Příkladná mariánská neúcta
Tři roky poté, co blahoslavený Pius IX. (1846 – 1878) v bule Ineffabilis Deus slavnostně vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie, inauguroval vedle Španělského náměstí v Římě sloup Panny Marie bez poskvrny počaté. Asi sto let po tomto významném aktu ctihodný Pius XII. (1939 - 1958) vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie a zahájil tradici každoroční návštěvy u sloupu, aby vzdal poctu Panně Marii a svěřil její péči město Řím a celý svět. Od té doby všichni papežové následovali příkladu papeže Pacelliho (nebo lépe řečeno téměř všichni).
30. listopadu letošního roku byl katolický svět ohromen oznámením tiskové kanceláře Sv. Stolce, které potvrdilo nevydané rozhodnutí: »Papež František provede soukromý akt úcty a svěří Madoně město Řím, její obyvatele a četné nemocné ve všech částech světa«, s odůvodněním, že toto rozhodnutí vyplývá z »trvající situace sanitární nouze, tedy s cílem zamezit riziku nákazy vyvolané shromažďováním«.
Rozhodnutí po tomto dalším příspěvku k sérii Bergogliových gest a výroků vyvolalo široké reakce, pohoršení a smutek a bylo podrobeno kritice. Mons. Carlo Maria Viganò uvedl ve svém poselství, že to působí bolest vidět lhostejnost tolika zasvěcených osob a četných biskupů vůči blahoslavené Panně Marii (...) a anulovat tradici oslav Neposkvrněné, přičemž jde o další kus těla, který chce cynický handlíř vytrhnout ze života Římanů jako důkaz věrnosti sanitární diktatuře. Jde o další výrazný krok „ducha koncilu“ v úsilí zbourat všechno, co voní tradicí a opravdovou zbožností.
Včera v den, kdy církev svatá spojena se zástupy andělů a světců oslavovala svátek Neposkvrněného Početí blahoslavené Panny Marie, několik dní po zveřejnění poselství arcibiskupa Viganò, objevil se papež ve verzi low profile časně ráno na Španělském náměstí, aby položil hrst květů u paty sloupu Panny Marie. Všechno con sordino, jakoby se bál něčehonebo někoho, s kým se nechce setkat u této své akce. Jenže čeho se Bergoglio bojí? Bojí se snad arcibiskupa Viganò a jeho přesných a trefných komentářů? Nehorázné způsoby, jakými se argentinský papež obrací na Matku Boží, kterou loni naval »míšenkou«, nejsou novinkou v jeho snaze přidružit Madonu k vlnám migrantů, kteří soustavně pronikají do Evropy s jasným záměrem odsoudit ji a současně ujařmit a zničit to, co ještě zbývá z křesťanské civilizace. Vanou revoluční větry, jako v dobách drahého Pia IX.
Jestliže se však Bergoglio tolik bojí shromažďování jako rizikového faktoru, pak je otázkou, proč 20. října neodmítl svou účast na mezinárodním setkání komunity Sant´Egidio, která "v duchu Assisi", jak řekl její mluvčí, shromáždila politické představitele, jako je prezident italské republiky, zednář Sergio Mattarella, a různé katolíky s pravoslavnými, židy, muslimy a buddhisty? Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že František důvěřuje heretikům víc než Blahoslavené Panně, která zdrtila všechny hereze? Nebo je Bergoglio ten, koho sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu popisuje jako „zbožné přelétavce, které Neposkvrněná smetá pod své nohy spolu s půlměsícem, protože jsou vrtošiví a nehodní toho, aby byli připočteni mezi služebníky této věrné Panny? Jejím rozlišovacím znamením je totiž věrnost a vytrvalost“. V tom případě není divu, že gesta platí více než slova.
Jako katolíci, a to především ti, kteří jsou věrní tradici a ti, kteří si uvědomují povážlivý současný kurs Petrovy lodě, nemůžeme nevidět, jak nebezpečné záměry a ono opomíjení povinné úcty u toho, kdo my měl jako vzor vzdávat veškerou možnou úctu nebeské Královně. Za této situace nechť nám dodávají odvahy slova, která Madona svěřila fatimským pasáčkům: Nakonec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí.
A tak se stane, ať Bergoglio chce, či nechce.
Stilum Curiae Marco Tosatti
