Svatý Antonín Maria Klaret
Narodil se v Sallentu nedaleko Barcelony v tkalcovské rodině s desíti dětmi. V 11 letech začal středoškolské studium, ale musel je přerušit a pomáhat otci v tkalcovně. V 18 letech se odebral do Barcelony, aby se připravil odborně pro své povolání. Seznámil se také s tiskařským řemeslem a ve volném čase studoval latinu. Zúčastnil se stávky špatně placených dělníků. V té době také prožil duchovní krizi, ze které však vyšel vítězně. V letech 1827 – 29 udělal velkou profesionální kariéru a získal také nemalý majetek hrou v loterii. Zrada a podvod jeho druha ho přiměla z k zamyšlení nad smyslem svého života.
Odedávna toužil věnovat se službě Bohu. 1829 Vstoupil do semináře a v roce 1835 přijal kněžské svěcení. Několik let pracoval v duchovní správě v Sallentu a pak Villadramu. Ale cítil v sobě jiné povolání. Se souhlasem svého biskupa odešel do Říma a dal se do služeb Kongregace pro šíření víry (1838). Vykonal duchovní cvičení u jezuitů a to ho přimělo vstoupit u nich do noviciátu v Roothanu. Těžká nemoc ho však přinutila k návratu do vlasti.
Jeho biskup ho jmenoval diecézním misionářem. V letech 1840 – 1848 prošel jako kazatel misií celé Katalánsko. V roce 1848 založil v Barceloně katolickou tiskárnu, která pracuje dodnes. V témže roce založil řeholní rodinu Srdce Panny Marie. Založil také sdružení žen, které měly pomáhat kněžím v pastorační práci, dále Sdružení pro dobrý tisk. Do třetice založil řeholní institut Dcer Neposkvrněného Srdce Panny Marie. 23. února odejel na Kanárské ostrovy, kde konal kázání a misie. Po návratu založil Sdružení misionářů Neposkvrněného Srdce Panny Marie zvaných klaretini.
Když Svatý stolec slyšel o jeho apoštolských úspěších, jmenoval ho v roce 1847 biskupem. Měl tehdy 40 let. Dva roky byl arcibiskupem v Santiago de Cuba. V roce 1850 obdržel z rukou španělské královny palium kubánského metropolity a Řád Svatého Kříže. Tato arcidiecéze v důsledku různých intrik byla již 14 let bez biskupa. Antonín se dal do práce s energií sobě vlastní. Během 3 – 6 let navštívil všechna místa. Obnovil všude kázeň, zreformoval seminář, založil 53 nových farností a pronesl na 11 tisíc kázání. Díky jeho misijní práci přijalo 300 tis. Kubánců svátost biřmování a 9 tisíc „divoce“ žijících párů svátost manželství.
Protože všude panovala velká náboženská nevědomost, založil Bratrstvo křesťanské nauky (1851). V roce 1852 propukla na Kubě epidemie. Biskup Antonín denně navštěvoval nemocnice, rozdával potraviny a vybízel lidi dobré vůle k pomoci. Vydal k této otázce dva pastýřské listy, jeden pro věřící a druhý pro klérus. U příležitosti vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie vydal krásný pastýřský list a založil Apoštolský institut Matky Boží pro výuku pravd víry.
Tato jeho horlivost velmi podráždila místní liberály a zednáře. Byly na něho spáchány 4 atentáty. Jeho dům byl zničen požárem. V roce 1856 ho zranil jeden muž, protože obrátil jeho konkubínu. Byla proti němu rozpoutána taková kampaň, že ho španělská vláda odvolala zpět do Španělska (1857). Králova Izabela si ho povolala za svého osobního zpovědníka. Díky její podpoře založil mezi kněžími Konferenci sv. Vincence z Pauly pro podporu chudých, dále neúnavně kázal misie, podporoval katolický tisk a založil Akademii sv. Michaela archanděla, sdružující umělce. Královna ho jmenovala prezidentem královského kláštera Escorial a protektorem nemocnice v Monserratu. Objížděl s královnou zemi a zakládal bratrstva katolických matek a knihovny populárních náboženských knih.
Když v roce 1868 vypukla ve Španělsku revoluce, královna se musela uchýlit do Francie. Antonín odešel s ní do Pau u Paříže. Ve stejném roce však odejel do Říma, aby se účastnil oslav zlatého kněžského jubilea sv. Pia IX. a také I. vatikánského koncilu, na kterém bránil dogma o papežské neomylnosti. V roce 1870 však musel ze zdravotních důvodů Řím opět opustit. Odešel do Francie, kde ho čekali ve Fontfroide jeho synové vyhnaní ze Španělska. Když se zotavil, chtěl se opět vrátit do Říma, ale zemřel 24. října 1870 na následky krvácení do mozku.
Protože po sobě zanechal mnoho děl, jeho proces blahořečení se značně protáhl. Teprve v roce 1934 ho Pius XI. blahořečil a ve Svatém roce 1950 ho Pius XII. zapsal do seznamu svatých.
Svatý biskup Antonín, zanechal po sobě na 200 knih, kterých bylo vydáno 9 milionů exemplářů.- Jen katechizmů bylo vytištěno na 4 miliony. Slavný katechismus Camino recto (první vydání v roce 1843), který vyzdobil vlastními ilustracemi, se stal předchůdcem dnešních katechismů pro děti.
Pramen: Internetowa liturgia godzin: Czytelnia 24. 10.
Světcův hrob ve Vichy
