Pomáhat obětem zneužití podle příkladu světců
Dawn Eden
V Itálii vychází kniha »Pokoj svůj vám dávám« - duchovní cesta pro osoby, které se staly obětí sexuálního zneužití. Autorkou je žena, která se sama stala obětí, když jí bylo pět let. V mimořádném procesu vykoupení čerpá ze života mnoha světců, kteří podstoupili pokoření zneužití: sv. Kateřina, Gemma Galgani, Markéta z Kortony, Růžena z Limy, Markéta Marie Alacoque, svatá Bakhita a blahoslavená Vicuña.
Církev a zneužívání. Žijeme v bouři. Jako je správné, aby se vynořily na povrch všechny trapné případy a hledání pravdy, musí také po nich samozřejmě následovat náprava zla spáchaného na nezletilých (ty které byly spáchány na plnoletých, nejsou pokládány za zločin, ale zůstávají velmi těžkým hříchem).
A přece zůstává zde jeden aspekt odsunutý do druhého nebo třetího plánu, totiž lidská duchovní a pastorační pomoc tomu, kde utrpěl násilí. Je zde někdo, kdo v tomto okamžiku opravdu myslí také na oběti? Jistě, potřebují především pravdu, náleží jim spravedlnost, ale může jim to církev zajistit? Kdo jiný než církev může vědět, jak bolestná a hluboká je taková rána? A konečně, není snad církev Matkou také těch dospělých zneuživatelů, kteří jsou ti první, kdo musí být uzdraveni od svých ran (poté, kdy přestali být nebezpeční a byli spravedlivě potrestáni)?
Proto je nejvhodnější doba k četbě knihy Pokoj svůj vám dávám - duchovní cesta pro oběti zneužívání. (San Paulo, 266 stran, 25 €) autorky Dawn Edenové, židovské konvertitky ke katolicismu a někdejší novinářky v oblasti hudby).
Poté, co založila svůj velmi sledovaný blog, stala se Eden velmi úspěšnou katolickou spisovatelkou v USA díky své první knize: The thirl of the chaste (Nadšení pro čistotu), publikované 2006, která se stala bestselerem. Tato kniha a mnoho konferencí, které po ní následovaly, přiměly autorku, aby se podělila o mnoho zážitků ze 
svého života, a tak se vyrovnala se svou minulostí, kterou chtěla po léta zakrýt mládím prožívaným v milostném flirtu, v exkluzivních párty a rozhovorech s rockovými hvězdami. »Od chvíle, kdy moje největší zranitelnost se nacházela v oblasti sexuální – píše autorka – jsem se rozhodla, že budu dávat najevo svým provokativním odíváním, řečmi a chováním, že jsem pánem své sexuality. V této póze setrvávala má duše od dětství a toužila tak říct, že jsem byla zneužita nikoliv proto, co jsem dělala, ale pro to, čím jsem byla.
Dawn Edenová byla poprvé zneužita, když jí bylo sotva pět let. Stalo se tak v sále sousedícím se synagogou, kde ji její matka – odloučena před rokem od otce – nechávala, zatímco dospělí se modlili. Vypráví o tom v roce 2012, kdy předala do tisku svou výše uvedenou knihu »My peace I give you healing sexual wounds with the help of the saints«.
»Byla doba, kdy jsem čekala na knihu, jako je tato«, píše v předmluvě matka Agnes Mary Donovan, generální představená kongregace Sisters of life, »jako psycholožky a řeholnice jsme nuceny se s bolestí zabývat velkým počtem osob, které jsou poznamenány stíny sexuálního obtěžování. Scházející ochrana nevinnosti se projevuje na obětech po celý jejich život. Na stránkách, které následují, najdou alternativu k nenávisti vůči sobě samým: najdou naději a důvod k radosti«.
Je jistě jasné, že pro toho, kdo musel vytrpět zneužití, především jako dítě, ta největší můra, se kterou se musí vyrovnat, je pocit vlastní viny. »Z intelektuálního hlediska jsem věděla, že zde nebylo nic, za co bych se musela osobně stydět, – píše Dawn Edenová – žádné dítě není odpovědné za to, co vykoná dospělý a k čemu je přinutí. Hřích zneužití patří tomu, kdo zneužil, a nikoliv jeho obětem«, ale »jakkoliv jsem chápala tuto argumentaci, přes všechnu snahu jsem nebyla schopna získat vědomí své nevinnosti vzhledem k tomu, co se mi přihodilo. Retrospektivně vidím, že moje škraboška rebelky byla lež – vynalezená úsilím bránit samu sebe před lží mých zneuživatelů, kteří zanechali ránu na mé duši“.
Sexuální zneužívání nezletilých žije ze lží. Zneuživatel lže své oběti, zatímco oběť hledáním, jak snášet vlastní rány, se často rovněž ocitá v situaci lži«. Knížka je opravdu skutečnou mapou, záznamem o působení toho nejcennějšího doprovodu, ve které Dawn Edenová – dnes vyučující teologie na semináři v Koleji Svatých Apoštolů v Connecticut – střídá epizody ze svého života s vyprávěním ze života svatých, kteří byli svého času rovněž zraněni a pak vykoupeni: »Studujme světce, kteří mají podobné zkušenosti ze zneužití nezletilých, zvláště těch, kteří byli obětí fyzického nebo psychologického zneužití doma; zjistila jsem, že velký počet z nich přijal stigmata. Svatá Kateřina a svatá Gemma Galgani přijaly stigmata viditelná, zatímco sv. Markéta z Cortony a svatá Markéta Alacoque přijaly stigmata neviditelná«. Jejich životopisy ukazují, že Bůh nejen touží zahojit naše rány: když mu to dovolíme, skrze naše rány nás uzdravuje a všechno to, co jsme vykonali, činí funkčním prostředkem k tomu, abychom se k němu více přiblížili v lásce«.
Kniha nás seznamuje s učenlivostí sv. Josefiny Bakhity, která po léta prožívala nevýslovná zneužívání, s vírou blahoslavenéVicuñy, která umírá a odpouští matčinu násilnickému druhovi a nabízí se jako oběť, aby matka zanechala hříšného života, který vedla, a pak ještě sv. Ignác, sv. Šebestián, sv. Terezie z Lisieux a sv. Maria Goretti, která umírajíc odpouštěla svému vrahovi, ale před smrtí sdělila jeho jméno, aby byl potrestán, a to všechno pro jeho obrácení. »Obrácení neznamená zříkat se, nýbrž dožadovat se spravedlnosti – píše Dawn Edenová, - znamená chtít to nejlepší, co může Bůh mít pro každého. Chtít to nejlepší znamená nedopustit, aby hříšník pokračoval v hříchu.
Kniha končí řadou užitečných rad pro ty, kteří se stali obětí zneužívání: hledání terapeuta, pokud možno katolického, duchovního vůdce a pokud jde o anglický originál, je zde seznam kontaktů na asociace v USA, na které je možno se obrátit. Bohužel žádná z nich není katolická. Kdy, ne-li dnes – musí vyjít církev vstříc těmto svým dětem?
Raffaella Frullona, Nuova Bussola Quotidiana
