Modlitba k Panně Marii Královně
25. 5. 2019
Sv. Ildefons z Toleda
Přicházím k Tobě, ó jedinečná Panno a Matko Boží, poklekám před tebou, neboť jsi jediná, která jsi počala mého Boha; skláním se před tebou, jedinou, která se stala Matkou mého Pána. Prosím tě, tebe jedinou, která ses stala služebnicí svého Syna, abych obdržel od tebe smazání skutků mých hříchů, abych si zamiloval slávu tvého panenství, abys mi zjevila nesmírnost lásky a sladkosti svého Syna, abych mohl hlásat a bránit věrohodnostvíry v tvého Syna. Dopřej mi také přistoupit k Bohu a k tobě, a sloužit tvému Synu i tobě, podřizovat se tvému Synu i tobě: jemu jako mému Stvořiteli a tobě jako Rodičce mého Stvořitele; jemu jako Pánu všech mocností a tobě jako služebnici Páně ve všech věcech; jemu jako Bohu a tobě jako Matce Boží; jemu jako svému Vykupiteli a tobě jako té, která spolupracovala na mém vykoupení.
Neboť to, co vykonal pro mé vykoupení, učinil z pravdy o tvé osobě. Aby se stal mým Vykupitelem, stal se tvým Synem. Aby byl cenou za mé vykoupení, vtělil se ve tvém těle. Tělo, které uzdravilo mé rány, vytvořil z tvého těla takové, aby mohlo být zraněno. Aby přemohl mou smrt, přijal smrtelné tělo z tvé nesmrtelnosti. Aby smazal moje hříchy, bylo bez hříchu tělo, které přijal od tebe. Proto jsem tvým služebníkem, protože tvůj Syn je můj Pán. Proto jsem služebník služebnice Páně, protože ty, má Paní, ses stala Matkou mého Pána. Proto jsem se stal tvým služebníkem, protože ses stala Matkou mého Stvořitele.
Prosím tě, svatá Panno: abych měl Ježíše od onoho Ducha, který způsobil, že jsi porodila Ježíše. Má duše kéž přijme Ježíše skrze onoho Ducha, skrze něhož jsi samotného Ježíše počala. Kéž mohu poznávat Ježíše v síle onoho Ducha, který způsobil, že jsi počala, měla a porodila Ježíše. Abych mohl i při své ubohosti mluvit důstojně o Ježíši v onom Duchu, kterému jsi vyznala, že jsi Služebnice Páně a toužíš, aby se ti stalo podle andělova slova. Kéž mohu milovat Ježíše v onom Duchu, kterému se klaníš jako Pánu a na kterého patříš jako na Ježíše. Kéž jsem v bázni poddán tomuto Ježíši, tak jako je pravda, že on sám, i když je Bůh, byl poddán svým rodičům (Lk 2,51).
(Svatý Ildefons z Toleda, O trvalém panenství Panny Marie, 12.)
Kdo obdržel to nesmírné privilegium poznat Mariino Neposkvrněné Srdce, zahradu rozkoší Nejvyššího, ať usiluje, aby v něm ustavičně přebýval a konal v něm všechny věci. Jakou zásluhou jsme vůbec mohli získat takovou přízeň v době, kdy ono Srdce je tak zanedbáváno a přehlíženo právě od těch, kteří by měli hájit její nezbytnou úctu? Žádnou: je to ryzí božská velkodušnost, že jsme se stali předmětem takového vyvolení a mohli následovat cestu vedoucí do nebe, abychom překonali bez pohromy nejhorší krizi církve, jakou jsme kdy poznali, stejně jako největší rozvrat civilní společnosti. Ona je to, která si nás vyvolila, aniž bychom ji k tomu vybízeli zvláštními důvody, učinila to dokonce i navzdory našim hříchům a lhostejnosti. To ona sama nabídla člověku, aby jí svěřil osudy své země, i když její stav před Bohem je ještě tak nedokonalý. Ona shromáždila své vojsko malých apoštolů pro tyto poslední časy. Můžeme snad odepřít odpověď na tuto Její bezpodmínečnou výzvu?
K tomuto cíli je proto nezbytná dokonalá jednota s Ježíšem, která předpokládá úplné očištění duše a života. Není to totiž nemožný cíl vyhrazený jen málokomu, nýbrž je to předmět, jaký úcta k Neposkvrněnému Srdci nabízí všem jako snadno dosažitelný. Uskutečnit ho plně je snadnou a bezpečnou cestou k očištění našeho srdce od citů cizích Bohu, které s ním nejsou slučitelné, abychom se stali pozornými k hlasu Páně a ke všem vnuknutím Ducha Svatého, abychom se zbavili všech neřestí a jednali ve shodě se svatým evangeliem, abychom pěstovali teologické a kardinální ctnosti, jedním slovem abychom rostli ve svatosti. Svatý Ludvík Grignion z Monfrotu, náš patron, to pochopil velmi dobře: právě proto hlásal zasvěcení Marii jako neklamný prostředek pro obnovu života a křestních slibů. Tohoto ducha čerpal z knih svatého Ildefonsa (+ 667), které obsahují ducha Mariina otroctví, a učil tak odevzdat se plně do služeb nebeské Matky.
Ponořme se hluboce do obdivuhodné modlitby, kterou biskup z Toleda uvádí v závěru svého pojednání, ve kterém hájí trvalé panenství Matky Boží. Nechť se nám nezdají jeho výrazy výstřední: i když by byly dlouhé o obyčejné ženě, Panna je skutečně tvor absolutně jedinečný nejen pro to, co v ní Boží všemohoucnost vykonala, ale také proto, co ona sama naplnila v plné své svobodě a vědomí. Nepochybně, Vtělení a Vykoupení se mohlo uskutečnit jedině v Nejsvětější Trojici: Maria je nicméně jediná bytost, která byla schopna naplnit tento vznešený úkol. Bůh chtěl, aby celé tajemství spásy záviselo od jejího souhlasu a mateřské spolupráce; tím s ní vytvořil pevné a nezrušitelné pouto, vznešenou příbuznost, která ji pozvedla nad všechny hierarchie andělské, jako Královnu nebes a země, závislou pouze na Jejím Synu.
Je tedy správné a povinné, abychom ji uctívali, jak jen jsme schopni, také proto, že všechny pocty, které jí vzdáváme, směřují také k Němu, který od ní přijal svou lidskou přirozenost, skrze ni nás spasil tím, že za nás zemřel. Naše chvály, i kdyby obsahovaly chvály, kterými ji zahrnovali všichni světci v křesťanských dějinách, zůstávaly by vždy nedostatečné; máme ji však proto nejen chválit, nýbrž musíme usilovat, aby tomu odpovídaly naše skutky. Především jí musíme vzdávat slávu svým životem, varovat se všeho toho, co ji zarmucuje a praktikovat její ctnosti. Tak se krok za krokem sladce připodobňujeme Kristu, našemu milovanému Spasiteli; když sloužíme Jí, sloužíme Jemu, a to stále dokonalejším způsobem. Jen tak bude naše obrana víry věrohodná a přesvědčující, dotkne se i srdcí, která se zatvrdila, a přitáhne je něžně k pravdě, uzavře delikátně oči obrácené ke lži, dá zazářit ušlechtilému světlu, které každý člověk nevědomky hledá, sdělí všem onu lásku, kterou máme hledat na světě, protože pramení ze srdce trojjediného Boha.
Konejme s horoucím srdcem onu modlitbu sv. Ildefonsa, abychom obdrželi všechny milosti od naší Prostřednice, která je zcela sjednocena s jediným Prostředníkem, která v nás působí přítomnost Ducha Svatého, protože nás činí schopné přijmout do srdce Ježíše novým způsobem, abychom ho stále důvěrněji poznávali, úplněji vlastnili a podle něho stále dokonaleji přetvářeli svou bytost, dávali ho poznat a milovat co největšímu počtu osob...
Nejmilovanější nebeská Pokladnice, která zná nejpodstatnější způsob, jak dosáhnout všech dober a spásy, disponuje jimi se všemohoucí svrchovaností a poslouchá ji i její Syn, tak jak ji poslouchal zde na zemi. Naše mysl se může jedině zcela ztratit v rozjímání o takovém tajemství nevyčerpatelného a nezaslouženého milosrdenství, které překračuje všechnu naši představivost: nestačilo Božímu Synu, že vytrpěl za hříšníky to nejstrašnější utrpení, že se učinil nevyčerpatelným pokladem milostí a odpuštění? Nikoliv, byl vytvořen nový kanál, kterým vylévá na nás, tak málo dbající o svůj věčný osud, nezměrnou a nekonečnou Lásku. Zápolme tedy o přízeň naší Královny a utíkejme se k ní v každé potřebě s bezpodmínečnou důvěrou.
Don Elia, La Scure
