně celou katolickou pravdu. Vzchopit se jako jiní spolubratři, kteří se spojí s Vámi a s námi k výzvě k válce a lásce, jak to učinil sv. Ludvík Maria Grignion z Monfortu v Zanícené modlitbě: »Hoří, Hoří! Hoří! Požár v Božím Domě. Je to požár duší! Je to požár ve svatyni!«.

Jazyky ohně jako o Letnicích, záblesky ohně jako v pekle jakoby pokryly zemi. Oheň ničení, oheň očišťování, oheň obnovy určený aby zaplavil zemi, strávil ji a přetvořil. Kéž božský oheň vzplane dříve než oheň jeho hněvu, který změní naši skutečnost v popel, jak tomu bylo v Sodomě a Gomoře. To je důvod apelu, se kterým se na Vás obracím dvacet pět let po zhoubné rezoluci Evropského parlamentu, pro dobro duší, pro čest církve a pro záchranu společnosti.

Monsignore, přijměte tuto výzvu, která je také vzýváním Panny Marie a andělů, aby zasáhli co nejdříve k záchraně církve a celého světa. Vzchopte se, Monsignore, přijměte tento posvátný návrh pro rok 2019 a my budeme po vašem boku v této dobré bitvě.

Roberto de Mattei

prezident Fondazione Lepanto

U jesliček o této první sobotě měsíce ledna 2019 o vigilii Zjevení Páně






Transparentní účet na provoz stránek 2702644352/2010