Svatý Josafat Kuncewicz
Mučedník za křesťanskou jednotu
Svatý Josafat se narodil jako Jan Kuncewicz roku 1580 ve Vladimíru na Volyňsku, dnešní Ukrajině, v pravoslavné rodině. Rodiče byli velmi zbožní.
Když byl jednou jako chlapec s matkou v kostele, dověděl se tam, čím byla Ježíšova oběť na kříži, a zpozoroval jiskru, která z kříže sestoupila a za chvíli pocítil, jak pronikla až do jeho srdce. 20 let nevynechal v kostele žádnou pobožnost.
Nejdříve navštěvoval klášterní školu ve městě, kde se učil číst a psát jak v polštině, tak ve staroslovanském církevním jazyku. Rodiče ho později poslali do Vilna, aby se zde vyučil kupectví u kupce Hyacinta Popowicze. Tam se setkal s uniaty, katolíky východního obřadu, kteří slavili svou liturgii v kostele Svaté Trojice ve Vilně.
Ve východních oblastech, které ležely na pomezí mezí východním pravoslavím a katolickým Západem, žilo mnoho uniatů. Řeckokatolická církev slavila liturgii v byzantském obřadu v plné shodě s naukou latinské církve a podléhala římskému papeži. Od dob rozkolu v roce 1054 byla několikrát uzavřena unie a část pravoslavné církve se vrátila k Římu. Náboženství bylo však silně spojeno s politikou a uzavření jednoty nebylo trvalé.
V pohraničí mezi Polskem a Ruskem již v roce 1257 vytvořili dominikáni první unii, která trvala až do tatarských vpádů do Ruska. Další sjednocení se uskutečnilo v roce 1596 před příchodem Jana do Vilna.
Pravoslaví začalo záhy útočit na mladou církev. Podporovala je v tom Moskva a kozáci. Docházelo i ke krvavým střetům. Uniaté byli pokládáni za odpadlíky a zrádce. Útočilo na ně vojsko a pravoslavná hierarchie se snažila dosadit do farností své duchovní. V roce 1620 přijel do Polska tajně jeruzalémský patriarcha Teofanes a místo uniatských biskupů vysvětil pravoslavné biskupy ve Vladimíru, Przemyslu, Chelmu a v Polocku.
V Kijevě dosadil na místo uniatského metropolity pravoslavného biskupa. Tito biskupové všemožně nutili věřící k návratu do pravoslaví.
V tomto obtížném období se Jan sblížil s řeckokatolíky. Spřátelil se Genadiem Chmelnickým, studentem papežského semináře ve Vilně, a s Petrem Arkadušem, kteří se velmi zasloužili o unii, a také s Janem Veminem Rutským, který vystudoval v Římě na Ruském koleji a vstoupil do unie. Díky těmto kontaktům rozšířil Jan své poznatky a posílil svůj duchovní růst.
V roce 1604 vstoupil k baziliánům. Byl to jediný mužský řeckokatolický řád. Sliby složil v klášteře sv. Jiří a přijal řeholní jméno Josafat. Jeho sliby přijímal metropolita Hipacy Pociej. Josafat dále studoval na nově založené akademii ve Vilně filozofii, teologii a staroslovanský jazyk a liturgii. V roce 1609 přijal kněžské svěcení a stal se magistrem v noviciátě. V roce 1613 byl pověřen vedením baziliánského kláštera ve Vilně a vedením tamní církve a plnil své úkoly s velkou angažovaností.
V letech 1614 - 1615 provázel haličsko – kijevského metropolitu na jeho cestě do Kijeva. Cestou získal polockého i novgorodského vojvodu pro unii a založil klášter baziliánek Krásném Boru.
V roce 1617 byl jmenován arcibiskupem Polocka a nastoupil na místo zemřelého metropolity. Biskupské svěcení obdržel 12. listopadu 1618 ve Vilně a pak se odebral do Polocka na intronizaci. Zapsal se do paměti současníků jako neobyčejný metropolita , který vždy nosil řeholní hábit, nikdy nejedl maso a bydlel v jediné místnosti, kterou sdílel s jedním bezdomovcem. Pro sebe nic nepotřeboval, naopak, staral se o své podřízené a bojoval za potřebná privilegia pro uniatské duchovní. Dbal o důstojný ráz bohoslužeb. Neúnavně hlásal Boží slovo, promlouval k lidu při každé příležitosti. Zvláštní péči věnoval nemocným a chudým. Byl zastáncem včasného prvního svatého přijímání. Často navštěvoval farnosti a kněze. Pro duchovenstvo vyhlásil konstituci, která obsahovala 48 předpisů a 9 paragrafů pro ty, kteří porušují řád. Pro méně vzdělané duchovní zpracoval katechismus jako základ nauky. Zavedl povinnost každodenního slavení mše svaté. Od svých kněží požadoval modlitbu breviáře a pravidelnou měsíční zpověď. Posílal jim listy a vysvětloval rozdíly mezi katolickou církví a pravoslavím.
Není divu, že jeho neúnavná aktivita vyvolávala nespokojenost odpůrců unie s Římem. Velkou kampaň proti němu rozpoutal patriarcha Teofanes, který přijel tajně jak vyslanec cařihradského patriarchy. Jmenoval pravoslavným biskupem Meletije Smotrického, který přesvědčoval věřící, že je jediným platným biskupem Běloruska. Lid v těch oblastech byla převážně negramotný a nechápal podstatu teologických sporů. Pravoslavní podněcovali nacionalistické neshody a pomlouvali Josafata jako zrádce církve.
V roce 1621 se musel Josafat odebral do Varšavy na sněm a v tu dobu nepřátelská kampaň tak zesílila, že po návratu se proti němu celé město vzbouřilo. V říjnu 1623 odjel do Vitebska. Ráno 12. listopadu po ukončení mše svaté byl přepaden najatými vrahy, kteří ho krutým způsobem umučili. Pobouřený dav začal pustošit jeho dům. Tělo mučedníka vhodili do řeky Dviny. Bylo v řece objeveno díky zvláštní záři 17. listopadu Jeho mučednictví velmi pobouřilo katolické Polsko. Mnozí katolíci teprve nyní poznali, co vlastně znamená unionismus.
Smotrický, strůjce zločinu, pronásledován výčitkami svědomí utekl zKijevado Istanbulu. Vrátil se ale za nějaký čas do Kijeva a s katolickou církví se smířil. V roce 1628 vystoupil v Kyjevě na pravoslavném sněmu. Požadoval návrat pravoslavných do jednoty s Římem. Pravoslavní účastníci sněmu ho zajali a hrozili mu, že ho okamžitě zabijí, nezřekne-li se unie. Smotrický ze strachu poslechl a byl propuštěn. Pod tlakem výčitek svědomí prosil od papeže o rozhřešení. Dostal ho a vrátil se do církve. Zakrátko zemřel.
Přál si, aby po jeho smrti byla listina s papežským rozhřešením vložena Josafatovi do hrobu. Pět hodin po jeho smrti bylo toto jeho přání splněno. A stal se zázrak. Mrtvému Josafatovi se dle dobových sdělení otevřela již mrtvolně ztuhlá ruka a následně list pevně sevřela. Někoho napadlo učinit pokus a přinesl list pravoslavného konstantinopolského patriarchy a hle - ruka, která se natahovala po papežském listu, začala se od patriarchova listu odtahovat. Překvapení svědkové nechali Josafata čtyři týdny vystaveného a po této době pokus opakovali před lidmi. Div se opakoval. Nato se pokusili z Josafatovy ruky dostat papežský list. To se jim nepovedlo, ani když spolu s rukou s listem lomcovali celou mrtvolou světce.
Josafat byl blahořečen v roce 1643 a za svatého byl prohlášen v roce 1867 papežem Piem IX. Je patronem řádu baziliánů, Ruska, Vilna a Litvy.
Jeho ostatky byly přechovávány nejdříve v Litvě a v Polsku. V roce 1667 se vrátily do Polocka. Z obavy před profanací byly přemístěny do Bialy Podlaské. Po kanonizaci byly jeho ostatky ukryty a pak převezeny nejdříve do Vídně a nakonec do baziliky sv. Petra v Římě. Jeho jedna paže spolu se skromným biskupským prstenem se nachází v chrámě Božského Srdce ve varšavském předměstí Praha. U příležitosti 300. výročí mučednické smrti sv. Josafata vydal Pius XI. encykliku Ecclesiam Dei admirabili .
Pramen: Liturgia Horarum PBK
Současný hrob s.Josafata v Římě
Modlitba církve
Probuď, Pane, prosíme, ve své církvi Ducha, jímž byla naplněn svatý Josafat, tvůj mučedník a biskup, který se nezdráhal položit za vševhny svůj život, abychom na jeho přímluvu byli také my vedeni a posilováni stejným Duchem a nezdráhali se položit život za bratry.
Čtěte Komentář
