Menu


Neohrožený bojovník proti Satanovi v církvi

 



Arcibiskup Jan Pawel Lenga:

»Bergoglio je uzurpátor, a tím Antikrist«

Náhubek pro neopatrného o hlasatele


Náhubek mu nasadil wroclawský biskup Msgre Wieslaw Mering. V jeho diecézi se nachází mariánská svatyně Panny Marie Lichenské, o kterou pečují mariáni, k nimž arcibiskup Lenga patří. V roce 1994 byla zahájena stavba současné baziliky ke cti Panny Marie, která byla dokončena v roce 2004.

V podzemí za sovětské éry

Lenga, který se narodil v roce 1950 v polské rodině v západní části Ukrajinské sovětské socialistické republiky, odešel v roce 1974 do Lotyšské sovětské socialistické republiky, když pocítil povolání ke kněžství. Tam pracoval jako železniční dělník a tajně se setkával s mariánským knězem, který ho učil. To byl jeho řeholní noviciát. Poté se přestěhoval do Litevské sovětské socialistické republiky, kde byl v Kaunasu jeden ze dvou tajných seminářů v Sovětském svazu. Během této doby pracoval v muzeu a tajně navštěvoval seminář. 28. května 1980 byl uprostřed noci tajně vysvěcen na kněze arcibiskupem Vincentasem Sladkevičiusem. Sladkevicius byl v roce 1957 papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem v Kaunasu. Když v roce 1963 zemřel arcibiskup Teofilus Matulionis, stal se jeho faktickým nástupcem, ale dlouho nemohl vykonávat svůj úřad, protože komunističtí vládci mu až do roku 1982 udělili domácí vězení. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1988 jmenoval kardinálem a v roce 1989 oficiálně povýšil na arcibiskupa kaunaského.

Několik měsíců po vysvěcení byl otec Lenga poslán svými nadřízenými do Tádžické sovětské socialistické republiky. Od velkých deportací za Stalina žilo ve Střední Asii mnoho katolíků, Poláků, Němců, Litevců a Ukrajinců. O mladém knězi se však dozvěděla sovětská tajná služba KGB. Nemohli mu nic dokázat, ale podezřívali ho, a to jim stačilo k tomu, aby mu uložili zákaz pobytu. V roce 1981 proto otec Lenga odjel do sousední Kazašské sovětské socialistické republiky, kde deset let působil v pastoraci.

Jako biskup v Kazachstánu

Po zániku Sovětského svazu ho Jan Pavel II. 13. dubna 1991 jmenoval apoštolským administrátorem pro Kazachstán a celou Střední Asii a titulárním biskupem v Arbě. O měsíc později byl otec Lenga vysvěcen na biskupa apoštolským delegátem v Ruské federaci, prvním oficiálním diplomatickým zástupcem Svatého stolce v Moskvě. Během komunistické diktatury neexistovaly mezi Sovětským svazem a Vatikánem žádné oficiální diplomatické vztahy.



Po přeměně apoštolských správ na diecéze byl Lenga jmenován diecézním biskupem v Karagandě. V roce 1997 zde založil kněžský seminář a v roce 1998 první karmelitánský klášter.

V roce 2003 vyjádřil Jan Pavel II. svou zvláštní osobní úctu tím, že biskupu Lengovi udělil hodnost arcibiskupa ad personam. V roce 2006 jmenoval papež Benedikt XVI. pomocným biskupem v Lengu Msgre Athanasia Schneidera ORC, jednoho z nejvýznamnějších starších pastýřů katolické církve.

Lenga je spolusvětitelem biskupského svěcení Msgre Schneidera, jakož i Msgre Henry Theophila Howaniece OFM, apoštolského administrátora Alma Aty, a nedávno zesnulého Msgre Nikolause Messmera SJ, apoštolského administrátora Kyrgyzstánu.

Benedikt XVI. povýšil 5. února 2011 Msgre Schneidera na pomocného biskupa astanské arcidiecéze, metropolitního stolce pro celý Kazachstán. Téhož dne udělil emeritní titul arcibiskupu Lengovi, kterému v té době bylo pouhých 60 let. Důvody tohoto neobvyklého kroku nebyly uvedeny. Papež oficiálně přijal Lengovu rezignaci a uvedl, že do důchodu odchází na vlastní žádost. Jedná se však o předepsaný postup, z něhož lze jen stěží vyvozovat nějaké závěry.



"Svědomí mi nedovoluje mlčet."

Po odchodu na odpočinek se Lenga vrátil do Polska a usadil se v mariánském klášteře u baziliky v Lichenu (Velkopolsko).

Nyní 69letý arcibiskup se opakovaně ozval z Lichenu, když cítil nutkání vystoupit proti výrokům a rozhodnutím papeže Františka. Jako emeritní biskup k tomu měl více příležitostí než jeho dosavadní spolubratři.

Arcibiskup Lenga

v květnu 2015 zveřejnil Otevřený dopis o současné církevní krizi. Popisuje v ní své osobní zkušenosti a setkání s dalšími kněžími v Sovětském svazu:

"Měl jsem životní zkušenosti s kněžími, kteří byli ve stalinských vězeních a lágrech, a přesto zůstali věrní církvi. V době pronásledování plnili svou kněžskou službu s láskou. Hlásáním katolické nauky a důstojným životem následovali svého nebeského Mistra.



"NEJLEPŠÍ SYNOVÉ A SLUŽEBNÍCI CÍRKVE BUDOU ZAVRAŽDĚNI" - Případ arcibiskupa Lenga.



Náhubek pro neopatrného zpovědníka

Jan Pawel Lenga



(Varšava) Polská biskupská konference reagovala náhubkem na kritiku papeže od Msgre Jana Pawla Lengy, který byl do roku 2011 arcibiskupem Karagandy v Kazachstánu. Arcibiskup Lenga je Polák a patří k řádu řádových mariánů Neposkvrněného početí Panny Marie, který vznikl v Polsku a Litvě. Po svém odchodu do důchodu se vrátil do vlasti, kde biskupové nemají ze svého spolubratra velkou radost, protože se veřejně vyjádřil ke kritice výroků, činů a opomenutí papeže Františka a naposledy ji vyostřil v dlouhém rozhovoru. To poskytlo příležitost proti němu zakročit, což bylo neprodleně učiněno. Minulý týden mu byl uložen zákaz kázání a oslav v celém Polsku. Mimořádně přísné opatření.

Náhubek mu nasadil wloclawský biskup Msgr. Wieslaw Mering. V jeho diecézi se nachází mariánská svatyně Panny Marie Lichenské, o kterou pečují mariáni, k nimž arcibiskup Lenga patří. V roce 1994 byla zahájena stavba současné baziliky ke cti Panny Marie, která byla dokončena v roce 2004.

V podzemí v sovětské éře

Lenga, který se narodil v roce 1950 v polské rodině v západní části Ukrajinské sovětské socialistické republiky, odešel v roce 1974 do Lotyšské sovětské socialistické republiky, když pocítil povolání ke kněžství. Tam pracoval jako železniční dělník a tajně se setkával s mariánským knězem, který ho učil. To byl jeho řeholní noviciát. Poté se přestěhoval do Litevské sovětské socialistické republiky, kde byl v Kaunasu jeden ze dvou tajných seminářů v Sovětském svazu. Během této doby pracoval v muzeu a tajně navštěvoval seminář. 28. května 1980 byl uprostřed noci tajně vysvěcen na kněze arcibiskupem Vincentasem Sladkevičiusem. Sladkevicius byl v roce 1957 papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem v Kaunasu. Když v roce 1963 zemřel arcibiskup Teofilus Matulionis, stal se jeho faktickým nástupcem, ale dlouho nemohl vykonávat svůj úřad, protože komunističtí vládci mu až do roku 1982 udělili domácí vězení. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1988 jmenoval kardinálem a v roce 1989 oficiálně povýšil na arcibiskupa kaunaského.

Několik měsíců po vysvěcení byl otec Lenga poslán svými nadřízenými do Tádžické sovětské socialistické republiky. Od velkých deportací za Stalina žilo ve Střední Asii mnoho katolíků, Poláků, Němců, Litevců a Ukrajinců. O mladém knězi se však dozvěděla sovětská tajná služba KGB. Nemohli mu nic dokázat, ale podezřívali ho, a to jim stačilo k tomu, aby mu uložili zákaz pobytu. V roce 1981 proto otec Lenga odjel do sousední Kazašské sovětské socialistické republiky, kde deset let působil v pastoraci.

Jako biskup v Kazachstánu

Po zániku Sovětského svazu ho Jan Pavel II. 13. dubna 1991 jmenoval apoštolským administrátorem pro Kazachstán a celou Střední Asii a titulárním biskupem v Arbě. O měsíc později byl otec Lenga vysvěcen na biskupa apoštolským delegátem v Ruské federaci, prvním oficiálním diplomatickým zástupcem Svatého stolce v Moskvě. Během komunistické diktatury neexistovaly mezi Sovětským svazem a Vatikánem žádné oficiální diplomatické vztahy.

Po přeměně apoštolských správ na diecéze byl Lenga jmenován diecézním biskupem v Karagandě. V roce 1997 zde založil kněžský seminář a v roce 1998 první karmelitánský klášter.

V roce 2003 mu vyjádřil Jan Pavel II. svou zvláštní osobní úctu tím, že biskupu Lengovi udělil hodnost arcibiskupa ad personam. V roce 2006 jmenoval papež Benedikt XVI. pomocným biskupem Msgre Athanasia Schneidera ORC, jednoho z nejvýznamnějších starších pastýřů katolické církve.

Lenga je spolusvětitelem biskupského svěcení Msgre Schneidera, jakož i Msgre Henry Theophila Howaniece OFM, apoštolského administrátora Alma Aty, a nedávno zesnulého Msgre Nikolause Messmera SJ, apoštolského administrátora Kyrgyzstánu.

5. února 2011 Benedikt XVI. povýšil Msgre Schneidera na pomocného biskupa astanské arcidiecéze, metropolitního stolce pro celý Kazachstán. Téhož dne udělil emeritní titul arcibiskupu Lengovi, kterému v té době bylo pouhých 60 let. Důvody tohoto neobvyklého kroku nebyly uvedeny. Papež oficiálně přijal Lengovu rezignaci a uvedl, že do důchodu odchází na vlastní žádost. Jedná se však o předepsaný postup, z něhož lze jen stěží vyvozovat nějaké závěry.



"Svědomí mi nedovolí mlčet."

Po odchodu na odpočinek se Lenga vrátil do Polska a usadil se v mariánském klášteře u baziliky v Lichenu (Velkopolsko).

Nyní 69letý arcibiskup se opakovaně ozval z Lichenu, když cítil nutkání vystoupit proti výrokům a rozhodnutím papeže Františka. Jako emeritní biskup k tomu měl více příležitostí než jeho dosavadní spolubratři.

V květnu 2015 zveřejnil Otevřený dopis o současné církevní krizi. Popisuje v ní své osobní zkušenosti a setkání s dalšími kněžími v Sovětském svazu:

"Měl jsem životní zkušenosti s kněžími, kteří byli ve stalinských vězeních a lágrech, a přesto zůstali věrní církvi. V době pronásledování plnili svou kněžskou službu s láskou. Hlásáním katolického učení a důstojným životem podle Krista, svého nebeského Mistra.

Kněžská studia jsem absolvoval v podzemním semináři v Sovětském svazu. V noci jsem byl tajně vysvěcen na kněze zbožným biskupem, který sám trpěl pro svou víru. V prvním roce svého kněžství jsem zažil, že mě KGB vyhostila z Tádžikistánu."

Dále napsal:

"Toto je mé přesvědčení, které je určeno mou láskou k církvi a touhou po její skutečné obnově v Kristu. Jsem nucen uchýlit se k tomuto veřejnému způsobu vyjádření (internet), protože se obávám, že jakýkoli jiný způsob by narazil na zeď mlčení a přehlížení.

Jsem si vědom možných reakcí na můj otevřený dopis. Hlas mého svědomí mi však nedovolí mlčet, když je Boží dílo pomlouváno. Ježíš Kristus založil katolickou církev a slovem i skutkem nám ukázal, jak plnit Boží vůli. Apoštolové, kterým dal autoritu v církvi, horlivě plnili svěřený úkol a trpěli z lásky k pravdě, kterou bylo třeba hlásat, protože 'poslouchali Boha více než lidi'."



Dále si ve svých "Úvahách" stěžoval, že vatikánský státní sekretariát "stále zřetelněji přejímá kurz politické korektnosti". Nunciové se podle něj stali "propagátory liberalismu a modernismu" a ovlivňovali "sub secreto Pontificio" postoje biskupů v jednotlivých zemích a "umlčovali" nesouhlasné hlasy. Protože to, co nuncius říká, se biskupům a veřejnosti jeví, jako by mluvil sám papež.

To rozděluje biskupy různých zemí, protože někteří následují nunciovu linii, aby u něj a v Římě získali prestiž, "místo aby horlivě šířili víru, odvážně hlásali Kristovo učení a vytrvale hájili pravdu a mravy". Místo toho se biskupové na zasedáních biskupských konferencí "často zabývali otázkami, které nemají nic společného s podstatou úkolů nástupců apoštolů".



Biskupové by "mlčeli" o skutečných problémech a "opustili by ovce".

"Svět je pokoušen ďáblem a odmítá Kristovo učení. Přesto jsou pastýři povinni učit celou pravdu o Bohu a člověku, ať už je to výhodné nebo nevýhodné."



Přesto je podle něj v církvi "třeba dodržovat největší pořádek, pokud jde o čistotu učení a svatost liturgie".

"V nemnoha biskupských konferencích jsou nejlepší biskupové persona non grata. Kde jsou apologeti naší doby, kteří by lidem jasně a srozumitelně hlásali hrozbu rizika ztráty víry a spásy?"

;To se podle něj neobejde bez následků:

"V dnešní době se hlas většiny biskupů podobá spíše mlčení beránků tváří v tvář zuřícím vlkům - věřící jsou ponecháni jako bezbranné ovce."

Pak strčil prst ještě hlouběji do rány a přišel mluvit o procedurách jmenování biskupů, čímž myslel nunciatury, Kongregaci pro biskupy a samozřejmě v neposlední řadě papeže Františka:

"Podle mého názoru je slabý hlas mnoha biskupů důsledkem toho, že se v procesu

Pak strčil prst ještě hlouběji do rány a přišel mluvit o procedurách jmenování biskupů, čímž myslel nunciatury, Kongregaci pro biskupy a samozřejmě v neposlední řadě papeže Františka:

"Podle mého názoru je slabý hlas mnoha biskupů důsledkem toho, že v proceduře jmenování nových biskupů nejsou kandidáti dostatečně prověřováni z hlediska jejich nezpochybnitelné pevnosti a neohroženosti při obraně víry, z hlediska jejich věrnosti staletým tradicím církve a z hlediska jejich osobní zbožnosti. V otázce jmenování nových biskupů a dokonce i kardinálů je stále zřejmější, že se někdy dává přednost těm, kteří sdílejí určitou ideologii, nebo že se dává přednost některým skupinám, které jsou vzdálené církvi a které si jmenování určitého kandidáta objednaly."



Arcibiskup Lenga citoval prohlášení nuncia:

"Jeden nuncius mi jednou řekl: 'Je škoda, že se papež [Jan Pavel II.] osobně neúčastní jmenování biskupů'. Papež se snaží něco změnit v Římské kurii, ale nedaří se mu to. Stárne a věci se opět ubírají svým obvyklým směrem."



O Benediktu XVI. napsal Msgr Lenga:

"Na začátku pontifikátu Benedikta XVI. jsem mu napsal dopis, v němž jsem ho žádal, aby jmenoval svaté biskupy. Vyprávěl jsem mu příběh jednoho německého laika, který tváří v tvář rozpadu církve ve své zemi po Druhém vatikánském koncilu zůstal věrný Kristu a shromažďoval mladé lidi k bohoslužbám a modlitbám. Tento muž byl v roce 2005 blízko smrti, a když se dozvěděl o volbě nového papeže, řekl: "Pokud Benedikt XVI. využije svého pontifikátu ke jmenování hodných, dobrých a věrných biskupů, splní svůj úkol." Bohužel je zřejmé, že Benedikt XVI. v tomto ohledu často nebyl úspěšný. Je těžké uvěřit, že se Benedikt XVI. dobrovolně zřekl svého úřadu Petrova nástupce. Papež Benedikt XVI. byl hlavou církve, ale jeho následovníci jeho učení téměř nerealizovali, často je tiše obcházeli nebo bránili jeho iniciativám za skutečnou reformu církve, liturgie a způsobu podávání svatého přijímání."

A dále:

"Záměr zednářů je stále otevřeněji uskutečňován nejen díky deklarovaným nepřátelům Církve, ale také za tichého souhlasu falešných svědků, kteří v Církvi zastávají jakýkoli vysoký úřad v hierarchii."



"Nejlepší synové a služebníci jsou obětováni"

Jako protilátku proti "pokusům ďábla rozvrátit církev" arcibiskup uvedl:



"Abychom tomu předešli, je třeba se vrátit k přesnému a jasnému hlásání evangelia na všech úrovních služby církve, protože církev má veškerou moc a milost, kterou jí dal Kristus: 'Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi'. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa" (Mt 28,18-20), "Pravda vás osvobodí" (J 8,32) a "Vaše "ano" a "ne" ať je spíše "ano" a "ne". Co je nahoře, je od zlého" (Mt 5,37).



Církev se nechtěla a nemohla přizpůsobit světu, ale musela svět přetvořit v duchu Kristově. V této souvislosti Lenga vyjádřil politování nad tím, že ve Vatikánu je "zřejmá tendence" "podléhat hluku masmédií".

"Nezřídka se stává, že ve jménu neznámého míru a klidu jsou nejlepší synové a služebníci obětováni, aby se zalíbili masmédiím. Nepřátelé církve však své věrné služebníky nevydávají, i když jejich jednání je zjevně zlé.

V dobách církevních krizí si Bůh často pro skutečnou obnovu církve použil oběti, slzy a modlitby těch dětí a služebníků církve, kteří byli v očích světa a církevní byrokracie považováni za bezvýznamné nebo kteří byli pro svou věrnost Kristu pronásledováni a odsunuti na okraj společnosti. Věřím, že i v naší těžké době se Kristův zákon uskuteční a církev se obnoví díky vnitřní obnově každého z nás založené na víře."

Od zveřejnění kontroverzního postsynodálního listu Amoris laetitia v dubnu 2016 arcibiskup Lenga hájí nerozlučitelnost svátostného manželství. Vytkl formulaci "znovu sezdaní rozvedení" jako záměrný podvod, protože církev nemusí mluvit jako svět, ale musí nazývat věci pravými jmény. V tomto konkrétním případě se jednalo o cizoložství, které dotyčné osoby uvedlo do stavu těžkého hříchu, který je vylučoval z přístupu ke svátostem.

Nyní sám arcibiskup Lenga čelí přísným disciplinárním opatřením ze strany svých spolubratří, kteří je uložili s ohledem na Řím. To se týká jednak nepokojů v řádu, k němuž Lenga patří. 5. června 2016 papež František kanonizoval zakladatele řádu Stanislava Papczynského. Tam se člen řádu, který je nejvýše postavený v církevní hierarchii, ale zároveň kritizuje téhož papeže, nepovažuje ho za zvlášť vstřícného.

Arcibiskup Lenga spolu s dalšími biskupy v posledních třech letech opakovaně vystoupil na veřejnosti jako "zpovědníci" (The 13th), například v lednu 2017 s výzvou k modlitbě "z periférie", aby "papež František potvrdil neměnnou praxi církve o pravdě nerozlučitelnosti manželství". Tím nepřímo podpořili dubia (pochybnosti) čtyř kardinálů o Amoris laetitia.

Když papež František ani po roce neodpověděl, stejní biskupové, včetně arcibiskupa Lenga, 31. prosince 2017 učinili "Vyznání pravd o svátosti manželství" a potvrdili tradiční učení církve.

Stejně tak je arcibiskup Lenga jedním ze signatářů "Prohlášení pravd" kardinála Raymonda Burkeho a pomocného biskupa Athanasia Schneidera, které spolu s dalšími biskupy zveřejnili v červnu 2019. Tímto "Manifestem pravdy", který se v papežském prostředí setkal jen s malým souhlasem jako kritika papeže, signatáři brání tradiční učení církve proti duchu doby.


Distance a sankce

Mluvčí polské biskupské konference se 22. ledna od arcibiskupa v ostrém prohlášení distancoval, ačkoli Lenga není jejím členem. V prohlášení se uvádí, že arcibiskup "nereprezentuje katolickou církev v Polsku". Lenga byl obviněn z "klamání věřících". Žádné další podrobnosti nebyly uvedeny.

Biskup Mering z Wlóclawku obviňuje arcibiskupa Lengu z toho, že v rozhovoru, který byl zveřejněn také na Youtube a který byl dosud zhlédnut 135 000krát, označil papeže Františka za "heretika a uzurpátora". Protože František je "uzurpátor", a tím Antikrist, Lenga, stále považuje Benedikta XVI. za legitimního papeže. Z tohoto důvodu se při velké modlitbě mše nemodlil za Františka, ale za legitimního papeže.

"Bergoglio víru nepotvrdil a nepředává ji ostatním. Svádí svět na scestí. (...) Hlásá faleš a hříchy, nikoliv tradici, která existuje už 2000 let... Hlásá pravdu tohoto světa, což je právě pravda ďáblova."

Takto citoval arcibiskupa Lenga z polského rozhovoru pokrokový britský týdeník The Tablet v pondělí.

Těmito slovy arcibiskup Lenga nabídl otevřený bok, protože zpochybnil společenství s Petrem. Na toto křídlo se ihned vrhli, zejména proto, že sami polští biskupové nemají se současným úřadujícím římským biskupem kvůli svému odporu k Amoris laetitia bezkonfliktní vztahy. Dávají si však pozor, aby papeže Františka přímo nekritizovali. Arcibiskup Lenga, rovněž Polák, který žije v Polsku, se tak sám stal "persona non grata", když vyslovil svou kritiku ve svém prohlášení z roku 2015.



Giuseppe Nardi



Adresa videa z vystoupením arc. Lengy na adresu Bergoglia

https://youtu.be/uVTij-92DKc

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *



 








Transparentní účet na provoz stránek 2702644352/2010