Pronásledování dětí Neposkvrněné
Bratři františkáni Neposkvrněné Panny Marie nebyli a nejsou tradicionalisty. Nezaložil je arcibiskup Lefebvre, nikdy dokonce ani neměli formální či neformální styky s Kněžským bratrstvem sv. Pia X. (dále jen FSSPX). Od svého založení přijali a používali nový mešní ritus. Františkáni Neposkvrněné se ale hlásí k duchovnímu odkazu sv. Maxmiliána Kolbeho. Věrnost skutečnému duchu sv. Maxmiliána musí nutně vést ke střetu s modernistickou tyranií v Církvi.
Modernismus se snaží všechno sloučit, uzavřít příměří s nepřáteli Církve, zejména duchem svobodného zednářství. Boj sv. Maxmiliána byl jasně součástí války proti modernismu. Jeho úsilí se soustředilo zejména na pomocníka modernismu ve světské oblasti, tj. na svobodné zednářství. Svobodní zednáři neskrývali svou radost ze závěrů II. vatikánského koncilu, který vydávali za své vítězství. Věrnost boji Neposkvrněné nevyhnutelně vede ke střetu s modernismem. Ten, kdo se do tohoto boje zapojí, si dříve nebo později uvědomí, jak účinnými zbraněmi jsou mše sv. všech věků a neměnné učení Církve, předávané po staletí z pokolení na pokolení, které byly utlumeny mračnem nejasností na II. vatikánském koncilu. A příklon k tradiční mši a nauce nutně vede ke střetu s vnitřními nepřáteli Církve.
Biskup Bernard Fellay [generální představený FSSPX] nedávno hovořil o tom, že to je věrnost františkánů Neposkvrněné sv. Maxmiliánovi Kolbemu, co je přibližuje pohledu tradičních katolíků a vyvolává spor se silami, které ovládají nejvyšší místa v Církvi:
„Je to velmi zajímavé, protože Maxmilián Kolbe chtěl bojovat pro Neposkvrněnou, bojovat skrze Neposkvrněnou, šlo mu o vítězství Boha nad Božími nepřáteli, skutečně to tak můžeme vyjádřit, zejména nad svobodnými zednáři. Z tohoto pohledu je to velmi zajímavé. Tento boj proti světu, proti duchu tohoto světa, je [tj. františkány Neposkvrněné], lze říci, ze samé podstaty přibližuje nám, neboť vstoupit do boje proti světu v sobě někde zahrnuje kříž. Zahrnuje to věčné zásady Církve, to, čemu se říká křesťanský duch. Tento křesťanský duch je nádherně vyjádřen ve staré mši, v tridentské mši. Takže když Benedikt XVI. vydal své motu proprio, díky němuž se tato mše stala snadněji dostupnou, rozhodla se tato kongregace na své kapitule, jinými slovy z rozhodnutí celé kongregace, vrátit k staré mši, což se skutečně plošně stalo, třebaže si uvědomovali, že budou mít řadu problémů, protože spravují farnosti. Ale tyto problémy nebyly nepřekonatelné. Pár z nich si také začalo klást jisté otázky ohledně koncilu.
Výsledkem bylo, že někteří nespokojenci, v podstatě hrstka, pokud zvážíme celkový počet, snad tucet, se obrátili do Říma s protestem, v němž prohlašovali: ‚Chtějí nám vnutit starou mši, útočí na koncil.‘“ [online]
Síly modernismu nemohou zničit Církev a posvátnou tradici. Brání jim v tom příslib Pána Ježíše, že nebude přemožena. A tak ani Herodes nemohl zabít Pána Ježíše dříve, než se naplnil čas jeho vykupitelské oběti. Herodes však mohl dát průchod svému hněvu a vylít si zlost na nevinných a bezbranných, kteří byli blízcí Spasiteli, tedy poblíž Betléma.
Františkáni Neposkvrněné jsou v jistém smyslu právě jako svatá Neviňátka. Nejsou tradicionalisty, ale, jak poznamenal biskup Fellay, jsou blízcí tomu bránit tradici jasně a důsledně. V posledních letech františkáni Neposkvrněné směřovali k tomu, aby se obrodili v plně tradiční katolické společenství. Nacházejí se na raném stupni takové proměny, neboť vybízejí k širokému sloužení tradiční liturgie a s otevřenou myslí přemýšlejí o II. vatikánském koncilu a o tom, jaké důsledky měl pro boj ve jménu Neposkvrněné. Aby bylo jasno, stále zatím kromě toho používají také nový mešní řád.
Síly modernismu, neschopny vymýtit tradici v Církvi a poté, co selhal pokus polapit do pasti (jak se s odstupem jeví kanonická regularizace) FSSPX, se nyní snaží zničit podstatu františkánů Neposkvrněné, neboť jim právě zde hrozila porážka.
Františkáni Neposkvrněné byli založeni v roce 1970, shodou okolností ve stejném roce jako FSSPX, a postupem času se rozrostli o kněze, sestry a terciáře, založili knihovny, vlastní vydavatelství a další aktivity. V roce 1990 se stali institutem diecézního práva a následně byli Janem Pavlem II. povýšeni do práva papežského. Dnes mají přes pět set členů na šesti kontinentech. Ačkoli před motu proprio Summorum pontificum přijali za svůj nový mešní řád, zůstali františkáni Neposkvrněné věrni františkánskému charismatu v duchu sv. Maxmiliána. Často se zápalem hovoří o Panně Marii Prostřednici všech milostí (nauce, kterou II. vatikánský koncil smetl ze stolu) a o její spoluvykupitelské roli. Zanedlouho po vydání Summorum pontificum se františkáni Neposkvrněné rozhodli většinou hlasů kapituly přijmout a podporovat tradiční liturgii, byť jednotlivým kněžím bylo dovoleno sloužit nadále podle nového mešního řádu. Ovšem i tento umírněný postoj byl pro modernismus příliš a vatikánské úřady se po stížnostech několika nespokojenců rozhodly jednat.
Připomeňme, že desítky let hierarchie přehlížela vážná obvinění z homosexuálního zneužívání chlapců kněžími. Provinilci byli chováni jako v bavlnce, skrýváni a přemisťováni do nových farností. Kardinál Law, který po léta kryl provinilce, nebyl odvolán, ale nakonec se sám dobrovolně vzdal svého úřadu a dostal útulné místečko v Římě (kde mu nehrozí případné stíhání ze strany amerických úřadů).
Kongregace pro nauku víry šetřila situaci v ženských řeholních řádech v USA a zjistila šokující důkazy o závažných přestupcích proti věrouce a morálnímu učení Církve, a i když proběhla nějaká jednání s představitelkami řádů, tak nad žádným společenstvím nebyl ustanoven dohled, žádná představená nebyla zbavena svého úřadu.
Žádný apoštolský komisař nebyl ustanoven ani nad diecézí Los Angeles, když skončila v úpadku kvůli mnoha milionovým odškodněním vypláceným obětem zneužívání.
A nyní, když se několika kněžím františkánů Neposkvrněné nelíbí rozhodnutí, na kterém se obecně shodla celá jejich kongregace, a stěžují si, že cítí nátlak, aby sloužili tradiční mši, třebaže tak ve skutečnosti nemusejí činit, jaká je reakce Vatikánu? Sáhne po zbrani hromadného ničení.
Podívejme se na následující disciplinární kroky, které byly dosud učiněny a které nelze označit jinak než za nemravné a nespravedlivé pronásledování:
1. Řádně zvolení představení františkánů Neposkvrněné, včetně generála otce Stefana Marii Manelliho, byli okamžitě odstraněni a nahrazeni Vatikánem dosazeným apoštolským komisařem otcem Fidenziem Volpim OFMCap.
2. Osmdesátiletý otec Manelli byl podle některých zpráv umístěn do „domácího vězení“ a má zakázáno přijímat návštěvy nebo se s kýmkoliv stýkat.
3. Otec Volpi v přímém rozporu nejen s přirozeným a božským právem, ale také pozitivním právem vyjádřeným v Summorum pontificum zakázal kněžím františkánů Neposkvrněné sloužit tradiční mši.
4. Otec Volpi převzal správu nad celým majetkem františkánů Neposkvrněné.
5. Otec Volpi zavřel až do odvolání seminář františkánů Neposkvrněné.
6. Otec Volpi rozhoduje, zda seminaristé, kteří již započali studia, mohou pokračovat dále. V případě souhlasu budou posláni do jím určených seminářů, které nejsou pod vedením františkánů Neposkvrněné.
7. Otec Volpi pro tento rok zrušil jáhenská a kněžská svěcení.
8. Otec Volpi nařídil, že až budou svěcení opět povolena, všichni stávající kandidáti musejí osobně prohlásit, že přijímají:
a) nový mešní ritus jako autentické vyjádření liturgické tradice Církve a tím i františkánské tradice;
b) dokumenty II. vatikánského koncilu ve shodě s autoritou, kterou jim přisuzuje magisterium.
9. Kandidát, který tyto podmínky nepřijme, bude ihned propuštěn.
10. Každý člen musí jasně a písemně potvrdit svůj souhlas, že bude dále pokračovat v mariánsko-františkánském charismatu kongregace v duchu sv. Maxmiliána M. Kolbeho podle nařízení týkajících se zasvěceného života obsažených v dokumentech II. vatikánského koncilu.
11. Otec Volpi pozastavil v Itálii činnost skupin Misie Neposkvrněné Prostřednice, které sdružují laiky žijící v duchu františkánů Neposkvrněné, dokud tyto skupiny oficiálně neuznají novou autoritu, tedy otce Volpiho.
12. Otec Volpi pozastavil činnost třetího řádu františkánů Neposkvrněné a dosud není jasné, zda bude obnovena. Otec Volpi jen vydal prohlášení, že ustanoví tři duchovní, na něž se mohou terciáři obracet s případnou žádostí o vyjasnění.
13. Otec Volpi pozastavil činnost nakladatelství františkánů Neposkvrněné „Casa Mariana Editrice“, které vydává knihy o liturgii, teologii a II. vatikánském koncilu s lehkými sympatiemi k tradičnímu katolickému pohledu.
Uvedený seznam vyráží dech. Když někteří kněží a biskupové kryli zneužívání dětí, byl nad majetkem některé z takových diecézí ustanoven dohled? Byl snad uzavřen některý ze seminářů, kde docházelo k šíření či dokonce vychvalování homosexuality? Byla zrušena některá svěcení, aby se prokázalo, zda dotyční nejsou pedofily? Zakázal někdo P. Hansi Küngovi nebo jemu podobným šířit knihy, které zpochybňují učení Církve, jako je např. tělesné zmrtvýchvstání Pána Ježíše?
Odpověď zní: ne. Místo toho jsou nejpřísnějšímu pronásledování vystaveni františkáni Neposkvrněné za to, že si váží katolické tradice.
Když se o celé události rozepsal italský tisk, otec Volpi odpověděl dopisem, ve kterém obhajoval své kroky. Jakého zločinu se tedy měli františkáni Neposkvrněné dopustit, že si zasloužili tak přísná opatření? Někteří nejmenovaní „řeholníci“ si stěžovali na „skrytě lefebvristické a rozhodně tradicionalistické směřování“ u františkánů Neposkvrněné, přičemž generální představený otec Manelli „již odmítal konstruktivní dialog“ s těmito blíže nejmenovanými řeholníky. Další ex post facto stížnost se týkala údajného pokusu o převod majetku poté, co byl u františkánů Neposkvrněné jmenován apoštolský komisař. (I kdyby snad k něčemu podobnému po dosazení otce Volpiho došlo, nemohlo to pochopitelně být důvodem k jeho ustanovení.)
Tady to máme! Jediným zločinem, který vyžaduje přísné potrestání, je dnes „skrytý lefebvrismus“ (ať už to znamená cokoliv), mít „tradicionalistické směřování“ a odmítat pokračovat v „konstruktivním dialogu“ s podřízenými, kteří nejsou spokojeni s legitimním rozhodnutím své kongregace. Trestní právo Církve se v posledních padesáti letech podle všeho smrsklo na „K tradicionalistovi se ani nepřiblížíš“. Můžeš zneužívat děti, kázat a psát hereze, zavírat oči nad zločiny a stále budeš těšit vlídnému zacházení. Opovaž se ale mít „tradicionalistické směřování“, pak jsi vyřízený. Je to tak šílené, že to snad ani nemůže být skutečnost, ale skutečnost to bohužel je – skutečné pronásledování nevinných ze strany církevních představitelů, kteří se zaštiťují „nejvyšší autoritou“, papežem Františkem.
Stojí za povšimnutí, že všechny kroky otce Volpiho od jeho ustanovení jen potvrzují to, co předpovídal arcibiskup Lefebvre v roce 1974, že se stane, pokud vyhoví požadavku papeže Pavla VI. o ustanovení komisaře nad FSSPX, seminářem v Écône a prioráty. Arcibiskup odmítl, protože, jak prohlásil, v takovém případě dojde k zavření semináře, seminaristé budou nuceni vstoupit do seminářů, kde se vyučují novoty, mše bude zakázána a věřící, kteří spoléhají na FSSPX, zůstanou opuštěni.
Opět se ukázala správnost arcibiskupovy prozíravosti. To, co se stalo františkánům Neposkvrněné, by se mohlo v roce 1974 stát FSSPX, kdyby arcibiskup ustoupil. Kde by dnes byla tradiční mše, kdyby k tomu došlo? Nebyl by ani indult v roce 1984, ani v roce 1988, žádné Summorum pontificum, žádné Kněžské bratrstvo sv. Petra (protože by nebylo ani žádné FSSPX, od něhož by se odštěpilo) atd.
Co mají františkáni Neposkvrněné dělat? To, co každý, kdo čelí nespravedlivému útlaku, zejména pokud to vyžaduje čest Boha a vlastní spása nebo spása druhých – uctivě odmítnout splnit nespravedlivé a nezákonné příkazy. Františkáni Neposkvrněné by měli jednoduše pokračovat ve svém díle, které neschválil nikdo jiný než papež Jan Pavel II. Františkáni Neposkvrněné jsou schválenou kongregací. Převrat, který se u nich odehrál, je nespravedlivý a nezákonný, neboť se nedopustili žádného zločinu. Ať pokračují v boji Neposkvrněné a slouží tradiční mši, přičemž se mohou odvolat na autoritu papeže Benedikta XVI., který v Summorum pontificum uvádí:
„Při mších slavených bez účasti lidu může kterýkoli kněz latinského obřadu, ať světský nebo řeholní, užívat buď Římský misál vydaný blahoslaveným papežem Janem XXIII. v roce 1962 […]. Ke slavení mše svaté, jak je uvedeno v čl. 2, mohou mít přístup – při zachování všeho, co je podle práva třeba – i věřící, kteří si to z vlastních pohnutek přejí (čl. 2 a 4).
Instituty zasvěceného života nebo Sdružení apoštolského života, ať s právním statutem papežským nebo diecézním, jestliže při bohoslužbách konventních nebo ‚ve společenství‘ chtějí ve vlastních oratořích uspořádat slavení mše svaté podle římského misálu vydaného v roce 1962, je jim to dovoleno. Chtějí-li jednotlivá společenství nebo celý Institut či Sdružení konat takovéto slavení často, většinou nebo trvale, ať v této věci rozhodnou vyšší představení podle právních norem, zákonů a zvláštních ustanovení (čl. 4).“
I kdyby se františkáni Neposkvrněné rozhodli sloužit stále výlučně tradiční mši, mohou tak učinit, pokud o tom ve shodě s vnitřními stanovami rozhodnou představení. Ti však ani nešli tak daleko, jenom ji podporovali a usnadnili k ní přístup.
Františkáni Neposkvrněné se nedopustili žádného zločinu, který by ospravedlňoval pozastavení jejich studií a formace. Jsou institutem schváleným nejvyšší autoritou Církve, a pokud je takové schválení uděleno, může být odňato pouze ze spravedlivého důvodu. „Skrytý lefebvrismus“ nebo „tradicionalistické směřování“ nejsou nic jiného než záminky uvařené z vody, postupem hodným totalitních režimů minulého století. Všechny tyto tresty jsou z pohledu přirozeného, božského i pozitivního církevního práva neplatné. Sv. Tomáš Akvinský ve shodě se sv. Augustinem poznamenává, že nespravedlivý zákon není vůbec žádným zákonem, ale spíše projevem násilí.
Možná že jsou dočasné statky františkánů Neposkvrněné navždy ztraceny, ale třeba je to oběť, kterou Neposkvrněná vyžaduje od svých dětí, aby prokázaly svou věrnost jejímu boji proti zednářství a modernismu. Vždyť to jsou přeci františkáni! Copak by hřešila matka jednoho ze svatých neviňátek, kdyby neuposlechla nespravedlivé Herodovo nařízení a odvezla své dítě z Jeruzaléma? Provinila by se snad neposlušností? Samozřejmě že ne. Neměla žádnou povinnost podrobit se nespravedlivému pronásledování.
Mohlo by se zdát, že toto pronásledování františkánů Neposkvrněné je snad znamením konečné bitvy, konečného útoku modernismus proti Církvi zevnitř. Sestra Lucie z Fatimy před několika desetiletími prohlásila, že se ďábel chystá svést rozhodující bitvu proti silám Neposkvrněné. Zároveň varovala, že zasvěcené osoby stojí ve středu této bitvy. Možná za tohoto pontifikátu proběhnou nejtěžší střety konečného boje o duši Církve. Pokud tomu tak bude, musíme být připraveni obětovat vše pro Neposkvrněnou, jejího božského Syna a jeho Mystické tělo.
Převzato z remnantnewspaper.com. Zkráceno.
Přeložil KT
Pramen: http://www.stjoseph.cz/
