Není důvod k oslavám, ale k nářku a pokání
Bez ohledu na to, jaký je původ rukopisu, o kterém píše José Maria Zavala ve své knize “El secreto mejor guardado de Fatima”, jeho smysl je možno chápat jako důraznou připomínku autentického obsahu Fatimského poselství. Toto varovné poselství bylo 13. října 1917 potvrzeno velkým slunečním zázrakem. Jeho současným potvrzením je krajně havarijní stav, v jakém se nachází katolická církev 100 let po největším mariánském zjevení v jejích dějinách, a to i přesto, že cílem těchto mariánských zjevení bylo právě tomuto stavu zabránit.
Všechny dohady a analýzy současného zmatku postrádají tu nejvlastnější podstatu, pokud neberou v úvahu souvislost se selháním církve, která omítla respektovat fatimské poseltví.
Jubilejní 100. výročí Fatimy by proto mělo být rokem velkého smutku, hluboké sebekritiky a mimořádného ninivského pokání, protože církev tuto tak velkou milost z rukou a úst Matky Boží tragicky nepřijala, a tím bezpříkladně pošlapala.
Nepřijala první výzvu a neprovedla zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci přesně podle přání a návodu Matky Boží. Papežové neprovedli toto zasvěcení, protože neměli potřebnou víru a báli se lidí, jakoby neměli na své straně Ženu oděnou sluncem schopnou potřít »všechny hereze na celém světě“. Důsledek: přivedli tak svět do hrozné druhé světové války.
Tato církev pak navíc nepřijala ani druhou výzvu a neuvedla ve známost ve stanoveném termínu Mariino další poselství a uvrhla tak svět do neštěstí ještě horšího než byla druhá světová válka: Proti Mariině výstraze svým falešným revolučním „koncilem“ v hostující režii zapřisáhlých nepřátel Božích a vrahů dala všanc svou odvěkou nauku, obrátila ji naruby a dovolila tak, aby se z celého světa stal dům Satanův, velká Sodoma hromadného smilnění a Molochovy jatky nevinných dětí, jejichž počty jdou do miliard.
Papež Wojtla se v postu roku 2000 omlouval nesmyslně za všechno možné i nemožné, ale zapomněl se omluvit za tato dvě neomluvitelná selhání církve, zcela je nechal stranou, jako by se nic nestalo.
Mizérie, ve které se nacházíme, by vůbec nebyla myslitelná, kdyby před půl stoletím nepředcházelo ono rafinované aggiornamento, prolomení hrází a bariér, ona koncilní intronizace lží a líbivá nivelizace pravd, sekularizace všeho posvátna, které tak úspěšně a optimisticky inicioval zednáři zvlášť připravený, vyškolený, od nich kardinálským biretem korunovaný a nakonec falešnou svatozáří maskovaný »papa buono« Angelo Roncalli.
Oba předem zaprodaní koncilní papežové se zhostili své role dokonale. Jako věrní a učenliví žáci svých karbonářských instruktorů vytvořili podmínky pro mistrovskou přestavbu církevní nauky podle satanské šablony. Vsugerovali a předali ji církvi ztvárněnou a maskovanou tak atraktivně, že neváhala a svou víru v Boha s nadšením nahradila vírou v člověka a jeho práva a svobody a dodnes otevírá stále více svá okna i dveře všem herezím, sektám a modloslužbám.
Kdo potřebuje doslova hmatatelný důkaz, ať se vypraví do San Giovanni Rotondo a přesvědčí se na vlastní oči, jaký triumfální monument si zde na důkaz svého úspěchu nad katolickou církví zbudovali zednáři přesně podle svých kabalistických zákonů a symbolů a zvěčnili zde své posvátné hodnoty všech svých 33 stupňů zasvěcení Bachometovi. V tomto rouhavém templu poručil Vatikán instalovat lavice bez klekátek. A co horšího, tato ohavná stavba hyzdí a znesvěcuje falešný hrob svatého P. Pia z Pietrelciny jako pomsta, jakoby chtěl ďábel i po jeho smrti pokračovat v týrání, kterým ho stíhal za života. (viz - stačí samy ilustrace )
Bližší údaje o těchto skutečnostech jsou již tři roky uloženy na těchto stránkách. Připomeňme si podstatnou skutečnost:
1. Současný stav církve není náhodný, ale je to výsledek dlouhodobě plánované plíživé a neuvěřitelně zdařilé demolice podle 200 let starého projektu:
„Nyní tedy, abychom nám zajistili papeže požadovaných parametrů, je první otázkou jeho vytvarování … sníme o generaci vhodné pro tohoto papeže k vládnutí. Ponechte stranou staré lidi a lidi dospělého věku. Běžte za mládeží, a je-li to možné, dokonce za dětmi ... Zajistíte si pro sebe s minimem nákladů pověst dobrých katolíků a ryzích vlastenců.
„Tato pověst zajistí našim naukám přístup do středu mladých duchovních a stejně tak i hluboko do klášterů. Za pár let zaujmou tito mladí duchovní, silou věcí samých, všechny posty, vytvoří nejvyšší radu, budou povoláni k volbě papeže, který bude mít vládnout. A tento papež, jako většina jeho současníků, bude nutně více či méně prodchnut italskými a humanistickými principy, které začneme pouštět do oběhu. Je to malé hořčičné semínko, které svěříme zemi, ale slunce spravedlnosti je pozvedne.
Na cestě, kterou pro své bratry rozprostíráme, se nalézají velké překážky, které musí být přemoženy, těžkosti vícerého druhu, které je třeba zvládnout. Bratři nad nimi zvítězí zkušeností a jasnozřivostí, ale cíl je tak ohromný, že je důležité napnout do větru všechny plachty, abychom jej dosáhli. Jestliže chcete revolucionizovat Itálii, hledejte papeže, jehož portrét jsme vám právě načrtli. Jestliže si přejete ustavit vládu vyvolených na trůně babylonské děvky, nechte duchovní pochodovat pod vaším praporem, a nechte je vždy věřit, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů. Zamýšlíte-li nechat zmizet poslední stopu tyranů a utlačovatelů, nastražte své sítě jako Šimon Bar-Jona, nastražte je do sakristií, seminářů a klášterů spíše než na mořské dno, a pokud nebudete spěchat, slibujeme vám, že váš úlovek bude mnohem podivuhodnější než jeho. Rybář ryb se stal rybářem lidí, vy přivedete přátele k apoštolskému stolci. Budete mít revoluci šířenou v tiáře a pluviálu, pochodující s křížem a praporem, revoluci, která bude potřebovat jen trochu pobídnout, aby zažehla požár ve čtyřech koutech světa.“
2. Dočtete se zde také o onom velkém a rozhodujícím úlovku:
Jean-Gaston Bardet napsal r. 1954 Roncallimu, navštěvoval ho v Benátkách a několikrát mu opakoval, že se stane papežem. Předpovídá mu, že jeho pontifikát bude poznamenán zaváděním velkých reforem. A že bude mít jméno Jan. Existují jiné náznaky, že i samotné svolání koncilu je rozhodnutí masonerie. RAI-3 v roce 2003 referuje o zprávě, kterou 1954 vyslanec Giorgio Maneli podává ministru Piccionimu, ve které označuje Roncalliho za žádoucího kandidáta na papežský stolec. Má být jako Jan Křtitel předchůdcem Montiniho. Ekumenická aktivita velvyslnce Roncalliho na Východě mu otevřela mnoho dveří jako nunciovi v Paříži a dále až na papežský stolec, aby jako „papa buono" zavedl svobodu svědomí podle massonského pojetí. (Arai Daniele: Enigma Roncalli)
Bellegrandi ve své knize Nichitaroncalli líčí, co ve Vatikánu viděl a slyšel. Tak např. krátce před konkláve v září 1958 zažil následující rozhovor: „Seděl jsem v autě s osobou, o níž mi bylo známo, že je vysokou zednářskou autoritou s kontakty ve Vatikánu. Dotyčný mi řekl: ‚Příštím papežem nebude Siri, jak se v jistých římských kruzích šušká, protože to je příliš autoritativní kardinál. Bude zvolen smířlivý kardinál. Ten je již vybrán, jde o benátského patriarchu Roncalliho.‘ Udiveně jsem se zeptal: ‚Vybrán? A kým?‘ – ‚Našimi bratry v konkláve.‘ – ‚V konkláve že jsou zednáři?‘ – ‚Ale jistě. Církev je v našich rukou.‘ – ‚A kdo potom tedy skutečně vládne Církvi?,‘ tázal jsem se. Po krátké odmlce mi dotyčný odpověděl: ‚Nikdo nedokáže říci, kde se nachází skutečná hlava; ta je skrytá.‘
Roncalli měl zásadu: Rozvíjet jen to, co spojuje, navzdory tomu, co rozděluje. Stal se vyvolencem revolucionářů. Posláním kléru bude nyní diskreditovat minulou církev ve prospěch „přepokorných a předobrotivých pastýřů“. Roncalli nepřipojil svůj podpis k podpoře svátku P. Marie Královny a encykliky Pia XII. Ad coeli Reginam. Zval k sobě bez rozdílu protestanty, muslimy a židy ve jménu indiferentismu bez hranic. Stýká se se zednáři Fisherem z anglikánské církve a pravoslavným patriarchou Athenagorem. Každý čtvrtek večer se nuncius a budoucí „papež Jan“ večer účastnil v civilu zasedání lóže.
Chlubil se Andreottimu, jak se všechny tyto ideje uskutečnily v koncilu; je to ryze masonský koncept: všechny víry a ideologie je možno smísit do ideje univerzálního bratrství. Již v Turecku napsal o Letnicích: Ježíš přišel zbourat bariéry. Musím říct, že ve světle evangelia a katolického principu je to idea falešná. Ale Ježíš zemřel, aby vyhlásil univerzální bratrství. Bratrství bez otce je bratrství typicky masonské a to je ono bratrství Nostra aetate. Lóže toužebně očekávaly Roncalliho a Montiniho koncil. Je vedlejší, zda byl Roncalli členem lóže, nebo ne. Jeho ovoce je vysloveně zednářské, je to bratrství Francouzské revoluce zafixované v OSN.
Celá řada francouzských a italských zednářských velmistrů potvrdila zcela evidentně velkou vstřícnost budoucího Jana XXIII. Revue Franc-maçons »Humanisme« referuje o setkáních nuncia Roncalliho s Alexandrem Chevalierem, který inicioval a navrhoval v intenzivních tajných setkáních vhodné změny kanonického práva a další „sametové“ kroky. Tento velmistr byl osobně pozván na korunovaci Jana XXIII. Podle všech náznaků pařeništěm 2VK byla francouzská lóže L´Etoile Polaire. Neobvyklé jméno, které si zvolil, mnohé překvapilo, ale jeho skrytá logika vyplývala z poslání připravit jako Jan Křtitel cestu pro Montiniho a pro „aggiornamento“. Montini jako Pavel VI. měl realizovat podlý přesun od pravého náboženství k triumfálnímu humanismu.
Když Roncalli dostal do rukou Fatimské poselství, co jiného mohl prohlásit, než že:
TO SE MÉHO PONTIFIKÁTU NETÝKÁ.
Aby to „neprasklo“, bylo nutno odklidit toto poselství a odklidit také jeho svědkyni a nositelku a zahájit dlouhodobou komedii s její falešnou náhražkou.
Všechny následující ďáblem připravené pletichy a zvraty ve viditelné církvi se pak nutně odrážejí v tragicky se stupňujícím absurdním vývoji tohoto světa.
-vu-
Sousisející články:
