Sv. František Saleský o lidech tohoto světa
Jakmile děti tohoto světa zpozorují, že chceš opravdu vést zbožný život, vrhnou na tebe tisíce šípů pohrdání a pomluv. Ti zlomyslnější budou o změně tvého chování šířit pomluvy jako o pokrytectví, jako o zbožnosti na odiv. Budou o tobě říkat, že svět se k tobě obrátil zády a ty ve své opuštěnosti ses utekla k Bohu. Tvoji přátelé přijdou a 
budou ti nabízet, jak říkají, velmi rozumné protinávrhy. Budou ti namlouvat, že se staneš ještě zádumčivější, že ztratíš ve světě svou reputaci a staneš se nesnesitelným člověkem a předčasně zestárneš; utrpí tím i tvé domácí povinnosti. „Ve“ světě prý je třeba žít „se“ světem, a člověk se může stát blaženým i bez nějakých zázračných věcí.
Milá Filotheo. To všechno je bláznivý a nudný žvást! Těmto lidem vůbec nejde o tvoje zdraví a o pozemský pokrok. Kdybyste byli ze světa, říká Spasitel, svět by vás miloval jako své vlastní; ale protože nejste ze světa, svět vás nenávidí. Někdy můžeme vidět, jak pánové a dámy stráví spolu celou noc nebo dokonce několik nocí a hrají šachy nebo karty. A je vůbec nějaké zaměstnání, které by bylo únavnější a namáhavější než toto? O tom neztratí děti tohoto světa ani slovo a přátelé se o to nestarají. Ale když člověk hodinu rozjímá nebo vstane o něco dříve než obyčejně, aby se připravil na svaté přijímání, všichni chtějí utíkat za lékařem, aby nás uzdravil od trudnomyslnosti a žloutenky.
Člověk může protančit tři nebo více nocí a vůbec si na to nestěžuje. Ale když někdo o Vánocích probdí jednu noc, musí prý z toho další den dostat kašel a žaludeční bolesti. Kdo by tedy neviděl, jak nespravedlivým soudcem je svět! Ke svým dětem je mírný a ohleduplný, ale k Božím dětem je přísný a tvrdý.
Nikoliv! Nemůžeme být se světem zadobře, aniž bychom se vrhali do záhuby. Jemu vyhovět je nemožné; on je zcela naplněn duchem rozporů. Jan přišel, nejedl a nepil, a oni řekli, že má ďábla. Syn člověka přišel, jedl a pil, a řekli, že je žrout a pijan vína. Tak je to, Filotheo. Když si zahráváme se zalíbením světa, když si ochotně se světem hrajeme, smějeme se a tančíme, je z toho svět pohoršený; když to neděláme, jsme v jeho očích pokrytci nebo škarohlídi. Když se strojíme, připisuje se nám nějaký zlý úmysl; když se oblékáme jednoduše a prostě, jsme zpátečníci. Naše veselost je pro něho nezřízenost a naše umrtvování zádumčivost. Protože se vždy na nás dívá nevraživým pohledem, nemůžeme mu nikdy být po chuti. Zvětšuje naše nedokonalosti a prohlašuje je za hříchy; malé přestupky označuje za zločiny a chyby ze slabosti jako hříchy ze zlé vůle. Zatímco láska podle slov sv. Pavla o nikom nesmýšlí špatně, smýšlí o nás jedině zle, a když nás nemůže z ničeho obvinit, obviňuje naše úmysly. Ať už ovce mají rohy nebo ne, ať jsou bílé nebo černé, vlk je roztrhá, jen co se k nim dostane.
Ať děláme, co chceme, svět bude vždy naším nepřítelem. Když jsme dlouho ve zpovědnici, ptá se, co tam máme tolik co vykládat; když jsme tam jen krátce, museli jsme něco zamlčet. Číhá na nás na každém kroku. Když nám ve vzrušení vyklouzne nějaké slovo, prohlásí nás za nesnesitelné. Naše starosti o dočasný příjem označuje za chamtivost a naši skromnost za slabost. Hněv lidí tohoto světa označuje za znamení spravedlivé nevole, jejich lakotu za šetrnost, jejich nevázanost za dovednost. Vždy tomu bylo tak, že pavouci kazili práci včel.
Filotheo, nechejme zaslepený svět světem. Jako noční sova ať si křičí, jak chce, aby znepokojil ptáky světla! Zůstaňme pevní ve svém přesvědčení a neměňme svá rozhodnutí. Naše vytrvalost záhy dokáže, zda jsme se obětovali Pánu vážně, s opravdovým srdcem a zbožným životem. Komety svíti stejně jako pevné hvězdy; ale brzy zmizí, zatímco hvězdy zůstávají bez proměny. Tak mají pokrytectví a pravá ctnost jen zdánlivou vnější podobnost; ale brzy se začnou odlišovat a rozlišovat: pokrytectví nemá vytrvalost, zmizí jako stoupající dým; pravá ctnost zůstává vždy pevná a trvalá.
Ostatně není to právě malá výhoda, když musíme kvůli ctnosti snášet potupu a pomluvy, protože ctnost se tím jen upevňuje a my tím snáze ujdeme nebezpečí ješitnosti a pýchy. Pro svět jsme ukřižovaní, ale stejně má být svět ukřižován pro nás! Když nás pokládá za blázny, my ho pokládejme za slabomyslného.
Podle knihy sv. Františka Filothea, čtvrtá kniha, 1. kapitola
