Nesmírná hodnota mše svaté očima světců
I ta nejprostší liturgie mše svaté, kterou slaví osamělý kněz s jediným ministrantem, v případě nouze i bez něho, má ve své duchovní realitě a podstatě stejně slavnostní a velebný kosmický charakter jako papežská pontifikální ceremonie. Je to skutečné zpřítomnění Oběti, kterou Boží Syn přináší svému nebeskému Otci. Bez ohledu na to, kde se tato mše svatá slaví a kolik věřících se jí účastní, děje se tak bezprostředně a beze zbytku před tváří Nejsvětější Trojice za osobní účasti všech nebeských kůrů archandělů, andělů, cherubů a serafů, za osobní účasti všech svatých Starého i Nového zákona v čele s nejblahoslavenější Pannou Marií, svatými apoštoly, proroky, mučedníky a vyznavači. Při každé mši svaté se otevírá očistcová propast, aby na její osazenstvo skanula očistná a hojivá lázeň Krve a milostí dobrotivého Spasitele. Nebe a země jásá, chválí a oslavuje nejvyššího Boha a Pána všeho stvoření a peklo se otřásá děsem, hrůzou a beznadějným zoufalstvím ze zmařeného a odmítnutého Zdroje věčné blaženosti.
Každý, i ten nejosamělejší celebrant má tedy kolem sebe tu nejvybranější, nejvznešenější a nejúplnější nebeskou společnost, ale tím nejdůležitějším a nejhlavnějším je skutečnost, že stojí tváří v tvář Nejsvětější Trojici, původci a základu všeho bytí, která nám hříšným lidem otevírá své SRDCE: Nejvyšší a nejsvětější Bůh, kterého tvorové nekonečně urazili a zneuctili, nám odevzdává svého Syna, abychom Ho přinesli s bázní a třesením jako smírnou OBĚŤ, aby za nás vzýval OTCE o smilování a odpuštění.
Nikdo z nás si neumí představit, jak Bůh miluje svého Syna. Tato láska nemá na zemi obdoby. Celou věčnost tím budeme uchváceni, ale nikdy nedojdeme až na dno této nekonečné božské reality. A tohoto Syna Bůh drtí jako pšeničné zrno, aby skrze Něho obnovil naše synovství, a zařídil to tak, aby každý věřící mohl být OSOBNĚ PŘÍTOMEN TÉTO VELKODUŠNÉ A VELKOLEPÉ OBĚTI.
To byl důvod, proč naši předkové věnovali tolik pozornosti, tvořivosti, uměleckých hodnot a vzácných materiálů, aby až k nebi vztyčili vznešené oltáře, které dávaly zapomenout na všechno pozemské a pozvedly přítomné do společnosti andělů a svatých, kteří se ustavičně klanějí NEJVYŠŠÍMU PÁNU a vzdávají mu chválu a díky za jeho neocenitelné a nenahraditelné dary.
Ale nastal čas, že to, co uctívala víra předků, se znelíbilo nevíře potomků
Jaká to byla pyšná a drzá urážka Boha i našich zbožných předků - odvrátit se od toho, co bylo v každém chrámě to nejcennější a nejvznešenější a v nejednom případě to dokonce zničit, nebo alespoň zmrzačit, aby se vytvořil prostor pro společenské posezení a vyvoleného Božího představitele degradovat na předsedajícího, případně konferenciéra, který má na starosti dobrou náladu přítomných. Absurdnost této proměny z nevíry dokládá skutečnost, že ústřední symbol kalvarské oběti, vždy jednoznačné centrum oltáře a chrámu, před kterým se zpřítomňovalo to, co se dělo na Kalvárii, jakoby začal překážet a neví se, kam s ním. A tak když se z chrámů vytratilo i o to, co je nezastupitelné a nenahraditelné, není divu, že se začalo vytrácet i „publikum“.
Pro oživení paměti:
Hodnota mše svaté očima světců
