Propast mezi pastýřem a stádem
Vzhledem k vlně nevole nad případem Ploumenová dal se Vatikán slyšet, že jmenovaná neobdržela medaili jako „placet k potratům a kontrole porodnosti“, ale že šlo o běžné zdvořilostní gesto při oficiálních vládních návštěvách.
Holandské médium BNR ovšem odvysílalo rozhovor s vyznamenanou, která potvrzuje, že dostala od papeže nikoliv suvenýr, ale vysoké papežské vyznamenání.
* * *
Údiv, pohoršení a pobouření, jaké vyvolal tento pro Bergoglia samozřejmý počin, je dokladem o tom, jak velká je propast mezi tím, čemu věří a slouží Bergoglio, a mezi tím, co je po dva tisíce let předmětem víry každého věrného katolického křesťana a co je autentickým posláním a působením církve. (*)
Vyznamenání bývalé ministryně je jen jedním z celé řady podobných oficiálních a neoficiálních projevů souhlasu Vatikánu s proticírkevní aktivitou, jako je oslavování Marco Panelly, Emy Bonino, Bergogliovo objímání a líbání s ultralevicovými prezidenty a prezidentkami, odpadlíky a heretiky, zatímco církvi věrné preláty jen plísní a častuje jedovatými poznámkami a nemá ani tolik lidské slušnosti, aby jim odpověděl na jejich dopisy.
Jak píše Tommaso Scandroglio, navzdory sebeujišťování Ploumenové o vlastní katolicitě Svatý Stolec v tomto případě vyznamenal veřejnou hříšnici, která aktivně a soustavně bojuje proti nezpochybnitelným principům katolické církve a představuje se tak jako její zarytý nepřítel, nikoliv jako zastánce její víry. Sebeospravedlňování Holanďanky je ve skutečnosti jeden z praktických produktů bergogliovské pavěry o tzv. „svobodě svědomí“. Ten, kdo svobodně jedná ve prospěch šíření evidentního zla, nemůže nikdy jednat v dobré, nýbrž jedině ve zlé víře. Celý bergogliovský arzenál jako „dialog“, „milosrdenství“, „nepřičitatelnost“ atd. jsou lživé produkty papežského a jezuitského inženýrství. Tato supermilosrdná pastorace se tváří, jakoby všechny milovala a hájila (kromě pravověrných katolíků) a ke všem staví údajné mosty, ačkoliv je to ve skutečnosti pouze kouřová opona, která má maskovat smrtonosné spojení se současnou světovou zednářskou politikou, která je v naprostém rozporu s Božím řádem a naukou Ježíše Krista a zakládá se na vysloveném nepřátelství vůči Bohu i lidstvu.
V komentářích k těmto případům se až nápadně málo píše o spiritu agens tohoto rouhavého zločinu proti Bohu a víře. Vyznamenání holandské agitátorky je de de facto Bergogliovou odpovědí na všechny početné dosavadní apely a dubia lidí a kléru dobré vůle. Pseudopapež chce tak ukázat, že ví, co dělá, a pokud to nechápeme, je to vina našeho farizejství a pelagianismu. Vyznamenané Bergogliovy bojovnice jsou ve skutečnosti jeho milované »vzory« a »světice«, které by měli katolíci zřejmě v jeho duchu následovat, aby se jeho masonské záležitosti hnuly vpřed.
Uplatňovat na něho pravidla sv. Bellarmina o heretickém papeži by bylo naivní, protože s podobným vetřelcem na papežském stolci se tento světec nemohl setkat. V našem případě se nejedná o hlavu církve, která v nějaké oblasti víry formuluje svou bludnou nauku, ale o bezpříkladného záškodníka, který smýšlí zcela opačně než dvoutisíciletá církev a cílevědomě a velmi rafinovaně praktikuje svou osobní »pavěru« se záměrem vymýtit od základů „zkostnatělé smýšlení“ církve jako překážku pro rozvoj a záchranu přelidněného světa, ve kterém by rád sehrál nezapomenutelnou roli. Jeho zákeřnost spočívá v tom, že jedná bezprecedentním způsobem jako její skrytý, ale zapřisáhlý nepřítel podle podvratného plánu již dávno pečlivě a promyšleně připraveného v zednářských lóžích.
Všichni Panellové, Boniny, Scalfariové a Sachsové, Biggarové a spol. spolu s novými členy Pagliovy tzv. »Papežské akademie pro život«, kteří hledají cesty, jak podporovat potrat, eutanazii, homosvazky, umělé oplodňování, antikoncepci, nepotřebují vyznamenávání, ale veřejné odsouzení, a to v jejich vlastním zájmu. Jen pravdě a spravedlnosti odpovídající postup vůči zbloudilým je pravým projevem milosrdenství, a může vést k obrácení. Zneužívat pro ně posvátné církevní řády představuje nejen jejich do nebe volající rouhavé zneuctění, ale současně je to prostituce katolické víry a morálky a nepředstavitelné pohoršení pro církev i svět s nedozírnými důsledky.
(*) Není to bohužel první případ toho druhu. Již v roce 2008 vymámil kardinál Schönborn od Benedikta XVI. stejné vyznamenání pro bojovnici za potraty Renatu Braunerovou (viz http://www.kreuz-net.at/index.php?id=102 ), které jí sám předal.
-vu-
