Papež se svým hlavním kritikem
30.11. 2019
Bergoglio a P. Weinandy
29. listopadu přijal papež František členy Mezinárodní teologické komise. Přitom se osobně setkal se svým nejostřejším kritikem.
Mezinárodní teologickou komisi ustavil papež Pavel VI. na doporučení první biskupské synody 1965. Členy jmenuje papež na období 5 – 6 let. Současných 30 členů bylo jmenováno 2014 pro 9. pětileté období.
Odborní teologové mají papeži radit při jeho učitelském úřadě. Děje se tak prostřednictvím Kongregace pro nauku víry, jejíž prefekt je předsedou komise.
Ve svém vystoupení mluvil František o synodalitě, pojmu, který nově zavedl do církve, a dále o dnešním pojetí náboženské svobody.
Na závěr vyzval teology, aby věřící nezatěžovali spornými otázkami:
Ale Božímu lidu musíme dávat hutnou stravu, aniž bychom Boží lid krmili spornými otázkami.
Při té příležitosti došlo k osobnímu setkání s jeho neostřejším kritikem, americkým kapucínem Thomasem G. Weinandym.
Americký teolog vyčítal Františkovi již v minulosti, že vyvolává „chronické zmatky“, „ponižuje“ význam nauky víry a jmenuje biskupy, kteří svou dvojznačnou naukou a pastorační praxí vytvářejí pohoršení.
Počátkem listopadu zveřejnil Weinandy v The Catholic Thing příspěvek Papež František a schizma. Východiskem byl Františkův výrok, že se nebojí schizmatu. Weinandy analyzoval situaci v německé církvi, dvojznačný dokument Amoris laetitia, jeho chybné postoje k homosexualitě a sporný dokument „Bratrství všech lidí“ z Abu Dhabi. Z toho vyvozuje, že papež vytváří v církvi faktický dualismus.
Nakonec bude mít církev papeže, který je papežem katolické církve, a současně faktického vůdce církve schizmatické. Jelikož je hlavou pro obě, zůstává vnějším vyjádřením v jedné církvi, i když je skutečností, že jsou dvě.
Jediná formulace, jakou nacházím, abych popsal tuto situaci, zní: „vnitřní papežské schizma“, protože papež je skutečným vedoucím jedné části církve a současně svou naukou víry, svou morálkou a církevní strukturou je z jednoho zřetele schizmatický. To je skutečný rozkol, který vládne mezi námi a se kterým se musíme vyrovnat. Já však nevěřím, že papež nemá z určitého hlediska strach z žádného rozštěpení. Bojím se, že je přivítá, dokud má kontrolu, protože se dívá na schizmatický prvek jako na nové ‚paradigma‘ pro budoucí církev.
Giuseppe Nardi, Katholisches
