Menu


Proroctví Naší Paní dobrého zdaru

                                                                          24.9.2015

Úvodem

Když kardinál Caffarra zakládal Papežský institut pro studium manželství a rodiny, obdržel dopis od sestry Lucie dos Santos, ve kterém mu mimo jiné sdělila, že předmětem finálního střetu mezi Pánem a královstvím Satana bude právě rodina a manželství. Boj se tedy týká především nosného sloupu stvoření: pravdy o vztahu mezi mužem a ženou a budoucími generacemi. Kardinál, velký ctitel sv. otce Pia upozorňuje rovněž na to, jakou pozornost věnoval tento světec manželství a svatosti manželů. Hovořil o tom ve svém kázání 16. února 2008 v Lecce.

Lucie dos Santos znala tyto skutečnosti ze svých rozhovorů Pannou Marií. Jak tato záležitost Matce Boží leží na srdci, poznáváme také ze skutečnosti, že o této naší současnosti hovořila již před čtyřmi staletími.

Stalo se tak v Ekvádoru. Mladé abatyši kláštera Neposkvrněného početí v Quito matce Marianě de Jesus Torres (1563 - 1635) se Maria zjevila v noci 2. února 1594. Byla oděná jako abatyše,, na její levé ruce spočívalo božské Dítě a v pravé držela zlatou opatskou berlu ozdobenou četnými drahokamy.

                                              

Představila se jako Maria Dobrého Zdaru, Královna nebe a země. Zjevila se jí celkem šestkrát v období 1588 -1634. Mluvila o budoucích osudech ekvádorského národa a kláštera Neposkvrněného početí v Quito, jehož byla matka Mariana abatyší, ale také o západním křesťanství a jeho katolické církvi. Její proroctví vrhají zvláštní světlo na závažné období, které právě prožíváme. Předpověděla také vznik zednářství, které pak bylo založeno 24. června 1717. Ekvádorskému národu slíbila v XIX. století křesťanského prezidenta, který veřejně zasvětí národ Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a kterému Pán udělí mučednickou palmu. Tímto prezidentem byl Gabriel Garcia Moreno (*1821 +1875 ) Zasvěcení bude oporou pro katolickou víru, kterou, čekají velmi smutná období.

21. ledna 1610 předpověděla Matka Boží pro XX. století velkou mravní zkázu, protože nastoupí Satanova vláda, a to skrze masonské sekty. Ty se soustředí hlavně na děti, a tak způsobí rozšíření nemravnosti. Běda dětem této epochy! Svátost manželství, která je živým symbolem jednoty Ježíše Krista a jeho církve, bude cílem velkých útoků a bude hluboce znesvěcena. Masonerie vydá ničemné zákony, které mají za cíl zničit tuto svátost, usnadnit každému hříšný život, podporovat porody nemanželských dětí, které přicházejí na svět bez požehnání církve. Katolický duch nesmírně upadne, víra se bude postupně vytrácet a dojde takřka k totální zkáze mravnosti (…)

»V této neblahé době propukne otevřená nemravnost, která si podrobí nesčetné frivolní duše a způsobí jejich věčnou záhubu. Mezi dětmi takřka vymizí nevinnost a u žen umravněnost a cudnost. V době, kdy se církev ocitne v krajní nouzi, ti, jejichž povinností je mluvit, budou naopak mlčet. Uvidíš to všechno z nebe, kde už nebudeš trpět, moje milovaná dcero, ale velmi budou trpět tvoje dcery a ty, které budou po nich následovat. Tyto milované duše, které již znáš, budou smiřovat Boží hněv. Budou se utíkat ke mně, vzývat Naši Paní Dobrého Zdaru, proto ti přikazuji zhotovit její sochu pro útěchu a ochranu mého kláštera a pro duše věrných z té doby. Bude to období, kdy se velmi rozmnoží úcta k mně, protože jsem Královna nebes pod různými tituly. Tato úcta bude štítem mezi božskou spravedlností a zvráceným světem, aby se předešlo uskutečnění strašných trestů Božích, které tato země zasluhuje.«

                                             

V noci 2. února 1634, když se abatyše modlila v chóru v kapli, zhaslo světlo v lampě před svatostánkem a nastala dlouhá posvátná tma. Abatyše vstala, aby lampu opět zapálila, ale pocítila, jakoby ji neznámá síla zcela zmrazila. Náhle se zjevila Panna Maria, zvítězila nad temnotami a kaple se rozzářila jejím světlem, jakoby byl plný den. Paní z Quito znovu promluvila:

»Zhasnutá lampa před uvězněnou Láskou má mnoho významů (…): Počínaje koncem XIX. století rozmnoží se různé hereze a pod jejich mocí zhasne v duších drahocenné světlo víry v důsledku úplné zkázy mravů. V té době dojde k velkým kalamitám fyzickým i mravním, veřejným i soukromým. Zbude jen malý počet skrytých duší, které zůstanou věrné, ty budou podrobeny nesmírnému a dlouhému mučednictví. Mnohé z nich padnou do hrobu na následky utrpení a budou pokládány za mučedníky, kteří se obětovali za církev. (...)

Třetí znamení zhasnuté lampy se týká jedovatého ducha nečistoty, který se v té době bude valit ulicemi, náměstími a veřejnými místy jako nečisté moře a bude se těšit naprosté volnosti tak udivující, že na světě takřka nezůstane žádná panenská duše. (...)

Čtvrtým znamením je svobodné působení masonských sekt, které získají kontrolu nade všemi sociálními třídami a vkradou se do rodin a uhasí nevinnost i v nejmenších srdcích a takřka uhasí ve světě kněžská povolání. Světský klérus opustí své ideály, nebude dbát na své posvátné povinnosti. Církev bude procházet temnou nocí, ve které bude postrádat preláta a pastýře, který by bděl s láskou, sladkostí a silou, prozíravostí a moudrostí, a mnoho duší zahyne, protože vystaví nebezpečí svou věčnou spásu.

Pátým znamením zhasnuté lampy je necitelnost a nezájem lidí, kteří spokojeni se svým hojným bohatstvím budou lhostejní k útlaku, k pronásledování ctností a k triumfu zlých nad církví a nebudou dbát, aby svého majetku využili k potlačení zla a k obnově víry.

V této tragické době temnot bude zlo triumfovat. Ale nadejde moje hodina, ve které zázračným způsobem sesadím pyšného a zlostného Satana, ocitne se pod mojí nohou, bude spoután v pekelné propasti a církev bude zbavena krutého tyranství.«

Tuto tyranii připisuje Madona také bázlivosti duší Bohu zasvěcených. Vítězná Královna hovořila rovněž o maličkém stádu, které odolá všeobecnému odpadlictví.

Svátek Naší Paní dobrého zdaru se slaví 2. února a tato úcta byla schválena 1611 arcibiskupem v Quito.

Proces blahořečení abatyše Mariany, nositelky Kristových ran, byl zahájen 8. srpna 1986. Socha Panny Marie dobrého zdaru byla korunována 2. února 1991. Ve stejném roce byla kaple v klášteře prohlášena za mariánskou svatyni.

Její proroctví jsou nerozlučně spojena s proroctvími v La Salettě a ve Fatimě

Pramen: Corrispondenza Romana, Cristina Siccardi