To byl pravý misionář
Když se ráno 6. srpna 1889 rozšířila zpráva o smrti kardinála Giuglielmo Massaji, apoštola Etiopie, papež Lev XIII. napsal: »Zemřel světec« a L´Osservatore Romano: »Smrtí kardinála Massaji odchází jedna největších postav Svatého Kolegia, jeden z nejctihodnějších vzorů církve, který se zasloužil o lidstvo«.
Proces blahořečení svatého kapucína byl zahájen v roce 1914 a s odstupem 102 let byl 2. prosince 2016 prohlášen za ctihodného. Světci, blahoslavení a ctihodní jsou svědky víry, kteří obdivuhodně praktikují zákony evangelia, a církev je představuje věřícím a světu jako vzory. Kardinál Massaja je zvláštním příkladem, jehož proces byl přerušován, protože byl biskupem a kardinálem „politicky nekorektním“.
Narodil se v Piovà, dnes Piovà Massaja v roce 1809, v Etiopii byl 18 krát v nebezpečí smrti z důvodů nehostinného teritoria a pronásledování ze strany koptické církve i civilních autorit. Byl by rád prolil svou krev pro Krista, ale pokládal se za nehodného korunovat svůj život palmou mučednictví. Zůstal v Africe 35 let a jeho největší obětí byla jeho osamocenost.
Zdálo se po mnoho let, že Evropa, kterou znal velmi dobře jako apoštolský diplomat, a samotný Vatikán ho pokládají za neužitečného a nejraději by ho pokládali za mrtvého v zemi Oromo. Žil stále v krajní chudobě a pokoře podle vzoru sv. Pavla a sv. Františka a učitelů s. Augustina a sv. Tomáše. Do Etiopie přinesl světlo evangelia a civilní rozvoj. Jako kněz a otec byl schopen ovládnout různá řemesla jako švec, krejčí, stolař nebo lékař.
Apoštolská aktivita Abuna Messiase, jak ho v Etiopii nazývali, aby ho odlišili od koptického biskupa (Abuna Salama), který se několikrát pokusil ho zavraždit, se dělila do několika období: Misie Galla (1852-1863), na kterou se váže období pobytu v Evropě (1864-1867), kde organizoval misijní kádry; sepsal katechismy oromo a kaffino; publikoval první gramatiku oromo a založil kolej Galla sv. Michala v Marseille pro mladé aspiranty kněžství.
Dále připomínáme jeho misii v Ševa, kde ho král Menelik II. povolal za svého rádce a kde založil 1868 důležité misijní stanice ve Fekerié-Ghembu a Finfinì, pozdějším hlavním městě moderní Etiopie, které nese od roku 1889 jméno Adis-Abeba (Nový Květ).
Monsignor Massaja prošel pěšky kilometry a kilometry v nejriskantnějších podmínkách, v noci spal mezi ohni, aby odehnal divoké šelmy, a slyšel v okolí ryk lvů a leopardů. Chladné noci trávil na kožešině prostřené na zemi, pod habešskou pokrývkou z dvojité látky, za podhlavník mu sloužil malý ranec, kde měl náhradní košile. Prožíval písečné bouře, potyčky a rány od muslimů, žluté horečky a malárie, odíval se do pláště obchodníka s nůžkami a jehlami, aby zmátl nepřátele, kteří po něm slídili, stal se vědcem, lékařem a pokoušel se najít lék proti třem nejrozšířenějším nemocem: žluté horečce, syfilidě a neštovicím.
Učil hygieně, očkoval tisíce osob a léčil je bylinami, uměním, kterému se naučil od spolubratří v Turíně v době, kdy byl duchovním otcem Sylvia Pellica. Kázeň, přísnost a hierarchie. To bylo rozhodující pravidlo pro biskupa Massaju a to byl řád, který zavedl novokřtěncům, misionářům i sám sobě: mše svatá, společná modlitba, katechismus, škola, práce. Protivenství ho nedemoralizovalo, protože celý svůj život svěřil do vůle Boží .
Jen osamocenost a opuštěnost od Vatikánu ho trápily, ale nezoufal si, protože je prožíval s Kristem na kříži. Námahy a tvrdé zkoušky jeho episkopátu urychlují jeho stárnutí. Africký apoštolát inspiroval mnoho misionářů a obdivuhodně ovlivnil zakladatele náboženských kongregací jako Daniela Comboniho a bl. Josefa Allamana.
Jeho bystrá inteligence a předvídavost mu pomáhaly dobře poznat svět, jeho nástrahy a pasti a jako bl. kardinál John Henry Newman, s nímž přijal kardinálský biret 10. listopadu 1884 z rukou Lva XIII., dokázal rozpoznat současná zla a předat nástupcům zprávu o nebezpečích liberalismu. A nejen to. Viděl dobře v zednářství, socialismu a komunismu nakažlivé choroby nemocné Evropy: »Zednářství vyhlásilo otevřenou válku církvi a dalo průchod všem herezím« (Dopisy a spisy 1880-1889 díl V. str. 112).
Papeži Lvu XIII. věnoval své Paměti: ( Mých třicet pět let misií ve Staré Etiopii) které mají 12 svazků.
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana
