Proti diskreditaci Tovaryšstva Jeržíšova
Katastrofální pontifikát papeže Františka nese s sebou dva spojené následky: zdeformování typicky křesťanské ctnosti poslušnosti a diskreditaci Tovaryšstva Ježíšova a jeho zakladatele.
Poslušnost je vynikající ctnost, kterou uznávají všichni teologové a praktikují všichni světci. Svůj dokonalý vzor má v Ježíši Kristu (viz. Fil 2, 8). Být v poslušnosti znamená být v Kristu (2Kor 2, 9) a žít plně podle evangelia (Řím 10, 16). Církevní Otcové definovali ctnost poslušnosti jako strážkyni a matku všech ctností. Základem poslušnosti je podřízenost představeným, protože představují autoritu samotného Boha. Představují ji ovšem jen natolik, nakolik střeží a aplikují božský zákon.
Proti poslušnosti se hřeší nejen neposlušností, ale také servilností a přijímáním zjevně nesprávných rozhodnutí představených.
K deformování poslušnosti za pontifikátu papeže Františka dochází, když biskupové nebo sám papež zneužívají své autority a vyžadují od věřících servilní podřízenost dokumentům, které navádějí k herezi a nemorálnostem. Takové pastorační kroky není možno přijímat.
Když je zcela zřejmé, že papežský dokument jako Amoris laetitia podporuje hřích, věrný syn svatého Ignáce jej může jedině odmítnout; skutečnost, že tento dokument promulgoval právě syn sv. Ignáce, neznamená, že Bergoglio je plod ignaciánské spirituality, ale potvrzuje pravdivost rčení corruptio optimi pessima. Intelektuální a morální zkáza TJ v posledních padesáti letech by však neměla vést k opomíjení a zapomenutí jeho mimořádných zásluh v minulosti.
Mezi protestantskou a Francouzskou revolucí představovali jezuité nedobytnou bariéru, kterou vytyčila Prozřetelnost proti nepřátelům církve. A hráz se prolomila právě v roce 1773, když papež Klement XIV. potlačil TJ a zbavil církev jejích nejlepších obránců. Otec Jacques Terrien provedl pečlivý historický rozbor tradice, podle které v prvních dobách TJ byla věrnost v povolání v řádu bezpečnou zárukou spásy(1).
Mezi četnými svědectvími od Bollandistů až po Terezii z Avily, má obzvláštní význam svědectví sv. Františka Borgiáše, generálního představeného řádu, který měl v roce 1569 zjevení: Bůh mi zjevil, že nikdo z těch, kteří žili, žijí a budou žít v Tovaryšstvu a v něm zemřou, nebude zavržen, a to po dobu 300 let. Stejná milost byla již udělena řádu sv. Benedikta.(2)
Protože jezuité byli založeni 1540, privilegium spásy pro ty, kteří zemřeli v Tovaryšstvu, sahá do roku 1840 a netýká se dalších generací. A skutečně, od konce XIX. století začíná úpadek řádu založeného sv. Ignácem z Loyoly, (i když s mnoha výjimkami). Tento úpadek se výrazně projevil v letech 2VK, kde rozhodující roli sehrával jezuita Karl Rahner a především ti, kteří po něm následovali za panování P. Arrupeho, kdy jezuité šířili v různých formách v Latinské Americe teologii osvobození.
Dnes papež jezuita formovaný ve škole teologie osvobození živí krizi v církvi. K odporu proti zneužívání autority žádáme o pomoc svaté jezuity, kteří ve svých spisech a svědectvím svého života ukázali, jaké jsou limity správné poslušnosti: od sv. Roberta Bellarmina, který připomíná, že regula fidei nespočívá v představeném, ale v církvi, až po blahoslaveného Miguela Pro, od jehož mučednické smrti 23. listopadu 1927 uplyne letos 90 let. Zemřel, protože se postavil proti zednářské vládě v Mexiku.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana ( kráceno)
(1) Terrien, Recherches historiques sur cett tradition, que la mort dans la Compagnie de Jésus est un gare certain de prédestination, Oudin Paris 1883.
(2) Terrien, str 22-23
Zhoubný vliv na koncilní otce včetně Ratzingera měly heretiké fahtazie jezuity T. d. Chardina
