Morální odpovědnost v oblasti očkování proti covidu 19
Otázku očkování proti viru SARS-CoV-2 je třeba řešit na dvou úrovních: lékařsko-vědecké a teologicko-morální. Z vědeckého hlediska je třeba v první řadě poznamenat, že ty preparáty, které se v současné době používají v mnoha zemích, nejsou řádně takzvanými vakcínami, ale spíše pomáhají v genové terapii. Výslovným přiznáním samotných výrobců vůbec nezaručují imunizaci; na druhé straně, protože nebylo provedeno adekvátní testování, jsou střednědobé a dlouhodobé vedlejší účinky zcela ignorovány, zatímco v každé části světa již byly zaznamenány časté okamžité nežádoucí reakce, včetně úmrtí. Kvalifikovaní odborníci varují, že přítomnost messengerové RNA, s největší pravděpodobností, nemá jediný účinek stimulace syntézy proteinu Spike, ale může způsobit interakci s DNA, což vede k škodlivým důsledkům pro celý organismus. Ve světle těchto skutečností, s takovou disproporcí mezi velmi vysokými riziky a zcela náhodnými výhodami, je nerozumné užívat drogu, která je stále v experimentální fázi, zatímco je absolutně nepřípustné a nezákonné ukládat její příjem proti vůli individua.
Na morální úrovni musí být problém zkoumán ze tří různých hledisek: produkce, podávání a příjem drogy; každý z těchto tří musí být dále posouzen z hlediska zákonnosti a z toho vyplývající přičitatelnosti skutku.
1) Pokud je k přípravě léčiva použit lidský biologický materiál nedovoleného původu (embrya získaná umělým oplodněním nebo dobrovolně potratené plody), ve fázi výzkumu a experimentování je jeho produkce v každém případě absolutně zakázána. Je nutné vyloučit jakýkoli druh spolupráce, protože se jedná o velmi závažné útoky na lidský život prováděné s přímým záměrem obstarávat orgány, tkáně a buněčné linie pro výzkumné pracovníky a experimentátory; výběr posledně jmenovaných vyžaduje více experimentů a následně velký počet subjektů zabitých pro odběr vzorků, prováděný na živých organismech. Takové činy lze vždy přičíst, protože nutně vyžadují úplné varování a záměrný souhlas, pokud nedojde k neporazitelné chybě o povaze embrya a plodu, což je hypotéza, která je však vzhledem k dostupnosti vědeckých informací v tomto ohledu nepravděpodobná.
2) Podávání léku, jehož výroba vyžaduje potrat jako nepostradatelnou podmínku, není nikdy legální, a to ani za účelem léčby, ani za účelem prevence. Dobrý konec neospravedlňuje špatný prostředek: proto se k němu katolík nesmí uchýlit ani v případě, kdy bezprostředně hrozí ohrožení života a neexistují jiné prostředky, jak se smrti vyhnout; ještě méně je to povoleno v případě očkování, které se provádí u zdravých lidí, kteří se mohou chránit před nemocí i jinak. Léčba ani prevence na druhé straně nejsou povinné, ani na morální, ani na právní úrovni; povinností ovšem je, pokud trpíte infekční nemocí, učinit příslušná opatření, aby se neinfikovali další lidé. Míra přičitatelnosti podání nezákonné drogy pak závisí na upozornění na povahu nedovoleného skutku a na míře dobrovolnost. S moderními nástroji znalostí není vůbec obtížné získat spolehlivé informace na toto téma. Zdravotníci jsou zavávání tak činit z úřední povinnosti.
3) S ohledem na výše uvedené skutečnosti je příjem nedovolených drog mravně zakázán bez ohledu na to, zda byl způsob, jakým byl vyroben, schválen. Protože každý lék byl vyvinut s výslovným účelem uvedení na trh, spotřebitelův nákup a příjem navíc představují formu aktivní spolupráce při jeho výrobě. Pokud v žádné z fází vzniku posledně jmenovaných produktů neexistují problémy morální povahy, není na tom nic špatného, nicméně stále existuje potřeba obezřetného hodnocení vedlejších účinků; pokud na druhé straně tyto problémy existují a jsou známé nebo snadno zjistitelné, není dovoleno tyto drogy kupovat ani předpokládat. Pokud jde o přičitatelnost aktu, ta zůstává však podmíněna a) mírou varování a b) dokonalostí či jiným způsobem souhlasu.
a) Subjektivní chyba zmírňuje vinu na činu nepřímo úměrně tomu, do jaké míry je v mylném úsudku zahrnuta osobní odpovědnost. Pokud katolický věřící provede špatný čin tím, že dodrží chybnou odpověď speciálně konzultovaného hierarchického nadřízeného, skutek, kterého se dopustí, nelze v zásadě přičíst, ledaže by věřící měli schopnost vyhodnotit stupeň autoritativnosti vyslechnutého názoru, tj. zda jde o vyjádření autentického magisteria (které vyžaduje náboženskou úctu k intelektu a vůli) nebo o soukromý názor, na který se nevztahuje autorita munus docendi a není zaručeno stavem milostí. Aby neomylné obyčejné magisterium zavázalo svědomí, je v každém případě nutné, aby jeho prohlášení odpovídala normám správného rozumu, aby se vyhnula opakování principů v abstraktu a poté s nimi v rozporu. Navíc dokumenty, které v tomto ohledu vydala Svatá stolice za posledních patnáct let, vzhledem k malému časovému období nelze považovat za výraz trval a nezměnitelné nauky.
b) Nedokonalý souhlas (je -li způsoben nejistotou, nevědomostí nebo slabostí, nikoli kompromisem) je další příčinou oslabení morální odpovědnosti. V případě, že je poprava špatného činu provedena fyzickým nebo morálním násilím nebo vážným strachem, který byl způsoben neoprávněně, nelze tento čin vůbec přičíst. Na závěr musí věrný katolík kategoricky odmítnout očkování, odvolávat se na svědomí a požadovat respektování svého nezcizitelného práva na fyzickou integritu; pokud je však k tomu donucen, nenese vinu. Navzdory vážným předvídatelným důsledkům (ztráta zaměstnání, sociální vyloučení, omezení volného pohybu) může hrdinská ctnost vyžadovat odpor k hořkému konci; tato volba však není povinná, zejména u manželských párů s dětmi, povinných povinností státu zajistit potřebnou podporu rodiny. Toto poslední pozorování týkající se míry viny v případě neúspěchu v důsledku násilí nebo strachu, který vyžaduje hrdinské uplatnění ctnosti, nevyjímá subjekt z nevyhnutelné povinnosti hledat všechny možné způsoby, jak se vyhnout přijetí nebo podání morálně nedovolené drogy, rovněž s přihlédnutím k tomu, že se může bránit u soudu nebo se uchýlit k výhradě svědomí. Stejné povinnosti vůči rodině na druhé straně ukládají nejen povinnost udržovat pracoviště, pokud je to možné, ale také chránit zdraví před pravděpodobnou škodou způsobenou experimentálním lékem.
Poslední poznámka k argumentům, jejichž cílem je prokázat zákonnost očkování. Vypadají jako formální systémy uzavřené do sebe, postrádající adekvátní základy ve skutečnosti. Ve skutečnosti obecně vytvářejí abstrakci celé řady objektivních údajů, které mají dopad na morální úsudek a které v důsledku toho nelze ignorovat. V posuzovaném případě jde o důkaz, který nikomu neunikne: - ti, kteří se nechají očkovat, nejsou vůbec v ohrožení života; - prevenci lze provádět i jinými způsoby; -nemoc způsobená SARS-CoV-2, s výjimkou relativně vzácných případů závažných komplikací, je léčena v domácnosti běžnými léky přístupnými všem.
I za předpokladu, že je vnitřně bezchybný, může logicko-formální postup, pokud je založen na falešných premisách, poskytnout pouze chybný výsledek. To je nevyhnutelné, kdykoli je a priori rozhodnuto vyřadit jedno nebo více relevantních údajů z vyšetření; a pokud je někdo systematicky odmítá vzít v úvahu, vede ho to k domněnce, že v každém případě dospěje k předem stanovenému závěru. Tento dojem je dále posílen častým používáním příkladů nebo slabě analogických hypotetických případů nebo fiktivních případů, které jsou zcela nerealistické, protože postrádají jakýkoli vztah k realitě, známý nebo známý. Stejně podezřelá je tendence příliš expandovat, aniž by bylo uvedeno přesné kritérium rozlišovací schopnosti, diskreční sféra ctnosti obezřetnosti. Takový způsob postupu rozhodně nemluví ve prospěch intelektuální poctivosti. Zloba je v tomto případě o to vážnější, čím jsou sázky vyšší: zdraví těla i duše.
N.B. Pokud někdo, kdo nepatří do učitelské církve nebo je mimo hierarchické společenství, postrádá jakoukoli autoritu v naukových věcech, nemá právo poskytovat kompetentní odpovědi v morální oblasti.
Pramen: Don Elia La Scure
