Revolucionář kardinál Maradiaga

Úvodem pokládám za užitečné oživit v paměti realistický pohled P. Santiaga Martina, který ve svém vystoupení nejen předvídá, ale zdůvodňuje reálnou hrozbu brzkého schizmatu v církvi (viz). Nejnovější příspěvek na toto téma od prof. de Mattei jsme zveřejnili před několika hodinami (viz). Doposud se schizmata vyvíjela tak, že určitá skupina křesťanů podnícená agilním a vlivným heretikem dospěla k přesvědčení, že jsou tím posledním hloučkem, který si ještě zachoval neporušené Kristovo učení, zatímco celá ostatní církev se ocitla v temnotě bludu, takže s ní ruší další soužití.
Na nové a závažné schizma v církvi zadělává tentokrát nikoliv nějaký bláznivý potulný mnich, ale velmi pilně na něm pracuje vysoce postavený prelát z dalekého Hondurasu kardinál Maradiaga, jehož působnost sahá velmi vysoko, protože je vedoucím osmičlenné, nyní už devítičlenné skupiny zvláštních poradců papeže Františka. Když si tento Jihoameričan troufl na svého spolubratra kardinála prefekta Kongregace pro nauku víry, musel si být jist svou věcí a svým postavením. Tentokrát si kardinál vzal do hlavy, že vyřeší problém snadné a bezbolestné rozlučitelnosti nerozlučného manželství. Přišel s nápadem hledat řešení z opačné strany. Místo problému, jak zrušit platné manželství, nastolil problém jak vůbec platné manželství uzavřít. Slavná rada moudrých by se ovšem v prvé řadě měla zamyslet nad problémem, jak si v horlivosti ve službě světu a ďáblu zachovat zdravou soudnost.
Rozkol, který se nyní rýsuje na obzoru, má zcela nový charakter a bude mít také zcela nové katastrofální důsledky. Tentokrát se s novou „vírou“ chystá vystoupit samo vedení církve, které počítá s tím, že má za sebou tak velké zástupy kněží a věřících, že v očích veřejnosti budou jako odpadlíci vypadat nikoliv ti, kteří opustili pravou víru, ale ti, kteří je v tom nehodlají následovat.
„Můj lid je pošetilý, nezná se ke mně, jsou to synové pomatení, nemají rozum. Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou.“ (Jeremiáš 4:22) A nyní k věci.
Názory kardinála Maradiagy, vůdce Františkovy vybrané „osmičky“, na „chybnou autonomii církve“, jak je vyslovil ve veřejné přednášce na jezuitské univerzitě v USA, stojí věru za povšimnutí.
Konec kapitalismu
S odvoláním na Františkův list Evangelii gaudium vystoupil kardinál Maradiaga především s radikálním útokem proti kapitalismu, tak radikálním, že to překonává obdobné manifesty komunistických stran na konci stalinské éry.
Kardinál opakuje ohrané motto: „Chudí jsou stále chudší, protože bohatí jsou stále bohatší“. Co je na jeho ideologii nové, je její náboženské zdůvodnění. Maradiaga obvinil kapitalismus z modloslužby:
„Tento systém je postaven na modlářství, ale uctívat je možno jedině Boha a nikoliv modly, a to i v případě, že touto modlou je tržní hospodářství nebo ekonomický liberalismus.“
Podle toho kardinála všichni ti, kteří podporují kapitalismus, těžce hřeší proti prvnímu přikázání. To je zbloudilá lež teologie osvobození, která neodpovídá katolické sociální nauce. Kapitalismus, jakkoliv se v něm vyskytují vady a excesy, nepředstavuje sám o sobě morální zlo, (viz) které naopak vždy představuje komunismus (viz).
Podle kardinála se však koncilní církev rozhodla zaútočit na kapitalismus tak, aby ho přivedla k smrti. To je její posvátné poslání na záchranu chudých. S útoky na kapitalismus jsme se již setkávali: Nyní však má nastoupit poslední rozhodující útok se zběsilou intenzitou.
Konec manželského svazku jako objektivní smlouvy
Jestliže v politicko – sociální oblasti plánuje Maradiaga zničit západní politicko – ekonomický systém, jeho plány v oblastí svátostí se nejeví o nic méně nebezpečné a škodlivé. Na otázku, co se očekává od biskupské synody, pokud jde o svaté přijímání rozvedených a znovu sezdaných katolíků, Maradiaga tvrdil:
„Samozřejmě, že je nutné provést určité změny. To není otázka, zda podávat nebo nepodávat přijímání. Zde se jedná o jiné a důležitější téma: Je o otázku, zda je manželství svátost, nebo není.“
Jako příklad uvedl dvojici, kdy byl na ženu vyvíjen nátlak, aby se vdala, protože otěhotněla. Maradiaga tvrdí: O svátosti nemůže být v tomto případě řeči, protože jednou z podmínek svátosti je svoboda volby. Příklad:
Manželská smlouva Ludvíka XIV.
Byly „sňatky z rozumu“ uzavřené v minulosti neplatné? Podle Maradiagy to platí především o sňatku Ludvíka XIV. a Marie Terezie Rakouské. Tento pár nebyl při uzavírání sňatku svobodný, když souhlasil se sňatkem proto, aby žena nezůstala svobodnou matkou, aby nemusela čelit výtkám společnosti. Katolická církev naopak pokládala takové manželství vždy za čestné řešení důsledků politováníhodných hříchů. Jestliže Maradiaga nyní prohlašuje, že žádné manželství z rozumu jako platná svátost neexistuje, je to totéž, jakoby hodil kámen do křišťálového okna tisícileté církevní tradice.
Připusťme, že by měl pravdu a že žádné platné „manželství z rozumu“ neexistuje. Co si tedy máme myslet o mnoha politických sňatcích v minulosti, které vytvářely dlouhodobá spojenectví mezi některými katolickými zeměmi? Taková manželství by bylo možno považovat za „uzavřená pod tlakem“.
Ale nejedná se jen o prince a princezny, rytíře a baronky. Prakticky všechna manželství byla uzavřena také z nějakého praktického důvodu a měla přinést určité výhody manželům nebo rodinám, dokud romantismus nezavedl mentalitu „manželství z lásky“. Pokud by si Maradiaga svá kritéria prosadil, většina katolických manželství by byla neplatná a církev by byla podvodnicí, která klamala věřící, když jim říkala, že jim uděluje svátost. Potomci těchto manželství by byli nelegitimní levobočci a nastal by neřešitelný chaos i v právním řádu, protože žádný z věřících by neměl jistotu, zda přijal platnou svátost.
Nastávající synoda tedy připravuje úplnou revoluci v pojetí manželství, které je možno zakládat jen na sentimentu. Manželství přestává být právní smlouvou, podle které muž a žena souhlasí, že budou žít ve společném svazku, dokud je smrt nerozdělí. Nyní bude rozhodující „svobodné rozhodnutí“ a zjištěním jakéhokoli tlaku ztrácí manželství platnost.
Nová podmínka pro svátost pokání
Ale Maradiagova ideologie se netýká jen manželství. Totéž platí podle něho i o svátosti pokání. Pokud „tlak“ působí neplatnost svátosti, je takovým tlakem i „strach z pekla“. Podle Maradiagy je taková zpověď neplatná. Pan kardinál asi spal, když se přednášelo o tématu dokonalé a nedokonalé lítosti.
Ani duchovní stav nezůstane ušetřen
Pokud jde o kněžská svěcení a řeholní sliby, mnohé motivy žadatelů je možno interpretovat jako určitý „tlak“, který omezuje svobodu. Jakmile dospěje kněz nebo řeholník k dojmu, že vlastně jednal pod nějakým „nátlakem“, může být jeho svěcení nebo řeholní stav zrušen.
Ovšem samy sliby kněžské i řeholní člověka „nutí“ a „omezují“ k věrnosti. Dotyčná osoba je může pociťovat jako nátlak na svou osobu.
Z duchovního stavu se rázem stane holubník.
Samozřejmě by byla zneplatněna většina udělených křtů, protože nedospělí křtěnci nebyli schopni vyslovit svůj svobodný souhlas.
Pramen: Atila Sinke Guimarães in Nationa Catholic Reporter 20. června 2014: The Catholic Case against Libertarianism. Ohlas na přednášku organizovanou Jezuitskou katolickou univerzitou ve Washingtonu.