Putim na shromáždění ke Dni žen
Otázka od letušky - Můj dotaz se týká současné situace na Ukrajině. Všichni podporujeme vaše kroky a speciální operaci, která tam probíhá. Nejdůležitější otázkou, kterou jsme si tak či onak položili, je samozřejmě to, proč tato zvláštní operace začala. Nebylo možné se tomu vyhnout? Racionálně chápeme a podporujeme vaše kroky, ale jako ženy si nemůžeme pomoct a musíme se bát: o svou rodinu, o příbuzné, o lidi na Ukrajině. Víme, že civilistů se to netýká. Přesto nám řekněte, uklidněte nás: co máme očekávat na konci této cesty? Jaký bude konečný výsledek vojenské operace na Ukrajině?
Putin - budu stručný, ale stejně budu muset začít, jak se říká, "od středu pole". Mluvil jsem o tom na začátku operace a mluvil jsem o tom ještě předtím, než bylo přijato toto rozhodnutí, které bylo bezpochyby obtížné.
O co jde? Faktem je, že po protiústavním puči na Ukrajině, který bohužel silně podporovaly západní země, se musíme se situací vypořádat. Teď už ani neskrývají, že za to utratili pět miliard dolarů, nemluvě o sušenkách darovaných Majdanu a tak dále... Zorganizovali převrat a podporovali jeho vykonavatele. Následovaly známé události spojené s Krymem a jihovýchodem Ukrajiny, Donbasem, kde lidé odmítli podpořit převrat. Jak víme, Krym se rozhodl: lidé šli hlasovat v referendu o návratu k Ruské federaci. Toto rozhodnutí můžeme samozřejmě jen podpořit, tím spíše, že se lidé cítili v nebezpečí ze strany nacionalistů a neonacistů, a existují jasné důkazy, že měli naprostou pravdu.
Později, nebo spíše souběžně, probíhaly události v Donbasu. K čemu tyto události vedly? Lidé, kteří se puči postavili na odpor, byli pronásledováni a nakonec nové kyjevské úřady zahájily na tomto území vojenskou operaci. Provedli dvě rozsáhlé trestné operace s použitím těžkých zbraní a stíhacího letectva. Přímo zaútočili na Doněck a zničili náměstí pomocí letectva, tanků a dělostřelectva. Obě tato vojenská tažení byla neúspěšná. Ukrajinská armáda byla poražena. Následně byly uzavřeny takzvané minské dohody, oficiálně řečeno balíček opatření. Dohody, které nabízely cestu k mírovému řešení konfliktu.
Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, abychom události nasměrovali tímto směrem, obnovili územní celistvost Ukrajiny a ochránili zájmy lidí žijících na těchto územích. O co tito lidé žádali? Nic než to základní: právo mluvit svým mateřským jazykem, kterým je ruština, a udržovat své tradice a kulturu. Nebyly to vůbec mimořádné požadavky. Místo toho byla tato území ekonomicky blokována a odpojena od bankovního systému. Zásobování potravinami bylo přerušeno. Výplata důchodů a sociálních dávek byla pozastavena. Někdy se dotace poskytovaly, ale aby je člověk dostal, musel překročit hranici odloučení.
[...] Během těchto let bylo v Donbasu zabito asi 13 nebo 14 tisíc lidí. Více než pět set dětí bylo zabito nebo zraněno. Obzvláště nepřípustné je však to, že takzvaný "civilizovaný" Západ se po celá ta léta raději díval jinam. Tolik let, osm let! Osm let!
Kyjevské úřady navíc v poslední době začaly otevřeně a veřejně prohlašovat, že minské dohody nebudou respektovat. Říkají to z televizních obrazovek i na internetu. Všude se říká: "Nemáme je rádi, nebudeme je respektovat". A po celou dobu je to Rusko, kdo je obviňován z nedodržování dohod. Je to prostě nesmysl, divadlo absurdity, kdy bílá volá černou a černá bílou. V poslední době se situace zhoršuje. Ve skutečnosti diskuse začala již dávno, ale v poslední době se zintenzivnila. Stále častěji slyšíme, že Ukrajina bude přijata do NATO. Chápete, k čemu to může vést?
Pokud se Ukrajina stane členem NATO, musí ji podle Severoatlantické smlouvy všichni ostatní členové v případě vojenského konfliktu podpořit. Nikdo kromě nás neuznal Krym za ruské území. Provádějí vojenské operace na Donbasu, ale mohli by se přesunout i na Krym, a v tom případě bychom museli bojovat s celým NATO. Chápete důsledky? Myslím, že to všichni chápou.
Nyní se Ukrajina hlásí k získání jaderného statusu, tj. k vývoji jaderných zbraní. Tyto věci rozhodně nemůžeme ignorovat, zvláště když dobře víme, jak se takzvaný Západ chová k Rusku. Zaprvé, Ukrajina má určité jaderné zkušenosti ze sovětské éry. Pokud jde o obohacování uranu a jaderný materiál, byly by schopny tyto práce organizovat. Mají raketové schopnosti: stačí zmínit společnost Južmuš, která vyráběla mezikontinentální balistické rakety pro Sovětský svaz. Mohli by tuto schopnost obnovit a udělat to. A ti na druhé straně oceánu by jim v tom pomohli. A pak by řekli: "No, my ten jaderný status neuznáváme, oni si ho udělali sami." Pak by tyto komplexy dostali pod kontrolu a od té chvíle by byl osud Ruska zcela zpečetěn. Protože pak by naši strategičtí protivníci ani nepotřebovali mezikontinentální balistické rakety. Chtěli by nás tu držet pod hrozbou jaderných zbraní, to je vše. Jak bychom mohli něco takového ignorovat? Jedná se o naprosto reálné hrozby, ne o nějaké hloupé, za vlasy přitažené představy.
Naši chlapci, kteří nyní bojují a riskují své životy, bojují a obětují své životy za naši budoucnost, za budoucnost našich dětí. To je naprosto zřejmé. A lidé, kteří to nechtějí pochopit, zejména z řad současných ukrajinských představitelů, musí pochopit, že pokud budou pokračovat v tom, co dělali - mluvil jsem o tom dříve - ohrožují samotnou budoucnost ukrajinského státu. Pokud se tak stane, bude to výhradně jejich vina.
Co se děje nyní? O našich cílech v této operaci jsem se již zmínil. První z nich je samozřejmě ochrana obyvatel Donbasu. Jak? Demilitarizací a denacifikací Ukrajiny a zavedením jejího neutrálního statusu. Proč? Neutrální status totiž znamená, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Do ústavy napsali, že země vstoupí do NATO. Rozumíte? Zařadili ji do ústavy!
Denazifikace: co to znamená? Mluvil jsem o tom se svými západními kolegy. Říkají: "V čem je problém? I vy máte radikální nacionalisty". Ano, ale my je ve vládě nemáme, zatímco všichni se shodují, že oni, Ukrajinci, ano. Možná i u nás chodí idioti s hákovými kříži, ale my je podporujeme na vládní úrovni? Možná tisíce lidí pochodují s pochodněmi a hákovými kříži ulicemi našeho hlavního města nebo jiných měst v Rusku, jako tomu bylo ve 30. letech v nacistickém Německu? Děje se něco podobného v Rusku? Ne, ale na Ukrajině se to děje a je to prokázané. Možná podporujeme ty, kteří za války zabíjeli Rusy, Židy nebo Poláky? Možná je oslavujeme jako hrdiny? Ne, ale na Ukrajině ano.
Důležité jsou také aktuální události. V Sumách a Charkově byli vzati jako rukojmí cizinci: přes šest tisíc mladých lidí, studentů. Byli odvezeni na nádraží, kde byli drženi tři dny. Informovali jsme současné ukrajinské úřady. Řekli: "Ano, ano, samozřejmě, hned se o to postaráme. Informovali jsme vedoucí představitele hlavních evropských zemí, mluvil jsem s nimi osobně. "Ano, ano, v tuto chvíli budeme vyvíjet tlak na Ukrajinu." Generálního tajemníka OSN jsme informovali: "Ano, ano, problém okamžitě vyřešíme. Nikdo nic neudělal.
S těmi, kteří jsou považováni za ukrajinské občany, se zachází ještě hůře. Jsou jednoduše používáni jako lidské štíty. Právě teď, v tuto chvíli, se to děje v Mariupolu. Vláda v Kyjevě vyzvala naši armádu: "Zajistěte humanitární koridory, aby lidé mohli odejít. Naši lidé samozřejmě okamžitě zareagovali, dokonce pozastavili své vojenské aktivity a sledovali, co se děje. Nikdo však nesměl odejít. Rozumíte? Nikdo nesměl odejít. Nikoho nenechají odejít, ale používají lidi jako živé štíty. A kdo to je? Samozřejmě neonacisté.
Již nyní vidíme přítomnost bojovníků z Blízkého východu a některých evropských zemí. Známe je, slyšíme je mluvit v rádiu. Používají tzv. džihádistické automobily, tj. auta s výbušninami, kterými se řítí na ruské vojáky. Nic však nedosáhnou a nakonec selžou. Kdo tedy jsou, když ne neonacisté? Takovým jednáním ničí svou vlastní zemi a státnost.
Proto je jedním z našich klíčových požadavků demilitarizace. Jinými slovy, pomáháme obyvatelům Donbasu, usilujeme o neutrální status Ukrajiny a demilitarizaci země. Musíme s jistotou vědět, jaké zbraně tam jsou, kde jsou rozmístěny a kdo je ovládá. Na stole je řada možností. Nyní o nich jednáme, a to i se zástupci kyjevské vlády při našich jednáních v Bělorusku. Jsme vděčni prezidentu Lukašenkovi za organizaci schůzek a pomoc při vedení těchto jednání. Naše návrhy jsou předloženy k prostudování kyjevským vyjednávacím týmům. Doufáme, že Kyjev zareaguje pozitivně. To je prakticky vše, co jsem chtěl říct. Ale pokračujme, prosím.
Nyní se dostávám k vaší otázce. Válečný stav se zavádí na příkaz prezidenta, kterému pomáhá Rada federace, v případě vnější agrese, konkrétně v oblastech, kde probíhá vojenská činnost. V takové situaci nyní nejsme a doufám, že v budoucnu nebudeme. To je první bod. Druhým bodem je, že kromě válečného stavu existuje také zvláštní status, který vyhlašuje Rada federace v případě významného vnitřního ohrožení. Třetím režimem je výjimečný stav, který se obvykle vyhlašuje v určitých regionech, ale může být přijat i na celém území země. S tímto režimem se počítá pro případ technologických a přírodních katastrof, ale ani k tomu díkybohu nedochází. Nemáme v úmyslu vyhlásit žádný z těchto režimů na území Ruské federace.
Vidíme, že se v naší společnosti objevují pokusy o vytváření problémů, což je opět potvrzením mých slov: máme co do činění nejen s radikály, ale i s neonacisty. Tady doma se lidé vyjadřují k tomu, co se jim líbí nebo nelíbí na našem působení na Ukrajině. Ale tam, na Ukrajině, jsou lidé, kteří vyjadřují podobné názory jako takzvaná "liberální" část naší společnosti, zatýkáni na ulicích a stříleni. Naše speciální služby tyto informace shromažďují a brzy je představíme. Naši liberální intelektuálové protestují, zatímco na Ukrajině jsou lidé, kteří řeknou něco proruského, bez soudu popravováni.
[...] Současné operace se účastní pouze profesionální vojáci, důstojníci a smluvní vojáci. Neúčastní se jí ani jeden voják z povolání. Na Ukrajinu je posílat nehodláme a nebudeme. Opakuji, že na Ukrajině jsou pouze muži, kteří se ve svém životě dobrovolně a zodpovědně rozhodli - bránit svou zemi - a plní svou povinnost se ctí. Protože jsou, protože máme právo říkat tato slova, jak jsem právě vysvětlil. To platí i pro záložní personál, který prochází pravidelným vojenským výcvikem: nemáme v plánu je nasadit na Ukrajině. Tento personál je pravidelně povoláván k vojenskému výcviku - děje se tak nyní a bude se tak dít i v budoucnu -, ale my tyto lidi nenabíráme do aktivní vojenské služby a oni se tohoto konfliktu nezúčastní.
Nyní bych se rád vyjádřil k vojenské operaci. Vím, že koluje mnoho fám a historek. Nemám moc času, abych se dozvěděl víc, ale byl jsem informován, že lidé hodně mluví o tom, co se děje a jak operace probíhá. Všichni analytici vědí, o co jde, takže zde nebudu prozrazovat žádná tajemství. Mohli jsme jednat mnoha různými způsoby. Mohli jsme pomoci donbaským republikám přímo na linii rozdělení, tedy na frontě, a využít k tomu naši ruskou armádu. V takovém případě by však vzhledem k bezpodmínečné podpoře radikálních nacionalistů ze strany Západu dostávala ukrajinská strana stálou podporu zbraněmi, materiálem, municí a vším ostatním.
Proto se náš generální štáb a ministerstvo obrany rozhodly pro jinou strategii. Prvním krokem byla likvidace vojenské infrastruktury. Ne úplně, ale do značné míry. Mám na mysli sklady zbraní, muniční sklady, letectvo, systémy protivzdušné obrany. Zničení systémů protivzdušné obrany
Proto se náš generální štáb a ministerstvo obrany rozhodly pro jinou strategii. Prvním krokem byla likvidace vojenské infrastruktury. Ne úplně, ale do značné míry. Mám na mysli sklady zbraní, muniční sklady, letectvo, systémy protivzdušné obrany. Zničení systémů protivzdušné obrany vyžaduje čas. Jste civilisté, ne vojáci, ale pracujete v letectví. Jistě chápete, že tyto systémy je třeba odhalit a následně zničit, což je v současné době z velké části hotovo. To je důvodem požadavku na bezletovou zónu. Pokus o jeho realizaci by však měl obrovské a katastrofální důsledky nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Myslím, že lidé na druhé straně to chápou. Proto jsme si tuto cestu zvolili správně. Naše armáda pracuje zodpovědně a dělá vše pro ochranu civilistů. Bohužel tito neonacističtí bandité neberou ohled na lidi. Dokonce zastřelili své vlastní vojáky, kteří nechtěli pokračovat v boji, o čemž máme důkazy. Ano, tito nacionalisté, neonacisté, střílejí na vlastní armádu. Nacionalisté jsou zakořeněni prakticky v každé ukrajinské vojenské jednotce, v každé je jich několik desítek, a chovají se tak krutě.
Znovu opakuji: nebudeme na Ukrajinu vysílat brance ani záložníky, aby se účastnili této vojenské operace. Jsem přesvědčen, že naše armáda dosáhne všech našich cílů. Ani na vteřinu o tom nepochybuji. O tom svědčí i průběh operace, která probíhá přesně podle plánu a harmonogramu. Vše probíhá podle plánu generálního štábu. Pokud jde o dobrovolníky, mladé lidi, kteří chodí na náborové stanice, jsme vděčni za jejich vlastenecké cítění, za jejich touhu podpořit v této době vlast a armádu. Významná je už samotná skutečnost, že do náborových středisek chodí. V tuto chvíli však jejich pomoc není nutná. A jsem přesvědčen, že to nebude potřeba. Nyní se obracím na televizi. Všichni uvidí a uslyší to, co říkám. Děkuji
Pramen: Duc in altum