O pekelných trestech (6)
Během života je smrt pro hříšníka tou nejobávanější věcí, ale po smrti bude tím nejvroucnějším přáním. Budou hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče (Zj 9,6). Svatý Jeroným napsal: „Smrti, jak sladká bys byla pro ty, kterým jsi byla tak hořká!“ David říká v žalmu 48, 15, že zavržené pase smrt: Svatý Bernard to vysvětluje: „Tak jako ovce, když se pase, požírá stébla, ale kořeny zachovává, tak smrt zavržené každým okamžikem zabíjí, ale nechává je při životě, aby pokračovali ve svém životě s věčným trestem.“
Podobně praví sv. Řehoř, že zatracenec umírá každým okamžikem, aniž by zemřel. Když člověk umírá bolestí, každý s ním má soucit. Kéž by měl zavržený někoho, kdo by s ním cítil. Nikoliv, každým okamžikem zmírá bolestí, ale nemá nikoho, kdo by ho politoval. Zenon odsouzený do jámy křičel: Smilujte se a vypusťte mě. Ale nikdo ho neslyšel, až byl nalezen mrtvý, ačkoliv z hladu ukusoval vlastní paže. Zatracenci křičí z pekelné jámy, říká sv. Cyril Alexandrijský, ale nikdo nepřichází, aby je vytáhl, a nikdo s nimi nemá soucit.
A jak dlouho bude trvat toto jejich neštěstí? Navždy navždy. Vypráví se v Duchovních cvičeních od P. Segneriho, že v Římě byl vymítán jeden ďábel, který přebýval v posedlém. Na otázku, jak dlouho musí být v pekle, udeřil rukou do židle a vzkřikl: „Navždy navždy!“ Byla to taková hrůza, že mnoho mladých lidí z Římského semináře, kteří byli přítomni, vykonalo generální zpověď a změnilo zcela svůj život jen kvůli dvěma slovům: Navždy, navždy. Ubohý Jidáš! Již uplynulo tisíc šest set let, která tráví v pekle, a jeho peklo je stále jen na samém začátku. Ubohý Kain! Je již v plamenech 5700 let a peklo je stále na svém začátku. Jiného démona se zeptali, kdy se dostal do pekla: Včera. Jak to, včera, nešel jsi do pekla před více než 5 000 lety? Odpověděl znovu: Kdybyste věděli, co to znamená věčnost, věděli byste, že pět tisíc let je proti věčnosti pouhý okamžik. Kdyby anděl řekl zatracenému: Vyjdeš z pekla, až uplyne tolik století, kolik je všech kapek vody, kolik je listů na stromech, kolik je písku v moři, jásal by více než žebrák, který se dověděl, že se stal králem. Protože po uplynutí všech těchto staletí, by věci nebyly stále na začátku. Každý odsouzený by rád udělal s Bohem tuto dohodu: Pane, znásob moje utrpení, jak chceš, ale urči mu konec, a budu spokojen. Ale ne. Tento konec nikdy nebude, Boží trouba netroubí v pekle nic jiného než: navždy, navždy, navždy.
Zavržení se zeptají démonů: Jak daleko je noc? (Iz 21,11) Kdy to skončí? Kdy skončí tyto temnoty, tento křik, tento zápach, tyto plameny, tato muka? A oni odpovídají. Nikdy, nikdy. A jak dlouho budou trvat? Stále, stále.
Ó Pane, dej světlo tolika slepým, kteří na varování, aby pomysleli na peklo, odpovídají: Půjdu do pekla? No tak co, to se vydrží. Bože, oni nemají trochu trpělivosti, aby vydrželi trochu zimy nebo trochu horka v pokoji, aby snesli nějakou nepříjemnost. A pak budou muset mít trpělivost, aby setrvali v moři ohně, deptání démony a opuštěni od Boha po celou věčnost!
Pocity a modlitby
Otče milosrdný, ty neopouštíš toho, kdo tě hledá (Ž 9,11). Tolikrát jsem se v minulosti otočil k tobě zády, a ty jsi mě neopustil. Neopouštěj mě nyní, když tě hledám. Lituji, nejvyšší Dobro, že jsem tak jednal proti tvé milosti, kterou jsem vyhodil za nic. Pohleď na slzy svého Syna, vyslechni jeho hlas, který prosí, abys mi odpustil, a uděl mi odpuštění. A ty, můj Spasiteli, připomínej mi stále muka, která jsi pro mne vytrpěl, lásku, kterou jsi mi přinesl, nevděčnost, kterou jsem ti to tolikrát projevil a za kterou jsem zasloužil peklo. Dej, ať oplakávám bolest, kterou jsem ti způsobil, a ať ve mně stále plane láska k tobě. Ježíši, jak bych mohl nehořet láskou k tobě, když pomyslím, že jsem už tolik let mohl trpět v pekle a hořet tam po celou věčnost, a Tys pro mě dobrovolně umřel, abys mě s takovým milosrdenstvím vysvobodil? Kdybych byl nyní v pekle, nenáviděl bych tě, ale nyní tě miluji a chci tě milovat navždy. Důvěřuji v tvou svatou Krev. Miluješ mě, a já miluji Tebe. Budeš mě milovat vždy, když tě neopustím. Spasiteli, zachraň mě z neštěstí, že bych tě opustil, a dělej se mnou, co chceš. Zasloužím každý trest a přijímám ho, jen když mě vysvobodíš z trestu, že bych byl navěky zbaven tvé lásky.
Maria, moje útočiště, kolikrát jsem sám sebe odsoudil do pekla, a ty jsi mě vysvobodila? Vysvoboď mě nyní od hříchu, který jediný mě může zbavit Boží milosti a zavést mě do pekla.
(pokračování)
