Quo vadis, Německo?
National Catholic Register zveřejňuje projev kard. Brandmüllera o 
výsledcích německé synodální cesty (předchozí začínají zde). Připomeňme, že tento kardinál je jedním ze čtyř, kteří v roce 2016 podepsali Dubia adresovaná papeži Františkovi k morální teologii jeho apoštolské exhortace o rodině Amoris laetitia [zde]. Pro úplnost zveřejňuji na konci stránky kompletní memorandum vydané Magisteriem
Synodální cesta německé církve je na "špatné cestě, která se ztrácí v nicotě", na cestě zakořeněné v herezi modernismu, kterou se teologové dosud dostatečně nezabývali a která je odsouzena k nezdaru. Hodnocení kardinála Waltera Brandmüllera je obsaženo v komentáři, který byl 3. března zveřejněn na německojazyčném webu Kath.net pod názvem Quo vadis, Germania? Německý církevní historik tvrdí, že synodální cesta vznáší "senzační požadavky", které "jasně odporují autentické katolické víře, hierarchicko-svátostné konstituci církve a jejímu závaznému morálnímu učení".
Kardinál Brandmüller tak reagoval na návrhy textů schválené na plenárním zasedání synodální cesty ve Frankfurtu na začátku února. Účastníci, včetně většiny německých biskupů, se velkou většinou vyslovili pro požehnání svazkům osob stejného pohlaví a změny v katechismu týkající se homosexuality a kněžského svěcení, stejně jako pro nepovinný kněžský celibát v latinské církvi a zapojení laiků do volby nových biskupů.
Skutečnost, že nemálo z těchto souhlasů pochází od biskupů, ukazuje na vážnost situace a vyvolává zásadní otázky," poznamenal kardinál Brandmüller. Dodává, že biskupů je třeba se zeptat, zda si uvědomují, že "otevřeně popírají pravdy víry, které opakovaně přísahali zachovávat a věrně hlásat".
"Společenství věřících na to má právo!" trval na svém kardinál.
Bývalý předseda Papežského výboru pro historické vědy říká, že na jedné straně "není překvapivé", že mezi diskutovanými "reformami" je zrušení kněžského celibátu a připuštění znovu sezdaných rozvedených ke svatému přijímání. Tyto požadavky podle něj "číhají v podzemí již od würzburské synody v letech 1971-1975, která měla za cíl uskutečnit reformy II. vatikánského koncilu, ale Svatý stolec je nikdy neschválil.
Pro 93letého kardinála Brandmüllera však existuje jedna novinka, a to, že "praktikovaná homosexualita je uznávána jako morálně povolená" a "již není žádný skutečný rozdíl mezi biskupy, kněžími, jáhny" - všichni mají být uznáváni pouze jako pokřtění a biřmovaní, což je přesvědčení, které "zcela odpovídá učení Martina Luthera".
To je v rozporu s učením Druhého vatikánského koncilu, říká kardinál. Koncil totiž učí, že "hierarchické kněžství zasvěcených osob" se liší od "všeobecného kněžství pokřtěných nejen stupněm, ale i podstatou". Takže "frankfurtský sněm ruší dva tisíce let praxe a koncil!".
Pokud jde o svěcení žen, kardinál Brandmüller uvádí, že "za dva tisíce let nebylo nikdy považováno za možné, protože, jak neomylně prohlásil Jan Pavel II., církev nemá žádnou pravomoc" ke svěcení žen. Kardinál poznamenává, že takové "velkolepé požadavky" "vzbuzují v kruzích funkcionalistického katolicismu stejné nadšení jako zděšení mezi běžnými katolíky".
Brandmüller, kterého Benedikt XVI. jmenoval v roce 2010 kardinálem za jeho službu církvi jako významného historika, pak vysvětluje, v čem vidí "kořeny krize, která vyšla najevo ve Frankfurtu".
Podle něj je důležité podívat se zpět na konec 19. století, kdy se v konfrontaci s otázkou "co je vlastně náboženství?" objevil fenomén "modernismu". Termín modernismus, který zavedl papež svatý Pius X., označuje "různorodou skupinu myšlenek a přístupů, které byly - a stále jsou - různým způsobem neslučitelné s katolickou vírou".
Byly to pokusy myslitelů, kteří chtěli pomoci "osvětlit smysl lidské existence, vyrovnat se se zkušeností lidské konečnosti". Dodal však, že existuje ještě jeden "konstitutivní prvek": "evoluce". Kardinál Brandmüller vysvětluje, že lidé a společnost byli vnímáni jako subjekty vývoje, "náboženské vědomí", které se neustále vyvíjelo, takže víra a její praktikování byly formulovány "v momentálních stadiích vývoje" a točily se kolem ega v "osamělém monologu".
Evoluční přístup, říká kardinál, byl rovněž odvozen od německého filozofa 19. století Georga Wilhelma Friedricha Hegela a jeho "třístupňového procesu teze, antiteze a syntézy". To znamená, že to, co je cílem evoluční přístup, říká kardinál, byl rovněž odvozen od německého filozofa 19. století Georga Wilhelma Friedricha Hegela a jeho "třístupňového procesu teze, antiteze a syntézy". To znamená, že to, co "dnes může být pravda, včera byla lež a naopak, aby se v dalším kroku znovu zpochybnilo atd.".
Kardinál Brandmüller říká, že teologové se měli těmito hnutími naléhavě zabývat seriózně a nezaujatě, jak to učinil papež svatý Pius X. v encyklikách Pascendi Dominici Gregis a Lamentabili Sane z roku 1907. "Ale právě to se nestalo." Světové události, včetně světových válek a jejich následků, vedly k tomu, že se teologie orientovala méně na "fundamentální" a více na "současná hnutí". Proto nikdy nedošlo k "důkladnému a úplnému prozkoumání složitého fenoménu modernismu" a "problém se nadále dusil v podzemí".
Podle kardinála tato krize "definitivně propukla v předvečer II. vatikánského koncilu", kdy se prosadila teologická myšlenková škola známá jako Nouvelle Théologie, jejímž cílem bylo mimo jiné distancovat katolickou teologii od kritiky modernismu. Papež Pius XII. na to reagoval encyklikou Humani Generis z roku 1960, ale "brzy poté se již šedivějící generace osmašedesátníků, která opět udávala tón ve Frankfurtu, pokusila změnit běh událostí".
To vedlo k tomu, že se německá církev stala nevládní organizací s humanitárními a kulturními cíli, "majestátním artefaktem, omezeným na tady a teď, uzavírajícím se do sebe, zbytečným".
Člověk má však "nekonečného ducha" a náboženství je způsob, jakým reaguje na jeho existenci, "poznává svého Stvořitele a setkává se s ním". Kardinál Brandmüller si proto klade otázku, zda si toho "synodalisté" nejsou vědomi, a ptá se, zda si uvědomují, že jsou "na špatné cestě, která se ztrácí v nicotě".
"Výsledek podniku synodální cesty je nakonec fatální," říká kardinál a upozorňuje, že frankfurtské texty překračují hranice hereze, protože se nezmiňují o "Bohu Otci, Synu a Duchu svatém". Kardinál to nazývá "ateismus v křesťanství", což je název knihy marxistického spisovatele Ernsta Blocha, který pochází z Frankfurtu, z roku 1968.
Naproti tomu kardinál Brandmüller tvrdí, že židovsko-křesťanské chápání "není výsledkem lidské sebezkušenosti nebo existenciální reflexe", ale "zjevením Stvořitele jeho stvoření, člověku", k němuž došlo prostřednictvím "vtěleného Syna živého Boha". A to není "založeno na představách, mýtech atd., ale na ověřitelných historických faktech".
Na frankfurtském synodálním shromáždění však "nic z toho nehrálo žádnou roli" a "nepadla žádná zmínka o smrti, soudu a věčném životě", poznamenává kardinál Brandmüller a označuje tuto orientaci za "překvapivou a vyvolávající zděšení".
"Co se tam myslí náboženstvím, křesťanstvím, katolickou církví? Ve skutečnosti je to ateismus v křesťanství", protože "církev ve skutečnosti není jen zbytečnou sociálně-kulturní nevládní organizací, jednou z mnoha dalších".
"Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu," uzavřel kardinál a citoval Ozeáše 14,2.
Kardinál Brandmüller, jeden ze čtyř, kteří v roce 2016 podepsali dubia zpochybňující morální teologii papeže Františka v jeho apoštolské exhortaci o rodině Amoris laetitia, je posledním významným církevním představitelem, který se v posledních týdnech vyslovil proti synodální cestě.
Jeho komentář následuje po veřejné bratrské korekci arcibiskupa Stanisława Gądeckého, předsedy polské biskupské konference, a po kritickém otevřeném dopise skandinávské biskupské konference, které byly adresovány předsedovi německé biskupské konference monsignorovi Georgu Bätzingovi.
Edward Pentin – Zdroj: ncregister.com
