Věda o Eucharistii: Je to živé trpící Srdce
28. 11. 2018
Kardiolog Franco Serafini provedl vědeckou analýzu všech pěti posledních eucharistických zázraků a konfrontoval je na pozadí Kristova Věda o Eucharistii: Je to živé trpící Srtdceumučení. Výsledek je ohromující: »Přesná a podrobná klinická diagnóza, která se shoduje a kryje s tím, co čteme v Evangeliích: Jestliže věřící člověk v zásadě nepotřebuje laboratorní analýzy, aby uvěřil, že Ježíš v Eucharistii ve své nekonečné pokoře se „dává za pokrm“, činí tak pro moderního člověka, aby mohl být od něho milován, a tak daroval všem své Srdce.
»Krvácející srdce, které náleží mladému muži, zmučenému a odsouzenému, trýzněnému těžkým fyziko-psychickým stresem, a který se asi po dva dny ocitá mezi životem a smrtí«. To je konkrétní popis Těla Kristova, jež přijímají katoličtí věřící v okamžiku, kdy kněz klade na jejich jazyk proměněnou Hostii. Tedy: nepopisujeme mystické vidění, které Bůh daroval některým svým světcům. Tentokrát mluví nevyvratitelným způsobem jasně a „prostě“ věda. Objevuje to doktor Franco Serafini ve své knize Kardiolog navštěvuje Ježíše. Eucharistické zázraky vědecky vyšetřované.
Jedinečná kniha, která pojednává o všech jednotlivých eucharistických zázracích na základě vědecké analýzy: Lanciano (VIII. století), Buenos Aires (1992-1994-1996), Tixtla (2006), Sokólka 2008, Legnica (2013), - ke kterým by mohl být připojen šestý zázrak v Betánii (1991), ponechaný k samostatnému pojednání z důvodů, které autor vysvětluje.
Kardiolog nás uvádí do nesmírně náročné práce, kterou musel vykonat, když analyzoval všechny výzkumy z posledních padesáti let ve spolupráci, pokud to bylo možné, s vědci, kteří zkoumali relikvie jako první. Výsledkem je ohromující obraz: »Přesná klinická diagnóza analyzovaná do nejmenších podrobností, která nevykazuje nejmenšího rozporu, naopak, zapadá a spojuje se se vším tím, co čteme v evangeliích a přijímáme jako dar katolické tradice. Ale vyjděme od počátků.
LANCIANO: SRDCE, KTERÉ TLUČE JIŽ TŘINÁCT STOLETÍ
Všecno začíná zázrakem v Lancianu (Abruzzy, provincie Chieti). V určitém smyslu se jedná o "outsidera"vzhledem ke komplexu eucharistických zázraků, o který se zde pojednává, ale snad -a snad právě proto - je to zamilovaný zýzrak doktora Serafiniho: »Je to zázrak mysteriózní, kterž n má právě ony neuvěřitelné charakteristiky. I když je méně oceňovaný, je to zázrak absolutně jedinečný. Nejednaá se o Hostii, která "trošičku" krváví, ale onoho dne se celá hostie stává tělema všechno vího krví. Tento zázral vychází z komplexu dvou důvod: především je jediný, který nepatří mezi zázraky moderní epochy, jeho ověřrní spadá do VIII. století po Kristu, a dále se lišízpecifickým způsobem, jakým k němu došlo. SDtarší eucharistické zázraky jsou toti takřka všechny ověřeny a v důsledkui toho jsou hostie nenapravitelně poškozeny
Těm, kterým to není známo, připomínáme, že v těchto případech 
kanonická procedura spočívá v tom, že částečka se ponoří do nádobky s vodou, až se zcela rozplyne, a tato voda se pak vylévá do sakrária.
A právě během tohoto kroku dochází k zázraku, protože proměněná Hostie místo aby se rozmočila, projeví se jako tělo a krev. Tak tomu bylo v Buenos Aires, v Sokólce a v Legnici. V Lancianu tomu tak nebylo. Zázračný fakt nastupuje přesně během eucharistického proměňování a zahrnuje nejen Hostii, ale i Kalich. Kromě toho, zdůrazňuje Serafini, »je to zázrak, který trvá a provází nás více než 1300 let, předáván nepřetržitě z generace na generaci: a to je velmi povzbuzující. Jsou to totiž „dějiny v dějinách“, takže jako v roce 700 mnich sv. Bazil pochyboval o reálné přítomnosti Krista v eucharistických způsobách – čemuž vděčíme za tuto zázračnou událost – stejným způsobem františkáni minulé generace, kteří uchovávali jako dědictví málo známou a překážející relikvii, také byli trýzněni tíživými nejistotami. Proto v roce 1970 řeholníci svěřili profesoru Odoardo Linolimu provedení vědeckých studií. Tak se stalo, že z druhé pochybnosti se v důsledku oné analýzy uskutečnil historicky bezprecedentní zázrak: Analýza prastaré tkáně – čteme ve zprávě, – představuje charakteristiky buněk myokardu. Není to pouze mikroskopický nález, který poukazuje na srdeční sval, je to úplná makroskopická struktura těla, která připomíná celý profil srdce.«
Řečeno jinými slovy: 11. prosince 1970 profesor Linoli s odvoláním na mnichy a první výsledky studií napsal: »In principio erat Verbum et
Verbum caro factum est«. Při závěrečných zkouškách už není nejmenších pochybností: Hostie je živá tkáň, a tkáň je lidské srdce. Rána za ranou: v Buenos Aires, v Tixtle, v Sokólce výzkumy vždy potvrzují: stojíme před lidským srdcem. Ale tím to nekončí.
VĚDA NEMÁ POCHYBNOSTÍ: HOSTIE JEŠTĚ TRPÍ
Je zde zcela zvláštní aspekt, jemuž může věda dát autentickou hodnotu určenou věřícímu, který přistupuje k eucharistickému tajemství, a ve stejné chvíli otřásá tím, kdo ještě nevěří. Serafini to líčí takto: »Analyzovaná tkáň myokardu představuje dvojí charakteristiku: jedna část je fragmentace - segmentace tkáně a druhá infiltrace bílých krvinek.« Přeloženo: Tento lékařský popis, jak vysvětluje kardiolog, nám dává pochopit, že Kristovo utrpení není genericky druhovou otázkou, tzn. Ježíšovo utrpení není pouze vágní pojem v abstraktně duchovním smyslu. Naopak, toto je utrpení převedené do velmi přesných termínů antropopatologického a histopatologického typu, ze kterých je možno vyvozovat diagnostické hypotézy. Ba co více: Zkoumané leukocyty jsou živé, takže tkáň vzorku v okamžiku, kdy procházela analýzami, byla ještě živá! Jsme u zdroje a výsledku z vědeckého hlediska prostě nevysvětlitelného; Serafini proto vysvětluje: Leukocyty nemohou přežít ve vodě, aniž by se během několika minut, maximálně za hodinu, rozpustily, když byly jednou odděleny od živého organismu, z něhož pocházejí, nebo po jeho smrti. K pochopení úžasu vědců stačí pomyslet, že v případě relikvie v Buenos Aires byla studovaná tkáň konzervována v destilované vodě bez výživy více než tři roky.
Ale pokračujme. Po potvrzení, že tkáň je živá a trpící, následuje spontánní otázka: před jakým typem utrpení se vlastně nacházíme? Také v tomto případě diagnóza, která byla provedena, je absolutně přesná a koherentní s údaji víry: »Pokud jde o krev – upřesňuje kardiolog – lymfocystóza a hypogammglobulinemia kontrolované v laboratoři jsou srovnatelné s klinickým obrazem silně traumatizovaného pacienta: osoby zmlácené, zbité, nebo oběti těžké nehody, vystavené velkému šoku, který přechází do situace psycho-fyzického stresu intenzivního nebo subintenzivního, při němž se mohou zdroje utrpení hromadit v průběhu jednoho nebo dvou dnů od jeho počátku.« Podobná diagnóza platí »nejen pro srdeční nemoc či infarkt způsobený koronárními defekty, ale také pro největší a kruté poškození ze stresu, který je způsoben hromaděním katekolaminů... opravdu hovoříme o všech těchto situacích, které se nacházejí v biopsii nebo autopsii pacientů, kteří prožili náhle těžkou prostraci typu psychického, farmakologického nebo traumatického, např. u obětí letecké nehody nebo u odsouzenců k smrti.«
KREVNÍ SKUPINA A BOMBA MILOSTI
Mezi četné aspekty, na které se výzkumy soustředily, je jeden zcela 
zvláštní, pro který věda nemá odpovědi. Jedná se o objev krevní skupiny, kde byla provedena všechna vyšetření – mluvíme především o Lancianu, Tixtle a o třech hlavních plátnech - svědcích Umučení: Turínském sindonu, sudáriu v Oviedu a tunice v Argenteuil. U všech pěti zázraků pětkrát byla zjištěna stejná krevní skupina: AB. »Tento výsledek – vysvětluje Sarafini s čísly v rukou – nás přivádí k důkazu o autenticitě těchto tkání na 99,9996875%. Řečeno několika slovy, stojíme před zázrakem v zázraku, který podle Serafiniho »je málo známý a absolutně podceněný«.
Na závěr: Jestliže studium tohoto objektu mohlo podat vědeckou analýzu nejvyšší úrovně, pak kniha doktora Serafiniho zasluhuje to nejvyšší ocenění. Vyjděme z pouhé teoretické otázky, která však má zásadní význam: »Má člověk víry opravdu potřebu vědeckého důkazu, aby věřil v eucharistický zázrak? - Autor připojuje osvětlující závěrečnou odpověď: Eucharistický zázrak se „dává za pokrm“ modernímu člověku, daruje se a obětuje pro něho bez výhrad, aby podpořil jeho kolísající víru právě jako nalámaný Chléb.« Dělá to s nekonečnou pokorou a jemností Ježíše Krista: »Světlo, které vyzařuje z těchto zázraků, není nikdy oslepující. Jestliže některé vědecké výsledky jsou ohromující, je zřejmé, že eucharistický zázrak se tlumí, omezuje se a nechce rozdrtit svou evidencí křehký poklad naší víry. «Ostatně, kdyby Bůh chtěl, jeho Všemohoucnost by nás mohla přivést k jakékoliv vědecké evidenci, dostačující k tomu, aby kohokoliv přesvědčila o Své Pravdě. Ale je zřejmé, že to není vůle našeho Pána. Říká nám to víra a opakuje nám to věda: Eucharistický Ježíš chce, aby se mu věřilo, aby byl milován, aby se svobodný člověk klaněl Tomu, který po něm touží s takovou vášní. To je živé spojení s Tím, který nás miluje jako první: dar Jeho srdce.
Constanza Signorelli, Nuova Bussola Quotidiana
