Nový „Svatý stolec“ pro nové světové náboženství
Řeč o dvou učitelských úřadech, jejichž souhru si nedávno pochvaloval prapodivný prelát Spadaro, emisař pro globální politiku ve Vatikáně, nebyla jen jeho okamžitý nápad.
Ettore Gotti Tedeschi dále rozvinul paralelu do zcela realistických podrobností. Po seznámení s nimi a po jejich domyšlení a zvážení se nás zmocňuje člověka, který pojednou konstatuje, že se nic netuše ocitl v pasti, ze které nevidí úniku. Pasti, kterou nám připravila nejposlednější a nejpodlejší ze všech dosavadních totalit.
Je mi líto, že to musím říct, ale obávám se, že italský ministr vnitra Marco Minniti propadl v otázce přistěhovalectví iluzi. Přistěhovalectví, které má kompenzovat úbytek obyvatel, je neodbytným doporučením nového „Svatého stolce“ pro nové světové náboženství: Tímto stolcem se rozumí OSN.
Vedle dvoutisíciletého Svatého stolce apoštola Petra existuje totiž dnes také jiný „Svatý stolec“, který chce onomu prastarému stolci v Římě diktovat nový směr. Jedná se o OSN, která stupňuje svůj důraz, své ambice, svou řeč a moc jako agent globální gnóze. Ve věci imigrace, prostředí a demografie je stále obtížnější této mantře OSN odepřít poslušnost. Dokonce i Vatikán si tuto novou linii osvojil.
Abychom porozuměli dnešní politice Svatého stolce, musíme znát nejen spisy Starého a Nového zákona a dokumenty Druhého vatikánského koncilu s příslušnou rahnerovskou interpretací. Musíme znát také filozofické myšlení od Immanuela Kanta až po Martina Heideggera, od Waltera Kaspera až po Antonia Spadara, abychom věděli, jaké argumenty neomaltuziánských ekoproroků spolkla a široce rozvíjí dnešní Papežská akademie sociálních věd.
Abychom pak mohli porozumět dokumentům OSN, nového velkého „Svatého stolce“, musíme si přečíst také příslušnou novou „bibli“ OSN: Kissingerovu zprávu z let 1972 – 1974, která hovoří o „novém světovém řádu“ a o různých „koncilech“, tedy velkých mezinárodních konferencích od Ria de Janeiro až po Johannesburg, a s tím také o jejich příslušných „encyklikách“.
Tyto „encykliky“ vydávané pod záštitou OSN se týkají četných aspektů, které mají změnit náš život se zdůvodněním: učinit nás zralejšími, lepšími, moudřejšími a šťastnějšími. A zřejmě také, aby nás definitivně varovaly před náboženskou pověrou, která nás ovládala dva tisíce let.
Nejvýznamnější „encykliky“ jsou spolu spojeny a zdá se, že mají jediný skutečný cíl: zařídit nové stvoření světa a člověka. Podívejme se např. na ty, které se týkají tajemného přistěhovalectví do Evropy. Jedná se o plánované přistěhovalectví, které je údajně přirozené a přiměřené pro naše materiální, kulturní a duchovní blaho. Jsou ještě jiné a důležitější encykliky, které se týkají změn v pojetí morálky hlavně v oblasti života a smrti, bioetiky, zdraví a blahobytu, sexuality a rodiny. A opět jiné se týkají globálního prostředí, které stojí v centru nového náboženství a na něž se koncentruje veškeré úsilí této nové víry.
Odpovědný za velký úpadek a rakovinu přírody je sám člověk. Proto musí být zatlačen zpět, aby chránil zemi, která není chápána jako něco jako sféra pro člověka, ale kuriózně je prohlášena za „svatou“. Všechna tato řešení předkládá OSN státům s elegantními výzvami, z nichž zavání přinucení. Budou doporučeny předáky, kteří nejsou voleni, nýbrž kooptováni za podmínky, že řídit a rozhodovat mohou pouze ti, kteří jsou žádoucí a s novým náboženstvím srozumění.
Neexistují žádné rozhodující změny, které by nebyly připraveny v OSN a jeho satelitech (WHO, UNHCR, UNEP, WWF, FAO, UNESCO, BIRS, IMF, UNIDO). Před desetiletími varoval někdo před nebezpečím nastupující světové vlády, ale stal se jako ‚teoretik spiknutí‘ předmětem kritiky a posměchu.
Dnes, kdy se všechno potvrdilo, je pozdě mluvit o nebezpečích. Žasneme, když ministerský předseda Sandro Gozi prohlásí, že Evropa potřebuje 40 mil. přistěhovalců, a spis OSN jich požaduje více než 35 mil., které mají nahradit pracovníky a úředníky. Když však i sama nejvyšší morální autorita světa prohlásí, že je třeba dělat ještě více, musíme se ptát, zda není problémem právě sama OSN, která představuje teoreticky svrchovanou instituci, ale ve skutečnosti je konkrétně závislá na tom, kdo ji kontroluje a jaké má přitom cíle.
Logická otázka zní, zda tyto evropské problémy nejsou ve skutečnosti následkem oněch „encyklik“ nového velkého světového náboženství, nového chrámu Pravdy a nové morálky, vzešlé z OSN. Tato nová světová církev chce nyní dostat pod svoji kontrolu také katolickou církev, která, jak se zdá, dosud nejvíce neuznávala tento rámec OSN, její encykliky o problémech, které je třeba naléhavě řešit. Příkladem je světová hospodářská krize, kterou sama způsobila tím, že přivodila maltuziánsky odůvodňovaný tragický pokles porodnosti, a vytvořila tak předpoklady pro migrační problém, kterým má být pokles obyvatelstva kompenzován.
Můžeme konstatovat, že šechny stěžejní problémy (hospodářská krize, životní prostředí, migranti atd.) jsou články řetězce, z nichž na prvním místě stojí „kontrola porodnosti“, kterou pilně prosazovaly ony satelity „Svatého stolce“ zvaného OSN. Původci těchto problémů jsou ve skutečnosti totožní s těmi, kdo je nyní jako noví spasitelé světa chtějí autoritativně řešit. Velice překvapuje, jak Svatý stolec katolické církve starostlivě usiluje o to, aby s ním držel krok.
Ettore Gotti Tedeschi
