Výsledky sumitu potvrzují skutečnosti více než katastrofální
Mons. Nicola Bux: S přijetím Obamovy agendy byla homosexualita (v církvi) normalizována
Rozhovor, který poskytl Mons. Nicola Bux Alexandru Riccovi z La Verità na téma: Světový sumit o zneužívání v církvi, klerikalismu, „Sodomě“ a zpolitizované církvi
Done Nicolo, způsob, jak papež vysvětluje zneužívání, je jasný: vina není v homosexuálních kněžích, ale v klerikalismu. Co o tom soudíte?
Klerikalismus je termín zcela nedostačující k tomu, aby vysvětlil otázku zneužívání.
Proč?
„Centrum ochrany nezletilých“ při Papežské univerzitě Gregoriana vysvětlilo, že není správné mluvit o pedofilii, tj. o nezdravé pozornosti vůči dětem v prepubertálním věku, nýbrž o efebofilii, tj. o sexuální přitažlivosti k mladým ve věku puberty a post-puberty.
Jedná se tedy o homosexualitu?
Autoři studie dospěli k závěru, že tento druh přitažlivosti se týká v 80% případů osob homosexuálních. Proto mluvit o klerikalismu a pedofilii znamená zatahovat kouřovou oponu.
Proč se tedy v 21 bodech rozdávaných na sumitu slovo »homosexualita« vůbec neobjevuje?
Vezměte v úvahu, že současný pontifikát začal v éře Baracka Obamy, onoho hlasatele - láska je láska, homosexuálové nechť se milují, jak se jim líbí, a kvůli nim je nadále zakázáno mluvit o terapii...
Promiňte: homosexuální kněží potřebují terapii?
Během tiskové konference minulý pátek monsignore Sciclunařekl, že označovat určitou kategorii jako homosexuální, není legitimní. A že homosexualita nevede ke hříchu, ke kterému spíše inklinuje žádostivost.
Co to znamená?
Žádostivost je součástí lidské přirozenosti jakožto náklonnost ke zlému. Z toho plyne, že láska může zneužívat druhého k vlastnímu potěšení.
Souhlasím. Tedy?
V případě homosexuality osoba, která je objektem takového typu lásky, není ve skutečnosti milována, nýbrž je žádoucí ve funkci lásky, kterou subjekt zakouší sám pro sebe. A v tom je morální problém.
Homosexuální láska není láskou?
Je to láska nezřízená.
Vrátím se tedy k první otázce: jak naložit s knězem anebo seminaristou, který je homosexuální?
Je třeba zhodnotit stadium toho, co Katechismus nazývá „nezřízenost“. V každém případě přijímat do semináře osoby s takovou tendencí je zakázáno.
Povězte mi, zda jsem správně pochopil: psychologický test, který předložil Vatikán na sumitu, by měl sloužit k výběru seminaristů, kteří mají být vyloučeni?
Alespoň na základě řádu pro semináře v roce 2016...
Ve své knize ‚Sodoma‘ Frédérich Martel tvrdí, že v církvi je gay lobby tak rozšířená, že homosexualita je nyní tolerována, alespoň pokud nevyústí do pedofilie.
Na základě studií, které byly provedeny např. psychologem Gerardem van den Aardweghem, homosexuálních osob je mnohem méně, než tvrdí propaganda pro normalizaci homosexuality.
Homosexuálů je tedy méně, než si myslíme?
Ano. Proto také i homosexuálních kleriků je mnohem méně, než se soudí. Před několika roky Kongregace pro klérus odhadovala, že počet homosexuálních kleriků nedosahuje 2% z jejich celkového počtu.
Martel se tedy mýlí?
Martelova téze je hluboce mylná, ale má přesný objektivní záměr: ukázat, že homosexualita je tak rozšířená, že je neužitečné proti ní bojovat. Naopak, je třeba ji označit za legitimní, tak jak se to děje s drogami.
Jeden z termínů na vatikánském sumitu je „nulová tolerance“. Není zde riziko, že tlak veřejného mínění odvede pozornost od hlavních problémů?
Formule „nulová tolerance“ je proti evangeliu. Kdyby Pán aplikoval takové kritérium na lidstvo, zmizelo by z povrchu zemského.
Chcete říct, že přílišná přísnost ke zneuživatelům je nesprávná?
„Nulová tolerance“ je politicky korektní slogan opakovaný a papouškovaný – pod tlakem veřejného mínění – aby ukázal, že církev tasila meč a dělá pořádek.
Co by tedy církev měla dělat?
Církev musí mít trpělivost a rozvážnost. Nesmí přehlížet pravdu: jak Starý, tak Nový zákon představují homosexuální vztahy jako těžkou neřest, protože jsou proti přirozenosti. Pater Reginald Garrigou-Lagrange říkal, že je třeba být nekompromisní, pokud jde o nauku, protože musí být předmětem víry, ale ohleduplní ve správné míře - abychom si ji oblíbili. Říkal ironicky: „Církev absolvuje hříšníky, nepřátelé církve absolvují hříchy“.
Ohleduplní. Je to vůbec možné?
Dnes se používají výrazy jako ‚přijímat‘, a ‚doprovázet‘... Co se tím míní? Zachránit osobu z nepořádku, ve kterém žila, a jestliže se dopustila deliktů, potrestat ji spravedlivým trestem. To je důvod, proč je důležitá terapie...
A vidíte, že terapie zasahuje?
Ano. Žasnu, že o terapii se vůbec nemluví. A protože byla přijata Obamova agenda, homosexualita byla normalizována.
Tedy na jedné straně je vůle homosexualitu normalizovat, takže je vývarem pro kulturu zneužívání. Na druhé straně jsou požadovány přísné tresty pro samotné zneuživatele.
Přesně tak. Monsignor Scicluna by měl vysvětlit, proč Vatikán tak postihl Theodora Edgara McCarricka, když homosexuální vztahy nejsou hříšné.
McCarrick by potrestán po obvinění v New York Times.
Ovšem...
Papež se otáčí podle toho, kam fouká vítr v médiích?
Myslím, že je zcela ve vleku protichůdných podnětů veřejného mínění, které se na jedné straně děsí – kdoví, jak dlouho ještě – když se děje něco dětem, ale na druhé straně nechce uznat homosexuální tendence za nemravné.
Na druhé straně, zatímco McCarrick byl převeden do laického stavu, papež František jmenoval novým papežským komořím jeho chráněnce Kevina Farrella. A ten má velmi blízko k jezuitovi LGBT Jamesi Martinovi.
Mnozí už na tuto kontradikci poukázali. Problém je, že mnoho pastýřů církve opustilo pravdu Evangelia, snad ze strachu. A to je počátek krize.
Udělá papež čistku?
Nedělají se procesy pro nic zanic. Proto nechápu, proč se nevejde do kontaktu s tou částí katolické církve, která vystoupila s tím, že ukazuje prstem na pravou ránu. To je ten pravý klerikalismus.
V jakém smyslu?
Vyhnout se konfrontaci a debatě. Jednat jako pštros a strčit hlavu do písku.
Máte na mysli konfrontaci s konzervativními kardinály, kteří připisují příčinu zneužívání homosexualitě?
To nejsou kardinálové konzervativní, nýbrž ti, kteří střeží nauku předanou od apoštolů, drží pospolu - katolicky řečeno, nauku, morálku a praxi, bez ústupků módě. Napadlo mě... Nemyslíte, že pokud je o homosexualitu, přišla i v církvi do módy „orientace“?
A neměla by?
To není termín katolické morálky! Je to výraz homosexuální lobby.
Čili?
Žádná sexuální orientace neexistuje.
Neexistuje?
Bůh stvořil muže a ženu. Bůh je nejvyšším pořadatelem všeho stvoření, zatímco člověk vytváří nepořádek, neřád. A nebo neexistuje objektivní řád a každý si ho vytváří, jak se mu líbí. Jestliže by se církev zřekla učit tomu, že Bůh stvořil přesně vymezenou přirozenost mužskou a ženskou, a omezila se na „orientaci“, padl by základní princip katolické pravdy.
Co si myslíte o Františkovi »politikovi«, který se dal vyfotografovat s broží »Otevíráme brány«?
To je folklor. Otázka je jiná.
Jaká?
Zda má v církvi převažovat politika, nebo víra. Jestliže má převažovat víra, církev musí přijmout skutečnost, že bude také pronásledována, jestliže trvá na pravdě evangelia.
Papež tedy chybuje, když chce přijímat všechny?
Ve skutečnosti, když si všimnete jeho vystupování, nenajdete zde výzvu k nerozlišovanému přijímání. Řekněme si, že jeho fráze jsou trochu peronistické...
Peronistické?
Ano, přece víte, že peronismus je schopnost spojit věc s jejím úplným opakem, podle okolností.
Jednu ránu do obruče, jednu do sudu.
Hlavní jeho ohled je, aby neztratil popularitu. Je to k nepochopení, jak tenhle přístup může stále vycházet. Ale když vidíme, co se děje v Itálii, v Evropě, Latinské Americe, řekl bych, že už tomu tak úplně není.
A co si myslíte o angažovanosti církve v životním prostředí?
To jsou jen další věci Obamovy agendy. Tímto krokem církev skončí jako v případu Galilea. Vědci jsou rozděleni. A církev zde nemá žádnou kompetenci.
Otec Antonio Spadaro říká, že slouží demokratickému katolicismu.
Spojovat katolicismus s demokracií je oxymóron.
Opravdu?
Zajisté. Co to má znamenat: demokratický katolicismus? Když mluvíme o katolické církvi, mluvíme o hierarchicky uspořádaném Božím lidu. Církev není ani za mák demokratická.
Sabino Paciolla
