Svatý Paschal Baylon
Tento světec Eucharistie se narodil 16. května 1540 v den Letnic v Torre Hermosa v Aragonii. Vyrůstal ve velmi chudých poměrech a odmalička pásl dobytek. Během práce se často soustředil k modlitbě. Snažil se pobývat se svým stádem v blízkosti kostela, a když v kostele vyzváněli, v duchu se účastnil bohoslužby. Neúnavnou pílí se i při své službě naučil číst a četl pak pilně životopisy Páně a světců. Neměl žádného učitele, a přesto prospíval v duchovním životě. U pána, kterému sloužil, si získal takovou vážnost, že mu nabízel za manželku svou dceru, aby se stal jeho dědicem. On však odmítl, protože toužil po řeholním životě. Žádal o přijetí k františkánům, ale neuspěl. Odíval se tedy velmi chudě do hábitu podobného tomu, jaký nosil svatý František, opásal se provazem, chodil bos a s odkrytou hlavou, přísně se postil a bičoval. Když františkáni v Loretě viděli jeho horlivost, přijali „svatého pasáčka“ mezi sebe. Řeholní sliby složil 2. února 1564. Vynikal františkánskou prostotou, pokorou a kázní. Nejdříve byl klášterním vrátným. O svůj pokrm se dělil s žebráky. Ale když bratři poznali jeho mimořádné milosti, pověřovali ho dokonce funkcemi, které jinak vykonávali kněží: zaučoval bratry do řeholních pravidel a později byl vysílán, aby obnovil kázeň v některých klášterech. I když mu představení nabízeli, aby se stal knězem, z pokory to odmítl. Modlil se však mnoho za kazatele, kteří si od něho vyprošovali rady a pokyny. Měl také velký vliv na křesťanský lid. Řídil se heslem: „Člověk má mít srdce k Bohu jako dítě, k bližnímu jako otec a matka, k sobě jako přísný soudce.“
Svatý Baylon je svědectvím toho, co může Prozřetelnost způsobit v životě člověka: z negramotného se stal teolog, z absolutní chudoby přešel k bohatství neobyčejných darů Ducha Svatého, mezi nimiž vynikala vlitá moudrost pokorného vrátného. Španělský provinciál ho jednou poslal s dopisy za hlavním představeným do Paříže. Procházel ve Francii oblastmi, které ovládali kalvinisté. Stal se zde také terčem posměchu a v Orleansu byl dokonce v nebezpečí života, že ho kalvinisté ukamenují. Stalo se tak po veřejné disputaci o Nejsvětější svátosti. Přinesl si z cesty ránu na rameni, která se do smrti nezahojila. Po návratu z této mise napsal malou knihu definicí a myšlenek o reálné přítomnosti Ježíše v Eucharistii a o božské moci, jaké se těší římský biskup.
Ve své touze po dokonalosti si ukládal přísné kající skutky, které ohrozily jeho zdraví. Když mu lékař řekl, že jeho nemoc je smrtelná, odpověděl: „Nikdy jsem neslyšel tak radostnou zprávu!“ Zemřel s růžencem v rukou během slavné mše svaté a s pohledem na kříž právě v okamžiku pozdvihování o slavnosti Letnic, tak jak tomu bylo při jeho narození. Odešel k Pánu 17. května 1592 ve Villa Real ve věku 52 let.
Byl nazván „Serafínem Eucharistie“ pro svou velkou úctu k Eucharistii a pro své četné myšlenky a modlitby obsažené v jeho spisech. Byl blahořečen 29. října 1618 Pavlem V. a za svatého ho prohlásil 16. října 1690 papež Alexandr VIII. Papež Lev XIII. ho 28. listopadu 1897 prohlásil za patrona eucharistických akcí a eucharistických kongresů.
Jeho ostatky se těší velké úctě ve Villa Real. Při bratrovražedné španělské válce však byly zneuctěny a rozházeny. Část se vrátila na původní místo v roce 1952.
Jeho horoucí úcta k Eucharistii inspirovala mnoho umělců, kteří ho zobrazují vždy na kolenou před Nejsvětější svátostí. Je pokládán za patrona kuchařů a cukrářů a za vynálezce vaječného punče. Jeho svátek se slaví v tradičním kalendáři 17. května.
Podle Santi e beati
Překlad -lš-
