Vánoce Consolaty Betrone
Nesplněné vánoční očekávání
Kdo by netoužil po několika tichých hodinách v adventě, po pokojném večeru v kruhu rodiny na Štědrý den? Ale většinou je vánoční čas obzvláště náročný, zvláště pro kněze, matky a některé zaměstnance. A pak jsme na Štědrý den zklamáni, že se nedostavila pravá „vánoční nálada“. Tuto zkušenost zažila i jedna svatě žijící řeholní sestra, kapucínka Consolata Betrone z Turína. To, co se jí přihodilo o Vánocích 1934, by mělo být pro nás útěchou.
Když jsem se snažila ponořit do příjemné atmosféry blížících se Vánoc, uslyšela jsem v srdci Ježíšův smutný hlas: „Consolato, ty myslíš na radosti Svaté noci a nemyslíš na mnoho duší v krajinách pronásledování, které o těchto Vánocích marně touží po tom, aby mohly přijmout svaté přijímání, protože nemohou. Obětuj se, abych mohl o Vánocích vstoupit do všech srdcí, která po mně touží.“
Consolata přijala Pánovu výzvu, aniž by věděla, co to pro ni bude konkrétně znamenat. Během adventu měla v klášteře více práce než předtím. Protože byla vždy ochotná, všichni ji často prosili o pomoc. Unavená z množství práce neměla někdy takřka čas na modlitbu. Napsala: Večer před Vánocemi jsem si přála trochu oddechu, abych se mohla připravit na svátek, ale všechno dopadlo jinak. V čase rozjímání mi dal Ježíš pochopit, že nejsvětější Panna nepřinesla svoje Dítě na svět po dni duchovní radosti nebo tiché modlitby v cele nebo v chrámě, ale po dni plném námahy, starostí z odmítání, ve velké chudobě a bez jakékoliv pomoci.
Consolata pochopila a svoji nenaplněnou touhu po tichu obětovala Bohu jako oběť lásky, která přinesla její duši opět pokoj. Její nadějí byl Štědrý den. Doufala, že alespoň v těch hodinách bude moci prožít něco z vroucnosti tohoto svátku. Ale marně. Po svatém přijímání na půlnoční mši svaté jí Ježíš vysvětlil, proč od ní chtěl tuto oběť: Consolato, potřebuji tvoji oběť... Skrze tuto oběť mě budou moci v krajinách pronásledování přijmout ve Svátosti Oltářní všechna srdce, která po mně touží: svaté přijímání jim přinesou neposvěcené ruce.
A skutečně, existuje mnoho svědectví z krajin pronásledování, která hovoří o tom, jak se laikům podařilo propašovat svaté přijímání do vězeňských cel, kde nevinně trpěli bratři ve víře.
Lorenzo Sales.
Podle Víťazstvo Srdca
