Nejvyšší soud zakazuje úsměv a radost
Děti a dospělí s Downovým syndromem se nemohou usmívat nebo vypadat šťastně, ani když jsou. Taková je radikální eugenika doktrínou francouzského státu, kterou schválil Evropský soud pro lidská práva. Znepokojivé rozhodnutí z 1. září, které dává důvod vládě, aby se postavila proti videu vysílanému v televizi nadací Lejeune, které má uklidnit těhotné ženy ohledně přijímání dětí s Downovým syndromem. Takto se inscenuje praktická eugenika.
Celý evropský kontinent se postupně již nejméně dvacet let vysmívá a pošlapává lidskou důstojnost a mystifikuje, pouze v zájmu mocenských lobby, pojem rozmanitosti.
To, co se stalo ve Francii a co si následně s gestem děsivé samolibosti dopřál štrasburský soud, však dalece přesahuje jakoukoli předvídatelnou zlobu. Případ, kterým se ESLP 1. září odmítl zabývat a dal tak francouzské vládě za pravdu, se týkal krátkého videa "Drahá budoucí maminko". Video vytvořili příznivci dětí s Downovým syndromem ve spolupráci s Nadací Jérôme Lejeune, jedním z předních světových výzkumných a asistenčních center pro lidi s Downovým syndromem.
Inkriminované snímky začínají citací e-mailu od těhotné matky, která žádá o radu: "Čekám dítě. Zjistila jsem, že má Downův syndrom. Mám strach: jaký život bude mít moje dítě?". Následují vzkazy 15 dospělých a dětí s Downovým syndromem, kteří v různých jazycích, klidní a usměvaví, uklidňují ustarané matky: život s Downovým syndromem může být šťastný a naplněný.
V roce 2014 vydal francouzský vysílací úřad za "vlády" socialistického prezidenta Françoise Hollanda varování, v němž tvrdil, že video "narušuje svědomí žen, které se v souladu se zákonem rozhodly pro jiný osobní život". Třem televizním stanicím, které video odvysílaly, byl zaslán dopis s pokynem, aby ho již nevysílaly v čase vyhrazeném pro "zprávy obecného zájmu", což vedlo k účinnému cenzurnímu příkazu.
Organizátoři videa a nadace Lejeune se znepokojeně obrátili na televizní stanice, aby video znovu odvysílaly, ale nedostali kladnou odpověď. Stručně řečeno, děti s Downovým syndromem neměly být šťastné, a pokud byly, a jejich život to dokazoval, neměly dávat budoucím matkám najevo, že je údajně lepší jít na potrat. Video paradoxně získalo několik ocenění (2 zlaté a 2 stříbrné lvy) na Mezinárodním festivalu kreativity v Cannes a od Art Directors Club of Europe a od roku 2014 je hojně sdíleno po celém světě. Jen na YouTube byl zhlédnut více než 8,4 milionukrát.
Nadace Lejeune proto napadla cenzurní dopis francouzského úřadu, ale "zaalpské soudy neshledaly ve stanovisku úřadu žádné právní pochybení", a proto bylo rozhodnuto podat odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva a nechat se zastupovat organizací ADF International. Tím, že Soudní dvůr shledal odvolání nepřípustným, neshledal porušení práva nadace na svobodu projevu.
Toto rozhodnutí bylo vydáno navzdory skutečnosti, že sama francouzská vláda uznala, a to jak v rámci vnitrostátního řízení (2014-2017), tak před Soudním dvorem v průběhu roku 2022, že dopis vysílacího orgánu neoprávněně "významně ovlivnil chování televizních kanálů a vyzval je, aby se v budoucnu vyhnuly vysílání předmětného sdělení" (viz rozsudek ze dne 1. září 2022 a přílohy). Konkrétněji, jak je vysvětleno v podrobné poznámce k případu Adf International, soud rozhodl, že nadace Lejeune nemůže tvrdit, že je "obětí" ve smyslu Evropské úmluvy o lidských právech, protože video s Downovým syndromem bylo vysíláno několikrát před zásahem francouzského orgánu. Soudní dvůr navíc neshledal dostatečné důkazy o přímé souvislosti mezi dopisem zaslaným vysílacím orgánem a následným odmítnutím televizního kanálu film odvysílat.
Není hrozba cenzury, která vedla k jasnému a jednoznačnému výsledku autocenzury, jasnou "korelací" mezi dopisem a následným jednáním? Rozhodnutí Soudního dvora prohlásit spravedlivou stížnost nadace Lejeune za nepřípustnou vysílá dvojí signál evropským vládám: za prvé, mohou vyvíjet nátlak, přímo nebo prostřednictvím prostředníků, aby umlčely hlasy lidí s Downovým syndromem ve veřejné sféře. Navíc tímto výrazně obávaným rozhodnutím Soudní dvůr zmocňuje práva k přímému či nepřímému odsouzení každého, kdo by je mohl do jisté míry vést k zamyšlení nad důvody lidského života a nad vyhlídkami na šťastný život dětí s Downovým syndromem.
"Toto rozhodnutí je zklamáním, ale také velmi vypovídá o tom, jak se u soudů zachází s úctou k nejzranitelnějším osobám," řekl Jean-Marie Le Méné, předseda nadace Lejeune. "To přispívá ke kultuře diskriminace, proti které se musíme postavit. Děti a dospělí s Downovým syndromem si zaslouží být ve společnosti slyšeni a viděni" řekl Jean-Paul Van De Walle z organizace Adf international. Rozhodnutí mělo široký ohlas (Le Figaro) a vyvolalo ve Francii velký rozruch nejen v katolických médiích (Famille Chretienne), ale také na internetových stránkách organizací zabývajících se lidmi s postižením. 21. století postupuje stejně jako 20. století: válka, antikřesťanství, epidemie a mnoho podobných totalitních a smrtících ideologií, především praktická eugenika.
Nuova Bussola Quotidiana
