Svatá Kamila Battista Varano
Narodila se jako nemanželská dcera Julia Cesara da Varano, který byl pánem v Camerinu, 9. dubna 1458. Vyrůstala v péči jeho manželky Jany Malatesta. O svém životě nám zanechala mnoho zpráv ve své dlouhé autobiografii, známé pod názvem Duchovní život. Jejím duchovním vůdcem byl františkán Dominik la Leonessa, kterého slyšela kázat v Camerinu o Velkém pátku 1466 nebo 1468. Způsob, jakým líčil utrpení Páně, velmi zaujal fantazii mladé dívky, která záhy udělala slib, že každý pátek uroní alespoň jednu slzu pro Pánovo umučení, jak to kazatel doporučoval. To, co se nejdříve jevilo jako hra, stálo ji později mnoho námahy, protože jako dívka vychovávaná starší i moderní literaturou pociťovala spíše sklon ke zpěvu, k tanci a k zábavám než ke zbožnosti a duchovní četbě, a pohled na osoby zasvěcené Bohu v ní vyvolával odpor. Jen její nezlomná vůle nahradila původní nadšení pro páteční modlitbu: Blažený tvor, který pro žádné pokušení nezanechá toho, co dobře započal!, řekne později. A tak krok za krokem se zrodila v ní skrze modlitbu, rozjímání, půst a úsilí věrnost vyhýbat se alespoň v pátek nějaké chybě. Přiznává: Dělala jsem to nejen proto, abych měla odměnu vnebi, ale spíše nazemi. Prohlubovala jsem modlitbu zestrachu před peklem.
V osmnácti letech začala pociťovat vnitřní touhu stát se řeholní sestrou, ale odmítala to, protože necítila, že by její srdce bylo svobodné ode všech vášní, kterých se musí zbavit ten, kdo chce opravdu sloužit Bohu. Přesto přese všechno vytrvala v modlitbě, z níž získávala určitý klid a pokoj. Odpor k Božímu volání ustoupil jednou v pátek po velkém psychicko-fyzickém konfliktu, který ji stál mnoho potu, a tak se ve věku dvaceti let Kamila rozhodla zasvětit svůj život Kristu a ihned začala pociťovat hojné mimořádné mystické zážitky. Ale otcův odpor trval dva a půl roku. Následoval výsměch, hrozby i věznění: v tomto období bojů měla vidění Krista, jak vystupuje ze svého srdce a kráčí vpřed k té, jejíž jméno bylo vepsáno do Kristova srdce: Miluji tě, Kamilo!
14. listopadu 1481 mohla vstoupit do kláštera chudých sester svaté Kláry v Urbinu a přijala řeholní jméno Battista (Křtitel). Během noviciátu zapsala slova, která dosud slyšela od Krista. Je to spis Vzpomínky naJežíše, který revidovala v roce1491.
Na příkaz představených odešla spolu s osmi sestrami z Urbina a založila nový klášter v Camerinu podle nezměněné řehole svaté Kláry, nastoupily tam 4. ledna 1484. Následovaly další mimořádné dary božského Ženicha, o kterých hovoří v autobiografii: vnitřní osvícení, extáze, které ji noří do božských hlubin, vidění andělů, svaté Kláry a svaté Kateřiny Boloňské atd. Pět let rozjímala sestra Battista u paty kříže Ježíše Krista, kterého mohla objímat a líbat s láskou a vroucností. O všech těchto milostech napsala: Je lépe mluvit málo omnoha věcech než omálu říkat mnoho.
V době, kdy pobývala v klášteře v Urbinu, zjevil jí Pán Ježíš, jaké utrpení prožíval během svého umučení, a to se pak stalo hlavním předmětem rozjímání Kamily Battisty. Krátce předtím v srpnu 1488 měla naléhavou inspiraci, aby všechna tato zjevení zaznamenala, a sám Kristus jí vnukl způsob, jak to udělat. A tak sestra Battista předstírá, že to slyšela vyprávět od jedné sestry z Urbina. Nejznámější je její dílo Mentální bolesti Ježíše vjeho utrpení. Ježíš jako božská osoba, jehož Srdce chová nekonečnou lásku, prožíval mentální (vnitřní) bolesti, které byly bez hranic a dosáhly vrcholu při agonii v Getsemanech, proto říká, že tak jako ten, kdo se spokojí s kapkou medu na povrchu nádoby, neví, co obsahuje její vnitřek, tak ten, kdo se zastaví u fyzických bolestí našeho Pána, nepochopí nekonečné utrpení, které prožíval ve svém Srdci. Rozhodla se vstoupit doNejsvětějšího Ježíšova Srdce, ponořit sedooceánu jeho nejtrpčích utrpení, jako by všechny dny roku byly pro ni Velký pátek. Podle jejího naléhání a podle toho, co jí Ježíš slíbil, dal jí zakoušet od října 1488 až do 1493 skrze Boží mlčení nepřítomnost toho, který byl jediným motivem jejího života, zážitky úzkosti podobné opuštěnosti, jakou Ježíš zakoušel při svém umučení.
Krátce nato zažila Kamila Battista jiný druh utrpení. V roce 1502 Caesare Borgia, zvaný Valentino, syn papeže Alexandra VI., začal sesazovat knížata na papežském území, aby je podřídil přímo papežské správě. V Camerinu se Julius Cesar Varano postavil na odpor spolu se svými syny Venanziem, Annibalem a Pirrem. Mladší Janu Marii a matku poslal do Benátek spolu se státním pokladem a milovanou Kamilu spolu s jednou sestrou poslal do Ferma. Když tam nebyla přijata, pokračovala až do Neapolského království do Atri, kde byla hostem Izabely Piccolomini, manželky knížete Mattea Acquavivy Aragonského. Mezitím byli v Camerinu Julius Cesar a synové 21. července uvězněni a 9. října brutálně zavražděni, první v pevnosti v Pergole a ostatní ve věži v Catolice. Zraněna ve svých přirozených citech, hledala Kamila Battista útěchu v Srdci svého milovaného Ženicha. Po smrti Alexandra VI. (18. 9. 1503) obnovila Jana Maria z Varano panství v Camerinu a neopomenula pomstít se protivníkům. Sestra Battista se vrátila a ke všem těm bolestným zážitkům neřekla nikdy ani slova.
Ve svém klášteře byla několikrát zvolena abatyší. Spolusestry ji milovaly a ona je pokládala zadobré apromíjela jim jejich nedostatky, jak o ní napsal svědek Antonín ze Segovie, mnich, který zapsal tuto modlitbu Kamily Battisty: Až uslyším, že mám tu milost, tj. že prokazuji dobro zcelého srdce těm, kteří mi ubližují, mluvím dobře abez pokrytectví otom, kdo omně mluví zle, aže má pravdu ten, kdo mě hanobí, pak se, nejsladší Otče, stanu tvou pravou dcerou pro svou skutečnou podobnost stvým Synem, ukřižovaným Ježíšem Kristem, jediným dobrem mé duše.
Kamila pokračovala na cestě dokonalosti s hrdinskou láskou k Bohu, i když tvrdila ve svých dílech, že člověk není schopen odpovídat na nekonečnou Boží lásku, která se sklání k nejubožejším tvorům, takže po mimořádném osvícení zvolala: Ó šílenství, šílenství! Žádné slovo není pravdivější avhodnější pro tak velkou lásku! Proto sama sebe pokládala za hodnou pekla, aby tam byla použita za podnož Jidášovi, ale s obdivuhodným paradoxem dodávala: Itam bych tě milovala, můj Bože! Jednou o sobě prozradila: Když jsem vstupovala dochrámu keslavení nešpor, podívala jsem senaNejsvětější svátost azdálo semi, že zní vychází šíp, který zasáhl mé srdce božskou láskou. Pěstovala lásku k nejvyšší chudobě osobní i společné. Byla vždy otevřena pro každou nouzi druhých. Julius II. ji vyzval, aby založila klášter klarisek ve Fermo (1505–1506); po deset měsíců přebývala v San Severinu (v letech 1521–1523), kde se podle zachované zprávy zasloužila o novou komunitu klarisek; psala listy jako povzbuzení a rady mniškám i laikům a přimlouvala se za milost pro dva odsouzené k smrti. Jedna její spolusestra dosvědčuje, že sestra Battista byla zcela oddaná horlivosti zaspásu duší, že pro ni přímo hořela aneměla jiné útěchy ani jiné stravy než toto, akdyž mluvila ospáse duší, zdálo se, že umírá touhou. Jindy řekla, že sestra Battista často tak planula touhou po obnově církve, že nemohla spát ani jíst, ani naslouchat těm, kteří sní mluvili, aněkdy ztoho dokonce těžce onemocněla. Byly to doby, kdy se v církvi projevovala uvolněnost mravů, což přivedlo Martina Luthera k rozkolu s církví. Kolem roku 1521 na žádost jednoho řeholníka napsala dílo Čistota srdce, je to výtečný průvodce k dokonalosti, z něhož poznáváme její mimořádné životní zkušenosti. Čteme tam mezi jiným: Strážci města jsou preláti, kteří mají povinnost pečovat oduše, které jsou krásným Božím městem. (…) Tito preláti jsou strážci obřadních zdí, ale nikoliv zdí dobrých azdravých mravů. Běda těm prelátům, kteří trhají Pánovo stádo! Ale na závěr sestra Kamila, osvícená milovnice církve, planoucí touhou po obnově církve, radí tento prostředek: Bůh s nejsvětější a trvalou prozřetelností dopouští, aby se děly tyto věci, ale není věcí nás, ubohých lidí, abychom to soudili. Nesmíme proto odpírat úctu těmto prelátům, musíme sezaně často modlit. (…) Modlitba zaně senám vrátí jako naše požehnání.
Kamila Battista, která horoucně toužila zemřít a být s Kristem, byla přijata do Boží slávy 31. května 1524 v době morové nákazy. Řehoř XVI. ji v roce 1843 zařadil mezi blahoslavené, v roce 1891 schválil Lev XIII. akta procesu svatořečení, který probíhal na kurii v Camerinu, a do seznamu svatých ji zapsal Benedikt XVI. 17. října 2010.
Její nejznámější zachycuje vidění o vnitřním Ježíšově utrpení (viz)
Ostatky světice v Assisi 2011
Pramen: Santi e beati
Překlad -lš-
