Německé rozčarování
Kardinál Marx a předseda ÚV německých katolíiků Thomas Sternberg
Dva a pouze dva byly body, pro které němečtí teologové, preláti a „angažovaní katolíci“ s napětím čekali na apoštolskou exhortaci Querida Amazonia papeže Františka po zakončení amazonské synody: otevření kněžství pro tzv. Viri probati, ženaté muže s dobrým morálním profilem a diakonát a kněžství pro ženy. V obou případech nechal František své velké podporovatele stát s otevřenými ústy, když potvrdil nauku církve a požadoval změnu perspektivy na novou evangelizaci místo na „strukturální reformu“.
Vyvolalo to zlost srovnatelnou s prasknutím hnisavého nádoru, který dosáhl úplné zralosti. Jiná slova nenacházím.
Ještě před několika dny německý titulární biskup v diecézi Caraveli v Peru Reinhold Nann uveřejnil na svém blogu příspěvek pod titulem: „Georg Gänswein – Nekrolog – sarkasmus nenávisti vůči arcibiskupovi „vyloučenému z Vatikánu (který může konečně dělat ošetřovatele starců a Benedikta“). Vyprávěl, že zná Gänsweina z doby semináře ve Friburgu a že mu byl vždy nesympatický pro péči o zevnějšek a oslňující úsměv, který kontrastoval s jeho schopností tvrdě argumentovat a být extrémně konzervativní“. Označil ho jako štváče konzervativní bandy uvnitř Kurie, zvláštního lobby, které zfalšovalo záležitost knihy Sarah a Ratzinger: tlupa, která silně manipulovala s ubohým starým vysloužilým papežem a zapojovala ho do svých intrik.“
Nedůstojné divadlo
Dnes, po zveřejnění Querida Amazonia progresivní „katolická“ komunita německého jazyka se probrala z velkého opojení tří měsíců mezi amazonskou synodou a očekávanou posynodní exhortací papeže: jestliže mnoho alkoholu vyvolá bolesti hlavy, opojení posledních měsíců, které kulminovalo prohlášením z prvního zasedání německé synodní cesty, si s ním nijak nezadá. Prohlášení biskupů, funkcionářů Ústředního výboru německých katolíků a představitelů hnutí „za práva žen v církvi“ Maria 2.0 naříkají z deziluze, hořkosti a zlosti. Jeden příklad za všechny? „Ženská katolická komunita“ (KDF) tvrdě kritizuje papeže ústy federální místopředsedkyně prof. Agnes Wuckeltové: „Papežův list je tvrdou ranou pro všechny ženy, které doufaly v náznak přiznání stejných práv (pro muže a ženy) v katolické církvi. Je absolutně nepochopitelné, jak ze závěrů vyvozených z Amazonské synody může vzniknout tak pustošící prohlášení“. Jinými slovy: je nepochopitelné, že papež nedělá to, co říkají biskupové.
Německý tisk a televize soutěží, kdo vysloví více zklamání, že papež nevykonává pokyny určitých sdružení. Z obrazu Františka revolucionáře, který je v úplném rozporu se svým konzervativními „předchůdci“, zmizely všechny podstatné rysy: František měl sám vstoupit do otevřené brány – komentuje zkormoucený reportér státní televize Tilman Kleinjung, italský korespondent v různých německých informačních prostředcích: otevřená brána amazonské synody, kde měl udělat svůj velký krok. A on nic. Zastavil se, dostal strach, zbabělec. Katolická církev teď promarnila velkou příležitost stát se moderní.
Bude to jen náhoda, že kardinál Marx několik hodin před zveřejnění listu prohlásil, že nechce znovu kandidovat na funkci předsedy NBK? Popírá tuto souvislost, ale je obtížné nevidět nápadnou shodu. Snad Duch Svatý opravdu ochraňuje svou církev před zjevným a pokročilým rozkolem.
Aby bylo jasno: skončila jen jedna bitva, ale válka je v plném proudu. Marx říká novinářům, že brána ještě není zavřena, předseda ÚV katolíků naříká, že papež postrádá odvahu uskutečnit opravdové reformy, biskup Overbeck si stěžuje, že papež nedbal na závěry amazonské synody.
Kardinál Schönborn nicméně dělá soustředěnou úvahu: klade si otázku, proč je nedostatek indiánských kněží v Amazonii, když letniční a evangelikální mají takové úspěchy, a naříká, proč jeho otázky nevyvolaly potřebnou diskuzi. A pokračuje: „Navíc příčinu tohoto stavu identifikoval. Letniční mluví přímo o Ježíši Kristu. Hlásají kerygma, zatímco katolická kázání to dělají velmi málo.“ Premisa pro pastoraci Amazonii by měla být: „naléhavost evangelizace“, uzavírá Schönborn.
Také Müller, který v tisku byl vždy proti „progresivnímu“ papeži, chválí posynodní dopis jako sjednocující a harmonizující, a definuje ho jako „pastorační list s prorockou silou“, který klade důraz na univerzální poslání církve a říká ne jakékoliv redukci církve na politickou a humanitární organizaci.
Nezbývá než se modlit za panujícího i emeritního papeže, aby s pomocí Ducha Svatého dokázali udržet Petrovu bárku nad hladinou, i když kolem zuří bouře.
(A. Carboni Riehn, Il blog di Sabino Paciolla – 14. febbraio 2020)
