Velké poselství
Všední dny dlouhého života
V letech 1889–1941 prožívala Marie Julie poměrně skrytý a pokojný život: život modlitby a utrpení s občasnou návštěvou přátel a značně ztrpčovaný nevyhnutelným zármutkem.
Zatímco svět ji znal spíše jako zcela zapomenutou – jsou zde rodiče a přátelé, kteří se v průběhu času mění a přicházejí za ní, aby se u ní vzdělávali, žádali o radu a zapisovali průběh jejích extází.
Ale doba velkých zjevení prakticky skončila. To, co bratři Charbonnierovi říkají a píšou o hrdinné době, vypadá jako zapomenuté, skryté a do určité míry možno říct zmařené... Ale Bůh tajemně bdí nad tím, co má být jednoho dne zjeveno!
V roce 1892 otec Marie Julie, jehož úkolem bylo zajišťovat pro svou dceru svátosti, usnul sladce v Pánu jako svatý Josef ve stínu a v mlčení.
Zde je popis doby krátce před jeho smrtí:
Atmosféra v domě ve Fraudais
Je to vlhká místnost, světlo proniká otevřenými dveřmi do tohoto příbytku chudé rodiny, která se shromažďuje kolem ohniště v kuchyni... Je to jediná místnost pro čtyři osoby. Je zde maminka se svýma pilnýma rukama. Otec se choulí u krbu, o jehož kameny opírá své nohy. Zdá se, že na svých bedrech nese všechnu tíži let a tvrdé práce. Rozjímá ve svém mlčení, je to málo sdílný člověk. Na hlavě má bílou čapku jako nějaký veterán velkého vojska.
Je zde jeho syn Karel. Pro svou nemoc zůstal svobodný.
Vpředu u dveří je postel, na které spí Anděla, sestra Marie Julie. Stravuje ji nemoc, která ji postupně přivede až k smrti.
Marie Julie nikdy neopouští své lůžko, je ve své komůrce, oddělené od velké místnosti prosklenými dveřmi.
Její sestra Jana se vdala, porodila děvčátko a chlapečka. Bydlela v sousedním domě, dnes už zbořeném. Její syn a manžel padli ve velké válce roku 1914.
Anděla, důvěrnice Marie Julie, zemřela čtyřicetiletá v roce 1900 po dlouhém a krutém utrpení v úplné odevzdanosti na rakovinu, která hlodala v její hrudi. Marie Julie říkala příchozím: „Moje malá sestřička Anděla je nemocná od 14 let, ale je velice trpělivá.“
9. února 1940 obdrží Marie Julie zprávu: „Pamatuj, že tělo tvé sestry zachovám v zemi neporušené.“
Zůstala jen stará maminka. Marie Rosa Boya je silná žena, statná selka, která dokázala lépe než jiní předat svým dětem ducha víry. Dožila se 79 let a pěti měsíců. V poslední době ne-opouštěla své slaměné křeslo. Seděla u krbu nebo venku přede dveřmi podle počasí...
Vpouští dovnitř hosty, kteří nacházejí cestu do Fraudais zblízka i zdáli.
Maminka Jahenny umírá v roce 1908.
V červnu 1914 obdrží Marie Julie zprávu o vypuknutí světové války. Je z toho velice smutná, tak smutná, že to registruje i farář P. Lequex... Ptá se na příčinu. Marie Julie mu zjevuje velké nebezpečí, které zasáhne křesťanstvo. Farář z Blain otřesen pokleká v pláči vedle ní a oba se spolu modlí za zmírnění zkoušky.
Nějaký čas po příměří 11. listopadu 1918 řekl Pán Marii Julii:
„Jestliže se můj národ neobrátí a neuzná mě za svrchovaného Pána, znovu vzplane má spravedlnost. Budou zde sice nějaká obrácení, ale nikoliv těch, kteří by se jako první měli kát za svou nevěrnost a za to, jak pohrdají mou Božskou Osobou... Jestliže mě můj národ neuzná, udeřím znovu..., nemohu se spokojit s tak nedostatečným pokáním.“
V roce 1922 ztrácí Julie svého bratra Karla, který umírá na zápal plic po sedmi nebo osmi dnech choroby. Začíná s obtížemi chodit po domě... Ošetřuje svého bratra. Co může pro něho udělat? Jeho smrt jí způsobila velkou bolest.
Zůstává sama se svou domácí. Je to jediná osoba, která jí ještě z lásky posluhovala. Má ještě jednu krávu, kterou se rozhodne prodat.
Paní Petitová, jejíž syn žije v Paříži, přijde strávit prázdniny ve Fraudais.
26. února na Popeleční středu 1941 se Marie Julie cítí špatně. Doktor říká, že se jedná o chřipku. Ale 2. března vstane, účastní se růžence a korunky k pěti ranám. Již den nato však žádá v poledne, aby ji nechali o samotě. Upadá do spánku, ze kterého sem tam něco prosloví. Šeptá: „Jděte vpřed, jak můžete.“
Slečna Nodè jí řekne: „Nezapomínejte, Marie Julie, že jste stále mezi nebem a zemí: mezi Bohem a dušemi.“
Nemocná mlčí a pak povzdechne: „Ano. Uprostřed společenství, které nikdy nezmizí!“ A krátce nato dodá: „Pošlu vám dolů krásné zlaté kříže!“
Když přišel se zpožděním kolem osmé Don Morice, aby jí udělil svátost nemocných, Marie Julie už nemluví. Mírně skloněná hlava se již nepohnula.
4. března 1941 kolem 10 hodin a 25 minut jeden vzdech, malé pohyby rtů a Marie Julie odchází...
Když jí chtějí obléci hábit svatého Františka, zjišťují, že má levou nohu položenou na pravé jako Kristus na kříži.
Více než čtyři dny leží na své smrtelné posteli. Její tělo zůstalo teplé 75 hodin a zachovalo si až do pohřbu svou pohyblivost.
Její rakev odnesli do kostela v Blain v sobotu 9. března na 14 hodin za velkého deště a bouře.
Za těch podmínek se sešlo jen málo lidí, aby ji naposled pozdravili. Ale byli zde její věrní přátelé. Pohřeb byl rychlý, beze mše, jako pohřeb jejího nebeského Ženicha na Velký pátek.
Při jejím definitivním uložení do současného hrobu položili na její hrob 5 kamélií jako symbol pěti ran.
Velká poselství
Velká část proroctví, která Marie Julie přijala od Ježíše nebo od jeho Matky, mohou budit dojem, žýe se týkají hlavně Hrancie, týká Francie, ale svým dosahem se týkají celé Evropy a světa.
„Francie, která v dávných dobách byla tak krásná, ztratí svou slávu a svou důstojnost. Vtrhnou do ní cizí národy bez srdce a bez slitování. Budou trýznit její syny.
Učedníci, kteří nejsou podle mého evangelia, dají si pod vlivem nepřítele mnoho práce, aby vytvořili mši, která bude obsahovat slova, jež mé oči nesnášejí.
Dříve než nastane království zmrtvýchvstání a pokoje, je třeba, aby Satan vládl jako svrchovaný vládce. Všechno opanuje. Až si všechno podrobí, bude vymazána každá vzpomínka na pravou víru, zmizí mnoho svatých chrámů, bude zničen můj obraz a můj Kříž. Jeho království nebude mít dlouhé trvání, ale dosáhne svého úplného triumfu a dospěje k tomu nenávistným způsobem jednání.
(…) Vidím, že mnozí vstupují do tohoto nového náboženství, které otřásá zemí (…) vstupují do něho také biskupové. Vidím, jak jdou s hrdě vztyčenými hlavami, ale v srdci nemají myšlenky pro Mne a pro druhé duše, které pláčou v opuštěnosti. Když vidím tyto biskupy, a je jich mnoho, velmi mnoho, a za nimi jde stádo, celé stádo a bez rozmyslu se vrhají do záhuby a do pekla, moje Srdce je hluboce zraněno a umírá jako v době mého umučení.
Moje bolest je ještě větší, protože jsem pro spásu těchto duší tolik vytrpěl, pro všechny duše, a nyní vidím, že více než polovina je zatracena. Zůstává jich tak málo, že kdybych vám řekl jejich počet, vaše srdce by nebyla k utišení.
Toto nové náboženství zachvacuje všechny a všude se šíří. Pro velkou část mého lidu se stane prestižní záležitostí. Dětem se nedostane té cti, aby zakusily rozkoše pravé víry církve. Všechna mládež bude zkažena. Ztratím mnoho kněží, ti věrnější raději zemřou, než aby přijali toto hanebné náboženství.
Učedníci, kteří nejsou Mého evangelia tvrdě pracují na tom, aby nově vytvořili podle svých idejí, a pod vlivem nepřítele duší, mši, jež obsahuje slova, která jsou protivná Mému zraku. Až nadejde osudová hodina, kdy víra mých kněží bude podrobena zkoušce, budou to tyto texty, které se budou celebrovat v tomto druhém období.“
„První období je období Mého kněžství, existující od Mé doby. Druhé je období pronásledování, kdy nepřátelé víry a Svatého náboženství vnutí své formulace do knihy druhého celebrování. Mnoho z Mých svatých kněží odmítne tuto knihu, zapečetěnou slovy propasti. Bohužel jsou mezi nimi ti, kteří ji přijmou.“
Církev zůstane po dlouhé měsíce bez vedení.
Nastanou dny trvalé temnoty. Během této hrozné tmy vydají světlo jen posvěcené svíce. Každá taková svíce vydrží tři dny. V domech bezbožných nebudou svítit.
Během těchto tří dnů se objeví démoni ve strašných podobách a naplní prostor hrozným rouháním. Blesky a jiskry proniknou do lidských obydlí, ale neuhasí požehnané svíce, které nezhasí ani vichry, ani strašná zemětřesení.
Moře vyvalí své zpěněné vlny na pevninu. Země se změní v obrovský hřbitov. Země bude pokryta mrtvolami bezbožných i spravedlivých. Tři čtvrtiny lidského rodu zahynou. Krize dopadne náhle a na všechny. Tresty budou všeobecné a budou následovat bez ustání jeden za druhým.
Lidé neuposlechli slova mé nejsvětější Matky ve Fatimě. Běda těm, kteří nyní neuposlechnou má slova. Lidé nepochopili, co jim měla říct válka.
Častá zjevení mé Matky jsou dílem mého milosrdenství. Já ji posílám v síle Ducha Svatého, aby varovala lidi a zachránila, co se zachránit dá. Musím nechat dopadnout trest na celý svět, aby bylo mnoho duší zachráněno, protože jinak by zahynuly. Nesmíte zlořečit Mně ani mému nebeskému Otci za všechno utrpení a za všechno to, co ještě strašnějšího bude následovat. Je to dílo mé lásky. Pochopíte to až později.
Musím přijít se svou spravedlností, protože lidé nepoznali dobu mé milosti. Míra hříchů je dovršena, ale mým věrným se nestane nic zlého.
Přijdu na hříšný svět jako hrom se strašným hukotem za chladné zimní noci. Této bouři bude předcházet velmi horký vítr z jihu, těžké hroudy krup pokryjí zemi. Blesky z obrovských rudých ohnivých mraků zdevastují zemí a promění všechno v popel. Vzduch se naplní jedovatými plyny a smrtonosnými exhalacemi a cyklony od základu zničí dílo smělosti, šílenství a chtivosti po moci Města noci (Paříže).
Anděl zhoubce jednou provždy zničí životy těch, kteří zpustošili mé království. (…) Když anděl zhouby skosí špatné býlí mečem mé spravedlnosti, peklo se vrhne s hněvem na spravedlivé a především na zasvěcené duše a bude je chtít zničit svým strašným terorem.
Chci vás chránit, moji věrní, a dát vám znamení, která budou předcházet můj soud. Když uslyšíte za studené zimní noci burácet hrom tak silně, že se budou hory otřásat, zavřete rychle okna a dveře... Vaše oči nesmí využívat těchto strašných událostí k uspokojování své zvědavosti.
Spojte se v modlitbě před křížem a svěřte se do ochrany nejsvětější Matky.
Nepřipouštějte si žádnou pochybnost o své spáse: čím větší budete mít důvěru, tím neproniknutelnější bude ochrana, kterou vás chci obklopit. Zapalte požehnané svíce a modlete se růženec, a tak přečkejte tři dny a dvě noci. Třetí noc se hrůza utiší.
Po hrůzách této dlouhé temnoty s rodícím se dnem se ukáže slunce se vším svým teplem. Bude po velkém zpustošení. Já, váš Bůh, všechno očistím. Ti, kdo přežijí, mají děkovat Svaté Trojici za její ochranu. Velkolepé bude království mého míru a moje Jméno bude velebeno a vzýváno od východu až do západu slunce.
Modlete se, modlete se a čiňte pokání: neusněte jako moji učedníci v Olivové zahradě, protože Já jsem velmi blízko. Otcův hněv vůči lidstvu je velmi velký: Kdyby modlitba růžence a oběť Nejsvětější Krve nebyly Otci tak drahé, byla by zde na zemi již nevýslovná bída.
Moje Matka se přimlouvá u Otce, u Mne a u Ducha Svatého. Tím se Bůh dá usmířit. Děkujte tedy mé Matce, že lidský rod ještě žije. Chovejte k ní dětskou úctu – Já sám jsem vám v tom dal příklad – Ona je Matkou Milosrdenství.
Nezapomínejte ustavičně obnovovat oběť mé Nejdražší Krve. Moje Matka Mě ustavičně prosí a s ní mnoho kajících a smírných duší.
Jí nemohu nic odmítnout. Proto jen díky mé Matce a těmto mým vyvoleným tyto dny budou zkráceny. Utěšujte se a ctěte mou Nejdražší Krev a nic se vám nestane. Vnuknu svému Zástupci, aby ustavičně přinášel Oběť mé Nejdražší Krve a uctíval mou Matku.
Až uvidíte polární zář, vězte, že je to znamení další války. Když se znovu objeví světlo, moje Matka se vydá na cestu před sluncem, které zapadá, aby varovala dobré, že nastal čas. Zlí uvidí strašné zvíře a budou hrůzou a zoufalstvím křičet, ale bude pozdě. Zachráním mnoho duší (pro druhý život).
Lidé se tomu vysmívali, protože mnoho z toho, co jsem poručil oznámit, abych vyzval lidi k obrácení, se ještě nestalo. Myslí si, že mohou urážet vyvolené duše, protože kvůli nim jsem o něco zdržel tu strašnou událost. Jestliže ve své dobrotě a pro smírné oběti, které se mi nabídly, zdržuji zkázu, neznamená to, že ji potlačuji.
To nezávisí na úsudku těch, kteří jsou jako zabednění. Mám snad Já sám brát ohled na ty, kteří nechtějí nic vědět? Když si svět bude myslet, že je v naprostém bezpečí, přijdu jako zloděj v noci.
Ještě je čas mého nesmírného Milosrdenství, kdy je možno dát se na pokání. Buďte připraveni a ve stavu milosti, pak budete pod mocnou ochranou svojí a mé Matky.
Způsobím, aby se ve Francii narodila čistá a kající srdce, která budou milovat církev a Svatého otce a Francii. Bude to nová generace. Porostou v milosti a budou žít v království zbožného krále, který svými ctnostmi bude nejkrásnější ozdobou Francie.
Abych zachránil svůj národ a Francii, budu to Já, kdo tak učiní skrze velký zázrak. Člověka, který ji má zachránit, nikdo z tvorů nezná. (…) Ten, který má držet žezlo, je skryt v Božím tajemství. (…) Bůh dá (tomuto vladaři) všechny potřebné milosti a nezbytné světlo, aby poznal prostředky pro obrodu lidstva tak, jak si to přeje Bůh. To bude bílý Král, nový svatý Ludvík, ještě větší a ještě světější: Bude uchráněn a bude svatý, protože Matka Boží ho chrání jako svého vlastního syna. Zachránila ho, aby byl dědicem zasloužené koruny, která mu byla odňata. Sestupuje z uťaté větve Lilií Francie, čelných představitelů francouzského trůnu. Vyjde z mého Svatého Srdce, ten, který je určen, aby přinesl mír. Jeho korunovací skončí všechno zlé.“
Překlad -lš-
Prameny:
Les prophéties de La Fraudais de Abbé Pierre Roberdel, Ed. Résiac; Catholic Prophecy by Yves Dupont, Tan Books; The Prophets and Our Times by Rev. R. Gerald Culleton, Tan Books; Our Lady oftheRosaryLibrary
