Německý "synod" pokračuje bez ohledu na Řím
30.11.2020
L'Osservatore Romano z 24. listopadu zveřejnil plné znění projevů předsedy biskupské konference Msgre Georga Bätzinga, prefekta Dikasteria pro nauku víry kard. Francisco Ladaria Ferrer a prefekt biskupského dikasteria kard. Marc Ouellet u příležitosti setkání, které se konalo v institutu Augustinianum mezi vedoucími několika dikasterií římské kurie a více než šedesáti biskupy katolické církve v Německu, kteří přijeli do Říma na návštěvu "ad limina" (viz zde).
Skutečnou novinkou ve zveřejněných textech je žádost o moratorium, kterou podal kard. Oullet, o návrzích, které jsou černé na bílém v různých dokumentech synodální cesty: sedm poměrně závažných textů, které chtěl Bätzing ve svém projevu zdůraznit, "schválily více než dvě třetiny biskupů, dokonce až 85 procent". Oullet vysvětlil, že toto moratorium "se zdá být nezbytné" vzhledem k "zásadní revizi, která bude provedena později". Dodal, že "základním důvodem tohoto moratoria je starost o jednotu církve". Oullet se netajil tím, že to, co vzešlo z německé synody, představuje "zásadní změnu, která vyvolává vážné obavy", a mnozí věřící i pozorovatelé vyjádřili znepokojení nad jejím směřováním. Zrušení povinného celibátu, svěcení viri probati a žen, morální přehodnocení homosexuality a otevřenost genderové teorii, stejně jako podcenění biskupské moci, to byly klíčové body "programu omezené skupiny teologů před několika desetiletími", který se "náhle stal většinovým návrhem německého episkopátu".
Zásah kardinála Ladarii byl nesmělejší a raději se přiklonil k nabídce návrhů pro synodální cestu, než aby požadoval nápravu. Prefekt vyzval biskupy, aby byli skutečně ve společenství s univerzální církví, a vzal vážně v úvahu "pět konkrétních obav, které vyplývají z pečlivého čtení textů, o nichž se dosud diskutovalo na vaší synodální cestě". První kritika se týká "literárního žánru textů". Nástupce kardinála Müllera poukázal na to, že lze nalézt mnoho pasáží s "obecnými výroky o postojích přítomných ve svatém Božím lidu, narážkami na vědecké a sociologické důkazy, používáním exegetických výsledků, které jsou stále diskutovány a zpochybňovány, bezvýhradnými prohlášeními o konci metafyziky a zastínění veškeré pravdy". Ladaria také vyjádřil znepokojení nad souvislostí mezi fenoménem zneužívání a touhou změnit strukturu církve; Oullet také výslovněji poukázal na to, jak se problém zneužívání jeví jako záminka k požadavku strukturálních změn.
Prefekt dikasteria pro nauku víry opět problematizuje "zobecněný dojem", že v textech, které se týkají pohledu magisteria na lidskou sexualitu, "není téměř nic, co by církevní nauka zachraňovala". Odkazuje se především na Lehramtliche Neubewertung von Homosexualität, v němž je homosexuální chování de facto deklasováno. Ladaria také ukázal na bolavé místo žádosti o svěcení žen, která "neodpovídá participativní hermeneutice magisteriálních postojů" a která ukazuje na nepochopení toho, co Ordinatio sacerdotalis jednou provždy stanovilo. Nakonec vytýká německé synodě nedostatečné chápání apoštolské posloupnosti.
Bätzing se na začátku držel interpretace dopisu papeže Františka z 29. června 2019. Cicero pro domo sua: v papežových slovech totiž četl vyhlídku na "epochální zlom radikální změny", s níž "se plně ztotožňujeme", a zároveň litoval, že v ní "nebyl zmíněn skutečný výchozí bod cesty synody, totiž sexuální zneužívání". Podle limburského biskupa, který uvedl, že papež během včerejší audience řekl, že "církev žije v napětí, a proto je napětí součástí živé církve na cestě", vážné řešení problému zneužívání znamená také "zabývat se mocí v katolické církvi, hovořit o katolické sexuální morálce a uvažovat o kněžském životním stylu", k čemuž "je třeba přidat i otázku o roli žen v církvi".
Bätzing odmítl myšlenku, že by církev v Německu hledala rozkol, ale zároveň se nezdálo, že by se příliš chtěl vracet ve svých stopách. Smyslem mezikastelárního setkání bylo podle něj pouze najít "partnery, kteří nám pomohou udržet a utvářet toto současné napětí", přičemž za zastřenou hrozbou se skrývala obava, že "příliš rychlé 'rozpuštění' napětí by mohlo vést k rozdělení, které by nebylo k ničemu". Poslední věta Bätzingova projevu bez velkých slovních obratů naznačuje, že němečtí biskupové nepřijeli do Říma přijímat rozkazy: "A nyní s radostí očekáváme otázky, podněty k dalšímu postupu a bratrskou výměnu".
Zásahy kardinálů nemusela velká část biskupů a kádrů Synodaler Weg nijak zvlášť vítat. Reakce předsedkyně velmi důležitého Ústředního výboru německých katolíků (ZdK) Irme Stetter-Karpové ukazuje, že obavy Říma z rozkolu nejsou tak úplně na místě: "Zásadní kritika synodální cesty pohoršuje nejen německé biskupy, kteří v drtivé většině považují reformy za nezbytné. Tato kritika nerespektuje ani netrpělivost mnoha katolíků vůči církvi. 'Trpělivý Boží lid', který je v textu připomínán a chválen, již neexistuje. Tisku prozrazuje, že volání po moratoriu se muselo rozplynout vniveč, protože děkuje německým biskupům za to, že "dokázali zabránit moratoriu na synodální cestě vNěmecku". Dodal: "Někteří kardinálové v Římě si zřejmě naléhavě přáli, aby byl reformní dialog a synodální jednání a rozhodnutí okamžitě zastaveny. To mi ukazuje, jak důležité bude jasně předložit náš program světové synodě". O tom jsme nepochybovali.
Výslovným konkrétním signálem adresovaným Římu je rozhodnutí německých biskupů, které přijali hned po návratu z návštěvy ad limina, změnit právo na práci pro všechny zaměstnance církevních zařízení v Německu. Díky Grundordnung des kirchlichen Dienstes z 22. listopadu, který odhlasovaly 2/3 přítomných biskupů na plenárním zasedání, již více než 800 000 zaměstnanců nebude muset přijmout morální kodex. Podle nových předpisů "všichni zaměstnanci mohou být představiteli bezpodmínečné Boží lásky, a tedy církve ve službě lidem, bez ohledu na jejich konkrétní povinnosti, původ, náboženství, věk, postižení, pohlaví, sexuální identitu a životní styl".
Nuova Bussola Quotidiana
