Vážné pokusy o atentát na tradiční liturgii
16. 11. 2018
Na podzimním zasedání italské biskupské konference došlo k pokusu o atentát na Motu proprio Summorum Pontificum. Různé variace v katolické církvi a liturgii, - její skutečný vrchol a pramen – dosáhly zcela neúnosné míry.
Ignorovat skutečnost, že sta tisíce osob na celém světě jsou spojeny se starým misálem a že se kolem něj zrodily četné komunity a stovky povolání, znamená upírat církvi značnou část jejího aktivního života.
V každém případě od nového misálu se nadále modlíme polohlasem autentické Pater noster, stejně jako non sum dignus. Mohli bychom vyjmenovat celou řadu míst, která některým nejdou pod nos, a výsledkem jsou různé revoluční návrhy a transformace.
Tentokrát však došlo k otevřenému pokusu zrušit a zcela odstranit tradiční mši, napravit ‚omyl‘ papeže Ratzingera.
Vystoupil s tím Mons. Radaeli, biskup v Gorizii, a tvrdil, že starý misál zrušil Pavel VI., a proto právní premise pro pokračování starého misálu jsou neplatné. Proto Motu proprio je prý právnický nonsens a tradiční liturgie nebyla povolena.
V důsledku toho ti nejzarytější odpůrci tradice požadují, aby byla zrušena všechna centra, která se rozvinula po 14. září 2007.
Na tento nápad odpovídají profesionální juristé, nikoliv obyčejní doktoři, kteří jsou v této záležitosti mnohem fundovanější, než Jeho Excelence. I kdyby v úvodu Motu proprio byla chyba, (tradiční liturgie nikdy nebyla zrušena, jak dokládá již dříve existující fakulta celebrovat ji v režimu indultu) podstatné je, co vyjadřuje Summorum Pontificum ve formě nezvratného zákona: totiž, že mimořádnou formu liturgie je možno svobodně používat kdykoliv v soukromé mši a s povolením veřejně pro stabilní skupiny věřících. Takže kritika Mons. Radaelliho, ať už by byla oprávněná (a to nebyla), nebyla by účinná podle kanonického práva platného od roku 2007.
K tomuto spornému vystoupení pokoutního advokáta se připojil ještě nepřátelštější útok Girarda, rektora institutu pastorační liturgie sv. Justiny v Padově, v jednom z epicenter pokoncilních poblouznění vystlaného tou nejhorší verzí ideologie „aggiornamenta“. Posedlý právnickými poznatky, ale nadutý liturgickou domýšlivostí (ve Vatikáně koluje vtip, jaký je rozdíl mezi liturgistou a teroristou. Rozdíl je ten, že s tím druhým se obyčejně dá alespoň mluvit...).
Girardi vykládá, že Summorum Pontificum je zhoubné z hlediska pastoračního, protože je v rozporu s pokyny koncilních otců, kteří požadovali (podle jeho slov) radikální úpravu starého misálu. Že v tomto tvrzení není kousku pravdy, ukazuje četba koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium, ve které se např. vůbec nepředpokládá, že by se měl kněz postavit čelem k lidu, a v § 36 se kategoricky nařizuje: »Užívání latiny ať je zachováno v latinských obřadech«.
Na podporu liturgisty promluvili také biskup z Puglie a mons. Brambilla z Novary, který, i když poněkud elegantnějším způsobem dal motu proprio tvrdou ránu.
Poté, co se velice zabývali změnou zastaralých míst v Gloria a v Otčenáši, aniž by někdo cítil, že je to potřeba, (mimochodem ještě nebylo modifikováno „za vás a za všechny“, což je v zřejmém rozporu k originálnímu znění slov samotného Pána, který řekl výslovně „za vás a za mnohé“), proč Jejich Excelence nevěnují svůj čas především motivům těžké krize, jakou prožívá italská církev - útěky ze seminářů, odložení kleriky u mnoha kněží, prudký pokles náboženské praxe, probíhající úděsné případy homosexuality a pederastie, masový úbytek katolíků - abychom jmenovali jen některé příklady?
Nejnaléhavější aktuální záležitostí se stalo vyrazit proti tradiční liturgii, aby co nejdříve skončila ve vyhnanství.
Je to něco levičácky psychopatického asi jako důsledek nenávisti z bankrotu: z krachu vlastních utopií; z ledu zimy, v jakou se proměnilo zářivé koncilní jaro, je příliš bolestné dívat se tváří v tvář realitě a připustit vlastní omyly. Proto se hledá způsob, jak zbořit to, co ještě trochu funguje, jako horlivost, zbožnost a posvátná úcta při slavení tradiční liturgie a rozkvět povolání v tradičních řeholních institutech. Případ františkánů Neposkvrněné a nenávist k odvěké liturgii jsou jasným příkladem této zuřivosti ztřeštěných trosečníků v jejich úsilí převrátit těch několik málo pramic, které se ještě plaví, místo poskytování pomoci a budování nových.
Roberto ed Enrico
Pramen: http://blog.messainlatino.it/2018/11/cei-va-abrogata-la-messa-antica-papa.html)
