Notre Dame hoří, a......
16. 4. 2019
Notre Dame hoří a na mysl přicházejí určité statistiky. Jako ta o pustině francouzských povolání, s padesáti osmi diecézemi z devadesáti osmi, které v posledním roce neměly ani jedno kněžské svěcení (v Paříži v posledních letech setrvalý stav). Nebo jako ona zpráva z médií, že počet katolíků, kteří ještě chodí na mši, klesl na čtyři procenta. Nebo statistika o počtu křtů, kterých tak ubývá, že podle prognóz v roce 2048 bude v Paříži poslední křest, v roce 2031 poslední katolický sňatek a v roce 2044 ani jeden kněz narozený ve Francii.
Notre Dame hoří a na mysl přicházejí určité definice. Jako ta z poslední studie, v které se tvrdí, že francouzský katolicismus je v konečné fázi vzhledem k tomu, že se země nachází plně v postkřesťanském období, kdy se mnoho kultovních budov zavírá, prodává nebo přímo bourá.
Notre Dame hoří a na mysl přicházejí jisté zprávy, jako ta o nejnovější vlně profanací chrámů v Francii: o znesvěcování posvátných předmětů, Madonách bez hlavy, vykradených svatostáncích a hostiích rozházených po zemi, o zapálených kaplích a stěnách znečištěných exkrementy, o zášti která konsternuje.
Notre Dame hoří a na mysl přichází mučednictví P. Jacquese Hamela, který byl zavražděn v kostele v Saint-Etienne-du-Rouvray při útoku džihádisty, po kterém následovala profanace kultovního prostředí.
Notre Dame hoří a na mysl se vracejí slova Panny Marie z Rue du Bac, nedaleko od L'Île de la Cité: »Moje dcero, Křížem se bude pohrdat...«
Notre Dame hoří a...
Kdyby dnes chtěl nový Hitler položit otázku, „Paříž už hoří?“, někdo by mohl odpovědět, že duši města pohltily plameny. Ano, opravdu, z velké části se jedná o struktury založené v 19. století, aby se postavila hráz devastacím Francouzské revoluce, ale symboly zůstanou symboly.
Byla tu kdysi Francie jako „vyvolená dcera Církve“. Dnes se mluví „vyvolené vdově“. Ale to není k vůbec k smíchu.
Aldo Maria Valli - Duc in altum
