Papež František dává najevo svůj odpor k církvi
Známý liturgista Don Nicola Bux kategoricky odmítá to, co papež prohlásil při generální audienci 2. ledna: Papež nemůže hlásat své soukromé názory místo věčně platných katolických pravd. Evangelium nikdy nebylo a nebude revoluční.
Nikola Bux patřil k obzvláště oceňovaným rádcům papeže Benedikta XVI. Ve svém rozhovoru s Bruno Volpem 4. ledna říká, že papežova slova znějí jako vzdávání pocty kubánské revoluci k jejímu 60. výročí. Výpovědi z úst panujícího papeže je třeba brát vážně ve smyslu jeho slov.
Bruno Volpe: Je evangelium opravdu revoluční, jak to tvrdí papež?
Nicola Bux: Nikoliv. To je téze, která přišla do módy v 70. letech v některých knihách spolu s ideami ´68, proniknutými marxismem. Cílem bylo udělat postavu Ježíše Krista atraktivní, ale nemá to žádný teologický podklad.
BV: Proč?
NB: Evangelium nepřišlo, aby zrušilo zákon, nýbrž aby ho naplnilo. Revoluce naopak nešetří nic z toho, co existovalo v minulosti ani co existuje i v přítomnosti. Ježíš je tím, kdo sjednocuje, jak říká krásně sv. Pavel. Všechno sjednocuje v sobě. Je pravda, že ve Zjevení stojí psáno, že všechno činí nové, ale to neznamená, že všechno mění, nýbrž naplňuje a přivádí k dokonalosti.
BV: Jsou lepší ateisté, než křesťané, kteří nenávidí?
NB: Myslím, že problém je v tom, že papež se odchyluje od toho, co měl napsáno v připraveném textu, a obrací svůj pohled na posluchače. Některé jeho výroky jsou poznamenány jeho sebe-zalíbením, ale ve skutečností jsou odmítáním církve. Papež František místo správného pojetí Božího lidu jakožto církve dává přednost nedefinované mase. Neuvědomuje si, že takový názor vychází z peronistické ideologie a představuje určitou formu schizofrenie, která je v rozporu i s jeho vlastními představami o milosrdenství.
VB: Proč?
NB: Protože když řeknu, že někdo, kdo bližního nenávidí a nachází se objektivně ve stavu hříchu, by se měl držet daleko od kostela, ale současně hlásám, že na úřadě sezdaní rozvedení, kteří jsou rovněž ve stavu hříchu, nejen mohou do kostela, ale podá se jim tam i svaté přijímání, což je vyloučeno, ocitám se v rozporu. Oba se nacházejí ve stavu hříchu. Proč však být přísný k těm, kteří nenávidí, a milosrdný k znovuoddaným rozvedeným?
Vraťme se k perónismu. František dochází paradoxně k tomu, že ty kteří jsou venku, chce vpustit dovnitř, a ty, kteří jsou uvnitř, vytlačit ven. Některé výpovědi jsou nebezpečné a když jsou adresovány málo uvědomělým křesťanům, vyvolávají zde hrozné důsledky. Riskujeme, že kostely se ještě více vyprázdní.
VB: Co to znamená?
NB: Jde o zásadní otázku. Může papež šířit soukromé názory místo věčně platné katolické pravdy? Nikoliv. Není žádným soukromým lékařem, a je proto nemyslitelné, aby podle svých zálib měnil výklad nebo hlásal něco, co odporuje katolické nauce a pokladu víry, protože se nenachází v nějakém muzeu. A i zde by to bylo opovážlivé.
VB: Co tím míníte?
NB: Kdyby muzea byla něco zbytečného, nikdo by tam nechodil, nemyslíte? Pastýři církve mají být vždy věrní zdravé a věčné nauce víry a pravdy bez jakéhokoliv znečištění, a musejí ji pečlivě hájit.
Katholisches, Giuseppe Nardi
