Nový humanismus - křesťansví Krista zbavené
16.9. 2019
Projekt Nového humanismu Edgara Morina plánuje zbavit křesťanství tvrzení, že Ježíš Kristus je jediný Spasitel, že existuje jediná pravá církev, že je jen jedno Zjevení. Tak se dostáváme k náboženství, které je možno zasadit do velkolepého světa lidí, kteří uznávají jediný horizont: »Země – společný dům«. Autenticky univerzální křesťan přistupuje k vytvoření nového světa a nového člověka bez Krista.
Edgar Morin
Nový humanismus je výraz, který se objevuje v posledních dnech v v hlasu a peru mnoha novinářů a profesionálních vševědů. Tón této diskuzi udal designovaný italský premiér Giuseppe Conte, který do tohoto termínu vložil – a to nikoliv ojediněle – nic menšího než »ideální horizont pro určitou zemi«, pro naši krásnou a sužovanou Itálii. Formule, která mnohé nadchla, zněla pozornému sluchu levičácky, jako např. pro P. Livio Fanzaga z Radio Maria, který v jádru nového humanismu identifikoval článek francouzského filozofa Edgara Morina o projektu výstavby nového světa s novým člověkem bez Krista.
Je zajímavé, že to byl právě Morin, kterého 27. června přijal papež František; předcházející den pořádal Morin konferenci ve Villa Bonaparte za přítomnosti francouzské vyslankyně u Svatého stolce Madame Élisabeth Beton-Delégue a členů diplomatického sboru římské kurie. Téma? »Sbližování vlastního myšlení s myšlením současného papeže«.
Shodou okolností asi dva měsíce po tomto setkání zde máme první projev Conteho, a nato 12. září František prezentoval „nový humanismus“ ve svém video-poselství jako návrh planetárního výchovného paktu. Text, který čte papež, se jeví jako rukopis samotného Morina, tak výrazně se obrací k tématům, která jsou mu drahá: ideální střed Země jako společný dům všech lidí, odsouzení rozdrobeného sociálního života a svědomí, důležitost výchovné cesty pro formování nového člověka, který vystupuje z falešné, abstraktní, sektářské a pančované racionality k racionalitě vyšší, integrované, otevřené a dialogické.
Na první pohled by mohl Morinův návrh zdánlivě harmonizovat se známou exhortací Benedikta XVI. k rozšíření horizontů racionalit; a opravdu, v mnoha bodech je jeho analýza dokonce shodná. To proto, že pro křesťana není detail maličkostí. Onen papež měl důvod k větší otevřenosti pro realitu v její celistvosti, a tedy také ke transcendenci, a upozorňoval na »hluboké divergence, jaké existují mezi humanismem ateistickým a křesťanským; antiteze, která procházejí celými dějinami, ale které na konci druhého tisíciletí za současného nihilismu dospěly do osudového bodu« (Angelus 9. srpna 2009), kdy nemůžeme pokládat ateistický humanismus za výslovné popření Boha, za boj proti všem náboženstvím, nýbrž za humanismus, který pozvedá svobodu jako jediný princip člověka, na alternativu Boha« a přetváří také »člověka na boha«. V tomto projektu jsou vítaná i náboženství, protože připouštějí relativizaci vlastní domnělé absolutnosti; také Bůh je dobře přijímán, jak usedá mezi pozvanými na shromáždění této nové solidární humanity a neaspiruje na Ženicha, který zve na svatbu a rozhoduje se vyloučit ty, kdo nemají roucho svatební.
A skutečně Morinova perspektiva je vlastně tato: motýl nového světa, který se může zrodit z housenky (oblíbený Morinův obraz) skrze nepravděpodobnou, ale možnou metamorfózu; udělá dobře, když se nebude zbavovat se Boha, protože jinak se budou vytvářet stále nové mýty, aby ho nahradily, jak prohlásil v interview pro Le Monde v roce 2012. To, co je důležité, je být si vědom tohoto všeobecného zákona, jeho síly a energie. Mýtu, který neví, že mýtem, a myslí si, že je skutečností.
Je tedy nezbytné vzít na vědomí, že formy náboženství jsou mýty, stvoření je myšlenka o aspiracích člověka, a proto je třeba je respektovat, jen když se dáme do rozhovoru s těmito mýty a řekneme jim: „Nepožadujte příliš mnoho, nebuďte tyrani... My sami se jich můžeme dotazovat, když se budeme chovat tak, aby nás neudusily«.
V konfrontaci s Tariq Ramadanem se Morin ptá, jak je možné, že dvě náboženství jako islám a křesťanství, která podle něho mají stejného Boha, se nacházejí ve vzájemném konfliktu. »Univerzalismus Kristova poselství je bratrství, pochopení, soucit, a milosrdný bůh je schopen odpouštět. V čem je chyba? V šílenství po absolutnu a pravdě, v konci naděje«.
Jasné? Požadavek absolutna, pravdy a opodstatněného kontrastu (přesný opak toho, co učil Benedikt XVI.); zbavte křesťanství tvrzení, že Ježíš Kristus je jediný Spasitel člověka, že je jen jediná církev a existuje jen jedno Zjevení atd. a konečně budeme mít jedno náboženství, které se rozšíří ve velkolepém světě lidí, kteří se navzájem uznávají v jediném horizontu Země – společného domu.
Nesmíme být tak naivní a myslet si, že Morin se omezuje na věštění a předvídání jakési zbožné touhy u šálku čaje a sušenek. Starý francouzský intelektuál není poslán, aby objížděl svět a hovořil o komplexnosti metamorfózy prosté výchovy; jde mu o realizaci nového světa skrze planetární vzdělávání (tomuto tématu věnoval dvě největší pedagogická díla (Hlava dobře udělaná, Sedm moudrostí pro novou výchovu světa). K tomu je nezbytná jedna vláda, jenže »Jedna světová demokratická vláda je dnes mimo dosah; nicméně demokratické společnosti se připravují nedemokratickými cestami zavádět požadované reformy«. Jasné. Ne? Nesnáz stvoření této světové vlády je zřejmá všem: »Příklad Evropy nám ukazuje zdlouhavost cesty, která vyžaduje souhlas všech účastníků«. Smůla. Řešení je možné: »Je třeba navodit náhlou hrozbu nebezpečí, katastrof a vytvořit elektrošok k probuzení vědomí a rozhodnutí. Pomocí regrese, přemísťování, chaosu a hrůz mohla by se zrodit Země - Vlast s novým planetárním obyvatelstvem, vynoření nové planetární společnosti, rozmnožených Spojených národů, které se nerozdělují na vlasti, ale které je obsahují (in Oltre l´abisso, 52). Jinými slovy: nové generace musí být převychované, musí být překonám všechen odpor a proces musí být urychlen a plodit stále nový strach z katastrof ekonomických, přírodních, sociálních a bohužel také je provokovat. Tak se snáze dosáhne, aby svět vzýval vykupitele, který spasí člověka nikoliv od hříchu (ten už se nepokládá za problém), ale od hladu, války, od globálního oteplovávání, nemocí skutečných nebo propagovaných, všechno jedno.
Jedná se skutečně o projekt antikristovský, k jehož realizaci kráčíme velkými kroky. Setkání, které vyhlásil František na 14. května 2020 spadá do tohoto rámce. Jisté je, že odvolání na Dokument o lidském bratrství a společném soužití podepsaný 4. února v Abu Dhabi se jeví více než příhodný k naplnění Morinova projektu, především ono nejrevolučnější tvrzení, ponechané takové, jaké je, o »pluralismu a různosti náboženství, barvy, pohlaví, rasy a jazyka jako moudré Boží vůle s jakou Bůh stvořil lidské bytosti«. Univerzalismus autenticky křesťanský dělá místo ke stvoření nového světa bez Krista; a nadcházející amazonský synod, zjevený ve svém Instrumentum laboris je ideálem spíše znepokojujícím, který velebí přírodní náboženství bez dogmat a absolutna (připomínáme, že pro Morina jsou polyteistická náboženství lepší, protože jsou tolerantnější a lidštější) a v harmonii s Matkou Zemí.
Za méně než jedno století jsme ušli cestu od ideálu sv. Pavla obnovit všechno v Kristu sv. Pia X. k ideálu světa, kde Bůh není, a pokud by měl být, je žádán, aby přispěl k věci společného domu podle pravidel, která si stanovíme sami. Svět je ochoten pozdravit příchod toho, kdo přinese mír a prosperitu za cenu apostaze?
Luisella Scrosati La Nuova Bussola Qutidiana
Kdo je Morin
Narodil se jako Edgar Nahoum v židovské sefardské rodině v Paříži, kam se jeho rodiče přestěhovali z řecké Soluně, sám však je výrazný ateista. Vystudoval historii a geografii na Sorbonně, kde pak vystudoval také práva. Po obsazení Francie nacisty se roku 1942 připojil k partyzánské armádě Résistence a přijal krycí jméno Morin, které si pak už ponechal. Od roku 1945 pracoval ve štábu francouzské okupační armády a poválečnou situaci v Německu popsal v knize „Německo - rok nula“. Za války vstoupil do komunistické strany Francie, od roku 1948 se však s ní dostával do sporu a roku 1949 z ní byl vyloučen pro kritiku Stalina. Aktivně se stavěl proti válce v Alžíru a působil při založení francouzské socialistické strany. Roku 1956 spoluzakládal revue Arguments, založil a vedl Centrum pro studium masové komunikace a vedl revue Communications. Po roce 1960 přednášel dva roky v Latinské Americe a roku 1969 pracoval v Salk Institute v San Diego v Kalifornii.
Wikipedie
