Svatodušní homilie sv. Řehoře
Homilie 30 o Evangeliu
Dávám přednost stručně projít slova čtení z Evangelia, abychom se mohli déle zastavit u tajemství velké slavnosti. Toho dne totiž Duch Svatý sestoupil za náhlého hukotu na učedníky a přetvořil ducha těchto tělesných lidí, obrátil je ke své lásce, a zatímco ohnivé jazyky se projevovaly zevně, uvnitř v jejich srdcích se rozhořely, a jelikož viděli Boha v podobě ohně, všichni s nevýslovnou líbezností vzplanuli láskou. Neboť Duch Svatý je láska: Proto také Jan říká: »Bůh je láska« ( 1 Jan 4,8); Kdo tedy touží celým srdce po Bohu, jistě již vlastní toho, koho miluje. Nikdo by totiž nemohl milovat Boha, kdyby nevlastnil toho, kterého miluje.
Nuže, zeptáme-li každého z vás, zda miluje Boha, s plnou důvěrou a s jistou duší odpoví: Miluji. Nyní jste slyšeli na začátku čtení to, co říká Pravda: »Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat moje slovo« (Jan 4,23). Důkazem lásky je tedy skutek. Proto Jan říká ještě ve svém listě: »Kdo říká: Já miluji Boha, a nezachovává přikázání, je lhář« (1 Jan 2,4) Ale my opravdu milujeme Boha a zachováváme přikázání, jestliže usilujeme potlačit své žádostivosti. Neboť kdo se poddává nedovoleným tužbám, jistě nemiluje Boha, protože se protiví jeho vůli.
»A můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek« (Jan 14,23). Uvažte, nejdražší bratři, jak velkou ctí je mít v srdci jako hosta Boha, který k nám přichází. Jistě, kdyby nějaký bohatý a velmi mocný přítel měl vstoupit do našeho domu, rychle bychom vyčistili jeho vnitřek, aby se tu nenašlo nic, co by uráželo zrak přítele, který přijde. Ten, kdo připravuje Bohu příbytek ve své duši, musí se tedy očistit od hanebností hříchu. Ale dejte pozor na to, co říká Pravda: »Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek« ( Jan 14,23). Přijde totiž do srdce některých lidí, ale příbytek si tam neučiní: protože přitahují pohled Boha kajícností, ale v okamžiku pokušení rychle zapomínají na to, co je přivedlo k pokání; a tak se vrací k páchání hříchu, jakoby jich nikdy neoplakávali.