Svatý ženevský biskup více než aktuální
Svatý František Saleský žije ve vědomí věřících především jako vzor mírnosti a laskavosti. Méně už se hovoří o tom, že tuto laskavost a vůbec všechny své ctnosti dal do služeb neohroženého, vytrvalého a úspěšného boje za obnovu katolické víry ve své diecézi. Jeho hrdinský misijní apoštolát je málo známý a vyžadoval nesmírnou obětavost, houževnatost a všestrannost. Měli by ho podrobně studovat všichni koncilní otcové, a dnešní hlasatelé zbloudilého ekumenismu, kteří si zmýlili falešné 
bratrství s nekompromisním šířením a obhajobou pravé víry. Pastoři se kterými se dnes bratří a objímají a přijímají od nich požehnání, převzali jen štafetu od svých předků, kteří „bratrství“ projevovali tak, že opakovaně ukládali sv. Františkovi o život. Setrvávají dodnes ve svých bludech, které jsou překážkou spásy, tak jak byly překážkou v době sv. Františka. Dnešní církev ovšem nerada slyší Pánova slova, že kdo změní jediné písmeno ze Zákona, bude v Božím království nejmenším. Proto je raději nečte. Svatý biskup je podle Ježíšových slov oním největším, neboť byl nejen skutečným učitelem církve a nezměnitelné pravdy, ale i nekrvavým mučedníkem, který svými obětmi dosáhl skutečného obrácení svěřeného stáda, které přivedl zpět ke Kristu a jeho jediné církvi. Je smutnou skutečností, že jeho příklad byl v reformační době spíše ojedinělý. Kdyby si všichni pastýři počínali jako on, mohla být reformace hned v počátcích potlačena a dnes bychom oslavovali nikoliv její zhoubný vznik, ale zánik. Není to farizejství oslavovat světce, kterého v tom nejpodstatnějším odmítáme následovat?
