Medjugorje a rodina
V dnešní strašné krizi rodiny není nic naléhavějšího, než se vrátit ke kořenům, k Božímu projektu a modelu podle Rodiny Boží.
Tak hovoří polský arcibiskup Henryk Hoser, který byl jmenován papežem permanentním apoštolským vizitátorem farnosti Medjugorje.
Je to úřad vysloveně pastorační a vyplývá ze starosti Svatého stolce o miliony poutníků, kteří přicházejí do tohoto městečka v Hercegovině, kde se údajně již 37 let zjevuje Matka Boží.
Mons. Hoser zde začal působit v těsném kontaktu s místními kněžími a poutníky. Každý den v 7.30 slouží v chorvatštině mši svatou. Novináři, který ho požádal o rozhovor, řekl předem, že nemluví o Medjugorje. Je připraven hovořit o rodině.
To, co nejvíce udivuje zde v Medjugorje, je velký počet rodin, které přicházejí na toto poutní místo. Myšlenky se ihned přenesou do Dublinu, kde se konalo jedno ze světových setkání rodin, která založil Jan Pavel II. v roce 1994. Sem do Medjugorje nikdy nebylo žádné oficiální pozvání, a přece se zde rodiny spontánně scházejí.
Přicházejí, protože zde se vracejí ke kořenům rodiny. Mariánská úcta, která se váže k postavě Madony Matky, se zaměřuje na rodiny. Aniž by toto téma bylo vyhlášeno, lidé přicházejí, aby poznávali misijní poslání rodiny. Učí se, jak žít správně dnes, v době strašné krize rodiny. Byl jsem šokován, když jsem před několika dny četl, že podle statistických dat EU se v Irsku rodí 70% dětí mimo manželství. Je to neuvěřitelné číslo, když si si uvědomíme, že se jedná o obraz katolického Irska.
Děti jsou první obětí této krize.
Je to strašná věc. Pomysleme především na fenomén pedofilie mezi kněžími, ale také v civilní společnosti. Svatost a posvátnost dětí je tak strašným způsobem urážena. Pán říká velmi jasně, jak těžký je tento hřích, který je také nejtěžším hříchem, která ovládá současnou společnost. Je to jasné přerušení pouta k Bohu. Dnes vidíme společnost jen v horizontální rovině, tzn. bez orientace, bez vedení. Jediným dominujícím hlediskem je jen ekonomie a vlastní zájmy.
Když ve světle tohoto obrazu tak mnozí přicházejí do Medjugorje, znamená to, že zde nacházejí platné poselství, pro které se scházejí rodiny nyní v Dublinu. Jaké je to poselství?
Předkládá se zde model Svaté Rodiny, meditace o faktorech zdravého života a zdravé rodiny. Začněme od mateřství Matky Boží, která je naší matkou a také Královnou míru. Je třeba začít vnitřním pokojem, pokojem srdce, otevřít srdce Bohu. V tom spočívá jádro této otázky. Rozdělení svazků se rodí z rozdělení srdce, vzájemného obviňování a vzdalování. Tak je tomu v dnešní společnosti. Všichni obviňují všechny, a to je ďáblovo dílo.
Připomeňme si začátek: Adam obvinil Evu a oba obvinili Boha. Maria, Královna míru, nám pomáhá obnovit jednotu srdce, jednotu s druhými a také v rodině, ve společnosti, v mezinárodních vztazích. Bez této mateřské postavy jsme zbudovali Babylonskou věž, s velkým úsilím ekonomickým a technologickým, ale sami jsme se ztratili. Kardinál Lustiger říkal, že protiváhou Babylonské věže jsou Letnice, kdy sestupuje Duch Svatý a všichni chápou ve vlastním jazyku, co říká svatý Petr...
Ve svaté Rodině je pak sv. Josef...
Je to velmi důležitá postava v této společnosti, která po Francouzské revoluci uťala otce a otcovství Boha Otce. Josefovi byla svěřena odpovědnost za ženu a dítě. Z tohoto důvodu anděl přikazuje Josefovi: Vezmi ženu a dítě a jděte do Egypta... pak má tyto dva vzít opět do Nazareta. To je jeho odpovědnost. Měl odpovědnost a povinnost chránit Marii během těhotenství, stává se proto svědkem Ježíšova narození. Ne nadarmo je v mešním kánonu jmenován ještě před apoštoly.
A pak syn...
Velmi dojemný je příběh dvanáctiletého Ježíše, když ho rodiče hledají a Maria říká: Otec a já jsme tě s bolestí hledali. Syn vytyčuje perspektivu svého života: konat vůli Otce. A to se stává také perspektivou rodičů, kteří odhalují svého syna nejen jako člověka, ale také jako Boha.
Jan Pavel II. byl pevně přesvědčen, že na poli rodiny dochází k bitvě mezi Bohem a ďáblem. Proto chtěl vytvořit Papežskou radu pro rodinu a Institut studia rodiny a také světová setkání rodin. Nemyslíte, že dnes se toto vědomí oslabilo?
Jistě. Ale především jsme ztratili vědomí počátku, projekt Boha Stvořitele. Ježíš to připomíná ve svých diskuzích s farizeji. Např. když se ho ptají na rozvod. Musíme se vrátit k výchozímu bodu: bez smlouvy s Bohem ztrácíme pochopení celé reality. Vše se rozpadá na detaily. Problém dnešní rodiny je v tom, že nežije svou existenciální ontologickou a metafyzickou perspektivu. To je třeba všechno napravit, a proto věřící přicházejí na velká mariánská místa. V lidství Marie a Ježíše musíme objevovat Boží projekt.
Slouží k tomu ještě světová setkání? Někteří o tom pochybují.
Problém je v tom, že dramaticky postrádáme práci v základně církve. To, co se děje ve farnostech, v jednotlivých společenstvích, je důležitější než kongresy. Je mnoho kongresů, kde se mluví o rodině, bioetice, přirozených metodách, ale na úrovni farností se neděje nic. To je tragické. Kněží nejsou náležitě připraveni a informováni pro pastoraci rodin. Nestačí jen ideje psychologické a dovednost dialogu, ale je třeba také chápat spiritualitu rodiny i biologii manželského svazku, která je důležitá pro vzájemné vztahy.
Setkání v Dublinu provázejí trapné zprávy o sexuálním zneužívání ze strany kněží a o účasti a působení osob, které se angažují v šíření agendy LGBT v církvi.
Ti, kteří se dopustili těchto pohoršujících věcí, by měli být ihned propuštěni do laického stavu a zbaveni svého úřadu.
Ale někteří usilují o „normalizaci“ homosexuality.
To je v církvi naprosto nepřípustné. Bohužel, máme i biskupy, kteří si na tomto poli zahrávají a říkají trochu ano, trochu ne. Ospravedlňují to tím, že někteří jedinci jsou takto stvořeni od Boha. Ale to není pravda. Bůh nikoho nestvořil jako homosexuála. To církev nesmí vůbec akceptovat a je třeba proti tomu bojovat. Hlavními obětmi jsou mladí lidé, kteří jsou prostřednictvím médií chorobně erotizováni. Veřejnost, internet jsou plné erotismu. A pak zvrácené přesvědčení, že všichni mají praktikovat sex, všichni bez výjimky. Sex je redukován na sportovní a hygienickou aktivitu. Mladí lidé nejsou vychováváni k čistotě a zdrženlivosti, a to je katastrofa. Měřítkem pravé lásky je věrnost. Na tomto poli je velmi podnětné a příkladné sdružení Čistá srdce.
Za této situace bohužel velmi často místo aby pastorace hlásala pravdu, utíká se k tomu, co je „politicky korektní“. A rodiny nenacházejí křesťanskou pomoc a referenční body. Co může dělat prostá rodina, která hledá svého duchovního vůdce?
Pravda je, že se ocitáme na poušti. Je třeba se obrátit k Bohu, protože jen u něho je pomoc a záchrana. Musíme se mnoho modlit. Mariánská zjevení v XIX. a XX. století jsou příkladem Boží pomoci a záchrany, především Fatima.
Líbí se mi úvaha o příkladu Mojžíše. Mojžíš žil 120 let, tj. 3×40. Číslo 40 je symbolické, neznamená přesný čas, ale období k vykonání úkolu. Prvních 40 let se Mojžíš u faraona učil vědě. Dalších čtyřicet let byl revolucionářem, chtěl uplatnit svoje ideje a změnit svět, a všechno ztratil. Pak nastoupilo setkání s Bohem a jeho skutečné poslání. Dnes se nacházíme v Mojžíšově druhém období. Musíme prosit o Boží zásah.
Riccardo Cascioli, Nuova Bussola Quotidiana
