Rozbití důkazů o zneužívání církve
Osm autoritativních členů Francouzské katolické akademie vypracovalo protistudii, která kousek po kousku rozebírá zprávu Sauvéovy komise o zneužívání duchovních a laiků v duchovních strukturách ve Francii. Hovoří o nadsazených údajích (ne 330 000, ale 4 až 27 000). A útočí na: "dílo prováděné s předpojatostí a ideologií nepřátelství vůči církvi". Papež mezitím zruší audienci pro Sauvého.
Osm významných členů Francouzské katolické akademie, včetně jejího předsedy Huguese Portelliho, rozebírá zprávu o pedofilii ve francouzské církvi právě v době, kdy papež ruší své předvánoční setkání s předsedou komise CIASE Jeanem-Marcem Sauvé.
Podezření, které vyslovila i La Bussola, že záměrem je ponížit církev a vydírat ji, aby přijala jakékoli "řešení", které přijde ze sekulárního shromáždění, se více než potvrzuje. Podle dvou článků, Cécile Chambraudové v Le Monde 26. listopadu a Jean-Marie Guénoise v Le Figaro 27. listopadu, dokument osmi prestižních členů Francouzské katolické akademie, ačkoli není oficiálním dokumentem tohoto orgánu, již sehrál rozhodující roli v tom, že přiměl papeže odložit audienci plánovanou na 9. prosince s prezidentem Jeanem-Marcem Sauvé a celým týmem CIASE.
Patnáctistránkový text je velmi kritický k práci CIASE; osm členů Francouzské katolické akademie jej zaslalo předsedovi francouzských biskupů, nunciovi a do Říma. Jde o důkladnou a multidisciplinární demolicí zprávy CIASE a doporučení v ní obsažených. Kritická analýza osmi signatářů tohoto nezveřejněného textu, kterou 25. listopadu odhalil list La Croix, je shodně negativní.
Autory jsou: Jean-Robert Armogathe, ředitel teologického časopisu Communio, Philippe Capelle-Dumont, profesor filozofie na Teologické fakultě ve Štrasburku, právník Jean-Luc Chartier, historik Jean-Dominique Durand, právnička Yvonne Flour, filozof Pierre Manent, Hugues Portelli, děkan Fakulty sociálních a ekonomických věd na Katolickém institutu v Paříži a Emmanuel Tawil, profesor na Pařížské univerzitě. Zpochybňují metodiku, která vedla CIASE k identifikaci 330 000 dnes plnoletých lidí, kteří byli sexuálně napadeni knězem, řeholníkem nebo laikem.
Oproti metodologicky chybným a rozporuplným výsledkům CIASE staví osm francouzských katolických akademiků do kontrastu výsledky získané výzkumníky z Ecole Pratique des Hautes Etudes, kteří na základě zkoumání archivů identifikovali rozmezí od 4 832 do 27 808 obětí. Tato čísla jsou na hony vzdálená 330 000 obětí, o nichž světová média tvrdí, že jsou skutečné, a podle autorů dokumentu rozhodně nejsou výsledkem vědecké přísnosti: "Mezi počtem svědectví, která obdržela CIASE (2738), a počtem obětí zaznamenaným ve studii EPHE (École Pratique des Hautes Études), kterou si nechala vypracovat sama CIASE (4832), tedy extrapolací téhož týmu výzkumníků, který dospěl k maximálnímu číslu 27, je propastný rozdíl. 808 případů vyhodnocených na základě údajů shromážděných v této studii a odhadů provedených IFOP (Institut français d'Opinion publique), který tomuto institutu umožnil extrapolovat na úrovni dospělé francouzské populace a dospět k několika stovkám tisíc obětí, přičemž počet obětí duchovních činí 216 000, a toto číslo se zvýší na 330 000 obětí, pokud se zahrnou i laici."
Výpočet výsledků je také matoucí. "Počet 118 osob, které tvrdí, že byly zneužity knězem," pokračuje zpráva, "dává procento 0,42 % a počet 53 osob, které tvrdí, že byly zneužity laikem, procento 0,19 %, což jsou čísla, která jsou zjevně nižší než ta, která umožňují statistickou interpretaci, a chybovost, která zůstává při tomto typu vyšetřování, je větší než získané výsledky. Čísla, která jsou prezentována a předhazována médiím a veřejnosti, by neobstála ani při důkladnějším průzkumu."
Tak zní druhá strana dokumentu osmi francouzských akademiků a pokračuje: "Duch, který převládá v analýze příčin a ve formulaci doporučení," píše se na straně 3, "se zdá být 'a-priori' ideologický... těžko nevidět, že od předstírané nestrannosti přešla CIASE k nepřátelství vůči církvi."
Dokument dále hodnotí teologické a exegetické aspekty, ale také analyzuje filozofický a sociologický kontext 60. a 70. let 20. století a ducha "sexuální revoluce" i veřejné výzvy k dekriminalizaci pedofilie (Foucault, De Beauvoir, Sartre, Althusser). Zpochybnění právní analýzy zprávy CIASE definitivně boří a ukazuje nesmyslnost jakéhokoli požadavku na "kolektivní" občanskou a trestní odpovědnost církve, biskupů a zpovědníků, stejně jako ruší jakoukoli oprávněnost požadavků na "odškodnění" zcizením nemovitého majetku francouzské církve.
Je těžké nesouhlasit se závěry dokumentu osmi francouzských katolických akademiků: "Zpráva CIASE není ani odvážná, ani oprávněná a je konstruována povrchní a rozporuplnou metodologií, má vážné teologické, filozofické a právní nedostatky a velmi pochybná doporučení" (str. 14 a 15).
Předseda CIASE Jean-Marc Sauvé reagoval na tento dokument 27. listopadu v listu "La Croix" a bezelstně prohlásil, že "nic v tomto dokumentu akademiků není v rozporu s analýzou CIASE". Spory pokračovaly a 29. listopadu, kdy se objevily zvěsti o rezignaci některých členů Francouzské katolické akademie, se v listu La Croix rozpoutal veřejný duel mezi předsedou francouzských biskupů Éricem de Moulins-Beaufortem, který označil zprávu CIASE za závažnou, a otcem Jeanem-Robertem Armogathem, jedním z osmi signatářů, který naopak zopakoval, že je třeba "slabou" zprávu CIASE desakralizovat a "pečlivě, spravedlivě a kriticky ji přečíst".
Luca Volontè - Nuova Bussola Quotidiana
