Svatá Brigita a Ježíš
Stalo se to jednou, když Brigita jela na koni do Vadsteny v doprovodu několika svých přátel, kteří byli také na koni. A při jízdě pozvedla svého ducha k Bohu a byla okamžitě vytržena a jakoby jedinečným způsobem zbavena smyslů a usebrána v rozjímání. Pak viděla žebřík připevněný k zemi, jehož vrchol se dotýkal oblohy; a na vrcholu nebes viděla našeho Pána Ježíše Krista sedět na slavnostním a obdivuhodném trůně jako Soudce; u jeho nohou seděla Panna Maria a kolem trůnu bylo nespočet andělů a velké shromáždění svatých.
Uprostřed schodů viděla řeholníka, kterého znala a který ještě žil, znalce teologie, jemného a klamaného, plného ďábelské zloby, který výrazem své tváře a chování projevoval, že je netrpělivý, spíše ďábelský než nábožný. Viděla vnitřní myšlenky a pocity srdce tohoto řeholníka a jak se vyjadřoval o Ježíši Kristu. A viděla a slyšela, jak Ježíš Kristus Soudce odpovídal na jeho otázky jemně a upřímně, stručně a moudře a jak tu a tam Panna Maria řekla Brigitě několik slov.
Ale když světice v duchu pojala obsah této knihy, stalo se, že dorazila na hrad. Jeden z jejích přátel koně zastavil a pokusil se ji probudit z vytržení, ač mu bylo jí líto, že byla zbavena tak velké božské sladkosti.
Tyto otázky zůstaly vtisknuty do jejího srdce a paměti, jako by vytesané do mramoru. Okamžitě je napsala ve svém lidovém jazyce, který její zpovědník později přeložil do latiny, stejně jako ostatní knihy.
Kniha obsahuje šestnáct otázek, z nichž každá je rozdělena do čtyř, pěti nebo šesti dalších otázek, z nichž každá obsahuje podrobnou odpověď.
Abychom okamžitě poskytli přesnou představu o struktuře a obsahu knihy, v plném rozsahu uvádíme první otázku, která obsahuje pět otázek týkajících se naší tělesnosti.
První otázka
1. Ó soudce... Dal jste mi ústa má: neměl bych mluvit o příjemných věcech?
2. Dal jste mi oči: nemusím vidět předměty, které mě těší?
3. Dal jste mi uši: proč bych neměl poslouchat zvuky a harmonii, které se mi líbí?
4. Dal jste mi ruce: proč bych s nimi neměl dělat to, co se mi líbí?
5. Dal jste mi nohy: proč bych neměl jít tam, kam mě mé touhy vedou?
Odpovědi Ježíše Krista:
1. Soudce, sedící na vznešeném trůně, s velmi sladkými a velmi upřímnými gesty odpověděl:. Můj příteli, dal jsem ti ústa, abys rozumně mluvil o věcech užitečných pro duši a tělo a o věcech, které jsou k mé slávě.
2. Dal jsem ti tvé oči, abys mohl vidět zlo a vyhnout se mu a abys mohl vidět dobro a inspirovat se jím.
3. Dal jsem ti sluch, abys slyšel pravdu a abys slyšel, co je počestné.
4. Dal jsem ti tvé ruce, abys jimi mohl dělat to, co je nezbytné pro tělo, a co neubližuje duši.
5. Dal jsem ti tvé nohy, aby ses mohl odloučit od lásky světa a přiblížil se k věčnému odpočinku, lásce své duše, ke mně, svému Stvořiteli.
Ale mnich jde ještě hlouběji a trvá na stejných tématech:
Ó soudce, ptám se vás, proč jste mi dal tělesné smysly, pokud podle nich nemáme žít. Proč jste nám dal výživu z masa a jiných podstat, když nechcete, abychom je požívali tím, že budeme žít podle nezřízench choutek těla? Proč jsi nám dal svobodnou vůli, když nemůžeme následovat naši vůli?
A odpověď zní:
Můj příteli, dal jsem člověku smysly a inteligenci, aby sledoval cesty života a utekl z cest smrti. Daroval jsem ti maso a potraviny nezbytné pro tělesnou výživu, aby mohly být použity s mírou a duše mohla získat větší ctnosti, aniž by byla oslabena a utlačována nadměrným množstvím. Dal jsem člověku svobodnou vůli, aby se mohl zříci své vlastní vůle kvůli mně, který jsem jeho Bohem, čímž zvyšuje své zásluhy.
Mnich, který je vždy umístěn uprostřed stupnice, klade Pánu další otázky, které stále odkazují na lidský stav:
Ó soudce, proč musím hledat božskou moudrost, když mám moudrost světa? Proč musím plakat, když mám v hojnosti slávu a radost světa? Řekni mi, proč a jak bych se měl radovat z tělesných postižení. Proč se musím bát, mít velkou sílu? Proč bych měl poslouchat ostatní, když mám svou vlastní vůli?
A tady jsou odpovědi:
Můj příteli, ten, kdo je soudcem v očích světa, je slepý a šílený přede mnou. Proto, abys získal mou božskou moudrost, je nutné ji pečlivě a pokorně hledat.
Ti, kteří mají slávu světa a svou radost, jsou často rozrušeni různými starostmi a ponořeni do hořkosti, která vede do pekla. Proto, aby se ti zabránilo vyhnout se nebi a být uveden v omyl, je nutné, aby ses modlil a plakal.
Je velmi užitečné radovat se z utrpení a slabosti těla, protože mé božské milosrdenství je blízké těm, kteří snášejí utrpení, které zkracuje cestu k věčnému životu.
Všichni ti, kteří jsou silní, mají ji díky mé síle, protože jsem silnější než oni. Proto se musí vždy obávat, že jim budou jejich síly odebrány.
Ti, kdo mají svobodnou vůli, se musí bát a pochopit, že neexistuje nic, co by více vedlo k věčnému zatracení. Ten, kdo se zřekne své vlastní vůle a vloží ji do mých rukou, má Boha a bude mít nebe bez bolesti. A pak tato velmi lidská otázka: Proč dovoluji tělu trpět?
Odpověď zní: Slabost postihuje tělo tak, že člověk je velmi opatrný, aby byl usebrán skrze utrpení a měl kontrolu nad tělem, duchovní umírněnost a trpělivost, která je často ohrožena neřestí nezdrženlivosti a připoutanosti ke zbytečným věcem. Zlo, utrpení, smrt jsou témata, která se v mnišských otázkách značně široce vyskytujíí, a navíc jsou to největší tajemství lidské existence.
Ve skutečnosti v další otázce najdeme tyto přesné otázky: Proč hlad, mor a další potíže postihují tělo? Proč přichází smrt, když o ní nejméně přemýšlíme, abyste ji mohli jen zřídka předvídat? A soudcova trpělivá a vznešená odpověď neotálí dlouho:
V zákoně je psáno, že ti, kteří kradou, budou muset vrátit více, než ukradli.
Dokud nevděční muži dostávají mé dary a zneužívají je, nevzdávají mi tu čest, kterou jsou mi povinni, proto dovoluji bolesti těla, aby duše mohla být zachráněna na onom světě. Někdy trestám člověka ve věcech, které miluje nejvíce, aby ten, kdo mě nechtěl poznat v radosti, mě poznal ve smutku.
Taky se mě ptáš, proč je smrt náhlá. Kdyby člověk znal den své smrti, sloužil by mi ze strachu a padl by do zoufalství. Člověk, který mi slouží v duchu lásky, vždy pečuje o to, aby byl si mnou jistý; proto je hodina smrti nejistá, a to je správné, protože když člověk opouští to pravé a jisté, je nutné a správné, aby byl postižen tím, co je nejisté.
Mnich má stále mnoho věcí, na které se může Pána ptát, například tyto:
Proč neukážeš svou slávu lidem na tomto světě, aby dokud žijí, po tobě toužili s větším zápalem? Proč jsou andělé a svatí, kteří jsou vznešenější než smrtelní tvorové, v tomto životě viděni člověkem? Vzhledem k tomu, že pekelné bolesti jsou hrozné a nesrovnatelné, proč je neukážeš lidem v tomto životě, aby se jim mohli vyhnout?
A tady je odpověď:
Má sláva je nevýslovná a nesrovnatelná ve sladkosti a dobrotě. Kdyby tedy byla má sláva viděna tak, jak je, tělo zkaženého člověka by se rozpadlo stejně jako smysly těch, kteří viděli mou slávu na hoře. Jejich tělo by bylo také zničeno kvůli příliš velké radosti duše a už by nemohlo konat tělesné skutky. Takže vzhledem k tomu, že vstup do nebe není otevřen bez skutků lásky, má sláva je před nimi nějakou dobu skryta, aby ji mohli později díky touze a víře vidět hojněji a šťastněji než kdy jindy. Proč nevidíš svaté tam, kde jsou? Kdyby moji svatí byli viděni a mluvili jasně, dostalo by se jim cti; ale víra by ztratila svou hodnotu a slabost těla by neunesla jejich nádheru. Navíc moje spravedlnost nechce, aby tak velké světlo bylo spatřeno tak velkou křehkostí.
Znovu se ptáš, proč nejsou k vidění pekelné bolesti. Kdyby byly pekelné bolesti viděny tak, jak jsou, člověk by se bál a hledal by nebe ne z ducha lásky, ale ze strachu. A protože nikdo by neměl toužit po nebeských radostech ze strachu ze zármutku, ale pro božskou dobrotivost, skrývám bolesti zatracených. Stejně jako dobro, svatí nemohou ochutnat tuto nesmlouvavou radost před oddělením duše od těla, tak hříšníci nemohou ochutnat strašlivé bolesti před smrtí; ale protože jsou jejich duše odděleny od těla, zažívají utrpení skrze pocity, které ve svém duchu nechtěli pochopit, dokud to mohli udělat mou milostí.
Mnicha, který vždy stojí na svém stupni, pak napadají duchovní otázky týkající se Panny Marie a andělů a klade si bolestnou otázku vznesenou srovnáním mezi andělským a lidským stavem:
Ó soudce, proč jsi tak nevyvážený ve svých darech a milostech a dal jsi přednost Svaté Panně Marii před všemi tvory a povznesl ji nad anděly? Proč jsi dal andělům ducha bez těla a přisoudil jim nebeské radosti? A proč jsi dal člověku schránku země a ducha a donutil ho žít s námahou a utrpením a zemřít v bolestech?
Pánova odpověď je velmi vážná:
Můj příteli, já ve svém božství znám od celé věčnosti všechny věci, které přijdou; ty, které se staly jako ty, které se mají stát, protože jak jsem předvídal pád člověka, tak to moje spravedlnost dovolila; ale nebyl způsoben Bohem, a dokonce ani božská vševědoucnost nevěděla, jak tomu zabránit; stejně jako mé milosrdenství předvídalo od celé věčnosti potřebu osvobození člověka.
Ptáš se, proč jsem udělil výsadu nade vše ostatní a proč jsem Marii miloval nad rámec všech tvorů; stalo se to proto, že v ní bylo nalezeno skutečné znamení ctnosti; protože oheň je rychle zažehnut, když je dřevo dobře připraveno, tak oheň mé lásky byl v mé Matce horlivější, protože byla lépe připravena; protože když se božská láska, která je sama o sobě neměnná a věčná, začala objevovat a hořet, když se mé božství ztělesnilo, nebylo tvora vhodnějšího a schopnějšího přijímat plameny mé lásky než Blahoslavená Panna Maria, protože nikdo neměl tolik dobročinnosti jako ona; a třebaže se její láska projevila na konci času, přesto byla známa od celé věčnosti před počátkem času, a proto byla předdefinována z celé věčnosti v božskosti; protože nikdo se jí nevyrovná v lásce, takže neměla žádnou rovnocennost v milosti a požehnání.
Pak další otázka adresovaná přímo Ježíši: Proč jsi se narodil bez hříchu?
Pán odpovídá:
Je nutné, aby ten, kdo chce otevřít novou cestu, ji začal osobně. Jindy byl lidem dán tělesný způsob, obřízka, jako znamení poslušnosti a očištění, které mělo účinek budoucí milosti a zaslíbení věřícím, kteří respektovali zákon, než přišla zaslíbená pravda, to znamená Ježíš Kristus. Ale protože pravda přišla a zákon byl jen stínem, bylo od celé věčnosti stanoveno, že starodávná cesta ustoupí, protože nemá žádný účinek. Aby se pravda mohla objevit, stín se stáhl a mohl se projevit nejsnazší způsob, jak dosáhnout nebe, já, který jsem Bůh a člověk z pokory, jsem chtěl být pokřtěn, abych byl příkladem pro mnohé a otevřel nebe věřícím; a abych to dokázal, poté, co jsem byl pokřtěn, nebe se otevřelo, hlas Otce byl vyslyšen, Duch svatý se zjevil. Já, syn Boží, jsem ukázal, že jsem pravý Bůh a člověk, aby bylo známo a věřilo se, že věčný Otec otevírá nebesa pokřtěným a věřícím. Duch svatý je s tím, kdo křtí...
Já, který jsem pravda, jsem vrhl stíny. Kůra zákona byla porušena, objevilo se jádro, obřízka byla pozastavena a byl ve mně potvrzen křest, aby nebe bylo otevřené velkým a malým a děti hněvu se staly dětmi milosti a věčného života.
Mnich trvá na otázce, kterou si člověk klade už dva tisíce let: Ó soudce, ptám se tě, když jsi Bůh a člověk, proč jsi neprojevil své božství tak, jak jsi projevil svou lidskost, aby v tebe všichni uvěřili?
A soudce odpoví:
Ó můj příteli, odpovídám ti, aby zlomyslnost tvé myšlenky mohla být známa ostatním... Protože Bůh nedovoluje nic bezdůvodně, neodpovím vám lidsky, protože se zabýváme duchovními věcmi; ale s podobnostmi, aby moje odpověď byla pochopena.
Ptáte se tedy, proč jsem neprojevil své božství stejným způsobem, jakým jsem projevil svou lidskost. Odpovídám: mé božství je duchovní a moje lidskost je tělesné. Přesto božství a lidskost jsou neoddělitelné, mé božství je nestvořené a vše, co v tom je, je dobrota a dokonalost. Kdyby se tedy taková veliká dobrota a dokonalost projevily nedokonalému oku člověka, kdo by je mohl uzřít, když lidské oko nesnese ani pohled na hmotné slunce?...
Právě ze dvou důvodů se mé božství neprojevilo jasněji: 1. pro lidskou nedokonalost, která to nebyla schopna snést, protože lidské oči jsou pozemské: kdyby tělesné oko vidělo božskost, roztavilo by se jako vosk před ohněm; kdyby duše měla šanci vidět božství, tělo by se spojilo a vyhladilo by se jako popel. 2. Také jsem se neprojevil kvůli mé božské dobrotě a její neustálé stabilitě; kdybych měl ukázat smrtelným očím své božství, které je nesrovnatelně jasnější než slunce a oheň, šel bych proti tomu, co jsem sám řekl: Člověk mě vůbec neuvidí a bude žít. Neviděli mě ani proroci, kteří viděli doutnající horu a řekli: "Nechť k nám Mojžíš promluví a my to uslyšíme." Proto jsem já, který jsem milosrdenstvím, aby lépe porozuměl a nebál se, ukázal jsem se mu v podobě, která by byla vidět a slyšet, tedy v mé lidskosti, která obsahuje - jak je zahaleno - mé božství.
Já, který jsem Bůh, jsem chtěl být vyslyšen a viděn v mé lidskosti.
Mnich, který ještě není unavený, se stále ptá: Proč jsi se raději narodil z Panny Marie než z jiné ženy?
A tady je odpověď:
Pro mě, nejčistšího Boha, jsou čisté věci nejvhodnější... Panenství je velmi krásný způsob, který vede do nebe a manželství je jen jedním způsobem; proto bylo rozumné, abych já, nejčistší Bůh, odpočíval v lůně nejčistší Panny Marie, stejně jako byl ze země odebrán první člověk, který byl svým způsobem panic a ještě nebyl znečištěn krví ...
A konečně bolestně lidská otázka: Proč zlovolní velmi často vzkvétají více než dobro?
A Pán odpovídá:
To je známka mé velké trpělivosti a lásky, protože kdybych dal časné zboží pouze svým přátelům, hříšníci by zoufali a dobro by bylo pyšné. Místo toho dávám každému z nich časné statky, abych já, jejich Bůh, autor a stvořitel všech věcí, mohl být všemi milován a aby když se dobro stane pyšným, mohli být přiváděni zlými k obrácení. Každý také ví, že tělesné věci by neměly být upřednostňovány před mnou, ale musí být používány pouze proto, aby člověk pochopil, že čím méně stability nachází v časných věcech, tím pevnější musí být ve službě mně.
Chiesa cattolica nei santi: Le Rivelazioni Celesti di Santa Brigida di Svezia
