Synod amazonský nebo masonský?
Tajemný podíl mafie „prsten tuku“
Poté, co belgičtí novináři Jürgen Meterpenningen a Karim Schelkens v životopise svého kardinála Danneelse odhalili existenci „Mafie San Gallo“, která významně přispěla ke zvolení papeže Bergoglia, uvědomil si i průměrný katolík, jakou moc mají nátlakové skupiny uvnitř církve.
Historici a odborníci však věděli už dávno o závažnosti lobbistických skupin v církevním životě. Ihned po skončení 2VK vyšlo najevo, jakou roli hraje chobotnice IDO-C (Mezinárodní Centrum Informací a Dokumentace o koncilní církvi) při vytvoření „Koncilu novinářů“, jak to uvedl Benedikt XVI. den před faktickým uskutečněním svého odstoupením .
Nedávno vyšla najevo role skupiny koncilních otců pod titulem „Chudá církev“ která podepsala tajný dokument „Pakt z katakomb“, který dosáhl svého planetárního uskutečnění s nástupem Jorge Bergoglia na papežský
Bývalý nuncius ve Washingtonu Carlo Maria Viganò vyvolal senzaci tím, když demaskoval vnitrocírkevní homosexuální síť , jejíž členové si navzájem pomáhají k postupu v kariéře zajišťují krytí v případě aktivní účasti na sexuálních skandálech.
Aby tyto nátlakové skupiny byly se svými osobními nebo ideologickými zájmy úspěšné, musí postupovat koordinovaně, vždy skrytě a kopírovat tak práci zednářů, kteří vzájemně uznávají své bratry i v jiných lóžích.
Marcel Proust sleduje paralelu mezi akcemi „ masonských bratří“ a homosexuálů, které znal ze své vlastní zkušenosti. Píše o nich : »Tvoří si sítě mnohem rozsáhlejší, účinnější a méně podezřelé než lóže, protože reagují na identitu v oblasti zájmů, potřeb, obyčejů i rizik, využívají znalostí a komunikace, když si jejich členové nepřejí být okamžitě poznáni, a používají běžná konvenční znamení a prostředky komunikace.
V budoucnu jistě poznáme, jaký dopad na blížící se synod o Amazonii má skupina biskupů a misionářů napojených na domorodou teologii a aktualizovanou „teologii osvobození“ , která si již přisvojila tzv. „prsten tuku“ jako konvenční znak příslušnosti k revolučnímu hnutí.
Tucumã jméno amazonské palmy, ze které pochází ořech na zhotovení „černého prstenu“. Ten v době říše používali otroci, protože neměli prostředky na získání zlatého jako jejich páni. Černý prsten se používal i jako snubní prsten. Jeho tajnou symboliku znali jen otroci, jak se můžeme dnes dočíst na stránkách diecéze Piracicaby určených mládeži.
V sedmdesátých letech dva orgány brazilské biskupské konference Domorodá misijní rada (CIMI) a Pastorační komise Země (COT) přijaly prsten tucum jako symbol závazku aktivně působit v oblasti třídního boji a v tzv. sociálních bojích.
Zdá se, že k popularizaci tohoto symbolu přispěl mons. Pedro Casaldáliga, klaretin, kterého Pavel VI. jmenoval biskupem v Sao Félix . Mons. Tomaso Balduino, prezident CIMI, o něm uvádí:
»Pedro byl vysvěcen na kněze 1971 v Sao Félix. Obklopoval se chudými lidmi této oblasti. Jeho liturgické symboly byly přizpůsoben původním kulturám. Nosil slaměný klobouk, pokos, pastorační pádlo tapirapé a černý „prsten tuku“, který byl pro něho a mnoho pastoračních pomocníků znakem závazku vytrvat na cestě směrem k osvobození«.
Pedro prohlásil: » Žiji pro své lidi v boji. Věřím jako partyzán a miluji revoluci«.
Při předávání své diecéze připomněl svému nástupci Leonardu Steinerovi ideje, které prste symbolizuje: obhajobu možností pro chudé, ochranu domorodých obyvatel a dělníků bez půdy, formování inkulturovaných komunit a aplikování zkušenosti se solidaritou“.
V roce 1994 byl natočen film „Prsten tuku“ , ve které účinkuje i Pedro Casaldáliga. Prsten podle filmu také znamená novou církev, je znamením nové smlouvy.
Mons. Amaury Castanho již před mnoha lety odsoudil prsten, který používají vyznavači teologie osvobození. Říká, že »v církvi se vždy vyskytovaly a budou vyskytovat závažné tendence. Po 2VK však propukla velká bouře, která se obořila na loď Petrovu. Byla to teologie osvobození, která marxistickým duchem, radikalizovala extrémní a revoluční postoje ideologizovaných „ partizánů“. Kuriózní ‚prsten tuku‘ je zhotoven z ořechu palmy , která roste na severovýchodě. Je znamením vzpoury uvnitř církve Je to proto velmi závažné znamení. Nacházíme ho na prstech mnoha kněží a seminaristů, řeholníků i laiků. Někdo ho nosí a není si plně vědom jeho symboliky, ale většina ho nosí s provokační výzvou jako volání po církvi, která nemá nic společného s Lumen gentium. Prsten pro ně nahrazuje škapulíř. Je symbolem zasnoubení s Matkou Zemí, amazonskou přírodou a chudými. Některé nositele provokuje k vytváření viditelné jednoty revolučního proudu partizánů v „lidové církvi“, která nese všechny známky analogie s masonerií«.
Pramen: José Antonio Ureta ve Stilum Curiae (kráceno)
