Lumen de Lumine

Světci – autentičtí interpreti a svědkové evangelia

Mezi sedmi světci kanonizovanými 19. října je první mučedník Francouzské revoluce Salomone Leclerq (1745 – 1792).

12. června 1790 schválilo francouzské národní shromáždění konstituci kléru s cílem upravit vztahy mezi státem a církví. Tato iniciativa nejen legalizovala kruté pronásledování a škody způsobené církvi a jejím členům, ale vyvolala také rozštěpení v církvi: ti, kteří zvolili odpad, získali ochranu státu, a ti, kteří odmítli přísahu věrnosti, zaplatili za to i svým životem.

Pronásledování zasáhlo také Institut křesťanských škol, který založil Jan Křtitel de La Salle. Většina školských bratří přísahu odmítla, byli ze škol vyhnáni a jejich komunity rozprášeny a bratři se uchýlili do ilegality.

Guillaume-Nicolas-Louis Leclercq, narozený v Boulogne-sur-Mer 15. listopadu 1745 vstoupil ke školským bratřím 25. března 1767. Vyučoval ekonomii a v době, kdy vypukla revoluce, byl sekretářem bratra Agathompa, generálního představeného. Skrýval se v Paříži, byl však odhalen a zatčen 15. srpna 1792. Spolu s mnoha diecézními kněžími a řeholníky byl vězněn v karmelitánském klášteře přeměněném na věznici a 2. září byl zmasakrován šavlí spolu s 94 spoluvězni.

Pius XI. ho beatifikoval spolu 191 mučedníky onoho strašného zářijového dne, kdy ve jménu svobody, rovnosti a bratrství se konaly masakry, které jsou velmi dobře zdokumentované v knize Frédérica Bluche Září 1792, logika masakru (Laffont 1986).

Historik Pierre Chaunu, pod jehož vedením Raymond Secher vědecky dokumentoval genocidu ve Vendée, prohlásil:

Náboženské pronásledování, které podstoupili francouzští katolíci v tomto období, nemá v dějinách obdoby s výjimkou velkých pronásledování ve XX. století. Pro všechna z nich byla Francouzská revoluce předlohou. Náboženské pronásledování nebylo zaměřeno pouze proti řeholníkům, ale proti křesťanství s jasným záměrem v národu jej vymýtit. Většina kněží byla zavražděna, nebo vyhnána. (…) 250 tisíc vendéeských bylo zmasakrováno, protože chtěli chodit na mši a zůstat věrni Římu. Všechny církevní školy a nemocnice byly zrušeny a byly nahrazeny jen na papíře. Ve Vendée všechny rodiny, všechny osoby, u kterých se nacházel kříž a jiné podobné předměty, byli zastřeleni a jejich dům vypálen. (…) To, co nechápu, je, proč dnešní francouzští katolíci nestojí po boku katolíků pronásledovaných v dějinách a především ve Francouzské revoluci. Odpuštění nezahrnuje zapomenutí, a tím méně spolupráci se zločinci. Nechápu, proč a ve jménu čeho se popírá realita. Ve Francii jsou stovky a tisíce mrtvých, obětí svého náboženského přesvědčení. Bojovali,organizovali se, ale byli masakrováni bestiálním  způsobem.

Corrispondenza Romana