Nejnovější Bergogliův manévr
Italská sekce RV zveřejnila 29. 12. interview s P. Antonio Spadaro, redaktorem Civiltà Cattolica a důvěrníkem papeže Františka. Otázky se týkaly sporné exhortace Amoris laetitia.
RV dalo rozhovoru nadpis: „František pokračuje v misijní reformě církve“.
Co tím Františkův spolubratr myslí, zůstává na první pohled neurčeno. Nejpravděpodobnější smysl by mohl být: že má reformovat církev, aby rozvinula novou misijní horlivost. Především na toto téma vyznívají však papežovy slovní projevy vysloveně rozporně. Papež v minulosti popíral v rozhovorech jakoukoliv potřebu a vůli k obrácení. To však je základním předpokladem misijního poslání. Pojem misie staví František do nepochopitelného kontextu, takže to nejpodstatnější z misijního poslání zůstává zcela zamlžené.
P. Spadaro označil za podstatné znaky tohoto pontifikátu „rozlišování a milosrdenství“ . Tím se však dostává na samu hranici rozporu s Písmem sv. a naukou církve:
V podstatě je milosrdenství vědomí, že nás nikdy nic nemůže odloučit od lásky Pána, který je nám stále nablízku a stále na nás čeká.
Takto formulovaná věta vážně vzato vylučuje jakékoliv odloučení od církve jakožto Kristova těla. Ani exkomunikace ani věčné zavržení nepřichází v úvahu, ačkoliv jsou to podstatné prvky Boží spravedlnosti, která dobré odměňuje a zlé trestá..
Další částí rozhovoru je Lesbos a Osvětim jako symboly utrpení. Spadaro hovoří o „zdech“ v Osvětimi a v Betlémě.
František nechce vysvětlovat bolest, je to věc, kterou jsem vyrozuměl z jeho způsobu jednání. To znamená: Nechce Boha ospravedlňovat za utrpení ve světě, jak to činí stará teodicea.
Jeho mlčení neznamená dávat dobromyslné a trochu sladké odpovědi, když to tak chceme, ty však mají velký odstup od utrpení. Mlčení znamená být nablízku a podávat ruku jako gesto, což bych označil za něco terapeutického. Papež se laská s ranami, neboť to je způsob, jak je zahojit, a kříž je přesně právě to: osvojit si každou bolest, každé utrpení, které lidstvo prožívá. Není to tedy žádné prázdné mlčení. Je to mlčení plné blízkosti, přiblížení.
A nyní k podstatné otázce kolem konfliktu o Amoris laetitia, jehož význam P. Spadaro nechává stranou a zdůrazňuje, že AL nepředkládá žádné obecně platné normy a pravidla. Implicitně zpochybňuje Boží přikázání a kolem toho se točí podstatný aspekt AL, jehož text údajně také spoluformuloval.
RV: AL je letos publikovaný papežský dokument, který vyvolal v katolické oblasti velmi velký zájem, ale také kritiku. Tento pontifikát žije v oblasti napětí. Jaké poukazy dává František, abychom se s touto situací vyrovnali?
AS: Papež František několikrát řekl, že konflikt je součástí života, proto je absolutně nezbytný i v církevních procesech. Papež si dělá velké starosti, když se nic neděje, když nejsou napětí, když někdy není žádný odpor. Je – li nějaký proces reálný, vždy vyvolává napětí. AL je mimořádný dokument, který staví do středu pozornosti problém vztahu mezi Bohem a člověkem, nikoliv jen Božím lidem, ale každým jednotlivým věřícím. Proto činí z rozlišování podstatné kritérium a cítí, že rodina je ústřední bod dnešní společnosti. Proto se dotýká mnoha témat: tématu rodiny jako centrálního jádra, ale také situací zlomu a krizí. Dává na vědomí, že Pán hovoří ke každému člověku a zohledňuje příběh jeho víry. Proto se ani v tomto případě nejedná o žádné abstraktní normy a pravidla, která platí pro každou situaci. Tento apoštolský list je spíše pozvání pro každého pastýře, aby se přiblížil k příběhu každé jednotlivé osoby.
Katholisches.info
