Marie Laura Mainetti, mučednice
Byla usmrcena 19 bodnými ranami od tří nezletilých dívek v jejich v satanském obřadu. Po dvaceti letech církev uznává její mučednickou smrt »z nenávisti k víře«. Nevyhledávala mučednickou smrt, ale její láska nebyla nepřipravená. Vícekrát ve svých spisech připomíná ideu bezvýhradného sebedarování za obrácení těch, kteří neznají Boha. A za mládež se modlila takto: Ježíši, pomoz mi, abych tě v nich poznala a vedla je k tobě.
Mučednictví v srdci Evropy, stále více ateistické, na konci století poznamenaného Fatimou, jejíž prorocké poslání zdaleka nekončí (viz Benedikt XVI.), a na prahu třetího křesťanského tisíciletí. A s odstupem dvaceti let uprostřed jubilea v Chiavenna (prov. Sondrio) církev uznává, že satanský ritus tří nezletilých na sestře Marii L. Mainetti (1939-2000) byl skutečným a pravým mučednictvím právě »z nenávisti k víře«. Autorizace a promulgace příslušného dekretu byla předána papeži Františkovi 19. června na svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, v předvečer svátku Neposkvrněného Srdce Panny Marie, téhož Srdce, jehož triumf její děti očekávají.
To všechno bylo řečeno a napsáno onoho večera 6. června 2000 ve všech novinách a televizi. Několik dní předtím jedna ze tří dívek za účelem povedení plánu spolu se dvěma dalšími zatelefonovala sestře Marii Lauře. Představila se falešným jménem a řekla, že byla násilně přivedena do jiného stavu a rodina ji nutí k potratu. Zbožná představená kláštera Sester Kříže v Chiavenně se nabídla, že se s ní setká a postará se o její ubytování alespoň do doby narození dítěte, anebo po celý potřebný čas. Po prvním neuskutečněném setkání se telefon ozval znovu 6. června a sestra Marie Laura ve velké starosti, aby nenechala dívku samotnu a zoufalou, se rozhodla, že přijde ve 22 hod. zajistit její ubytování.
Krátce nato se ocitla v temné uličce, kam ji podvodně zatáhla ona trojice a omráčila ji dlaždicí a dalšími ranami do hlavy. Sestra padla na kolena, prosila o smilování a slibovala, že o tom nikomu neřekne. »Zemři, parchante«, a »jen sestra může být parchant«, uslyšela od dívek, z nichž jedna měla osmnáct a dvě sedmnáct let. Sepjala ruce, pozvedla oči k nebi a modlila se: »Pane odpusť jim«. Následovalo 19 bodných ran, o jednu víc, než dívky plánovaly. Připustily pak, že jich mělo být »jen 18«, šest na hlavu, aby tak získaly 6-6-6, číslo šelmy z Apokalypsy. Satanské symboly nalezené na místě činu a pak v diářích dívek, vytrvalých ctitelek Marilyn Manson a již dříve poskvrněných skutky nenávisti k církvi, dosvědčily po měsíčním vyšetřovaní také vyšetřovatelům: vražda sestry Marie Laury byla daň Satanovi, kterou předcházela přísaha krve. Satanismus byl v procesu diskutabilně deklasován na pouhý rámec motivace, bez ohledu na fakta.
Po několika letech vězení a v komunitě polepšovny se tři dívky vrátily do života. Opustily Chiavennu, změnily svá jména a příjmení a vdaly se. Z doby zločinu jim zůstalo na bedrech odloučení od rodiny a různé nepříjemnosti. Jen Bůh ví, co se dnes děje v jejich srdcích. Existuje naděje, že prolitá krev řeholnice spojená s krví Kristovou přivodí jejich obrácení k Tomu, který je miluje od věčnosti a jen čeká na jejich „ano“, pokud se tak již nestalo.
PRAVÁ DCERA KŘÍŽE
V síle přiznaného mučednictví sestra Marie Laura bude brzy prohlášena blahoslavenou. Je však důležité připomínat zářný příklad její lásky, jakou osvědčila v oněch posledních dnech pozemského života. Nebyla výstřední ani náhodná, nýbrž byla plodem života vnitřní lásky k Bohu a k bližním ve světle Kříže.
První semena tohoto druhu přijala již ve své rodině. Jako desátá dcera Marcelliny Gusmerolli a Stefana Mannetti, ztratila svou matku několik dní po svém narození. Matka ji chtěla přivést na svět, i když věděla, že riskuje svůj život.
Jako dospívající povzbuzovala svého zpovědníka slovy: »Věřím, že uděláte z mého života něco krásného pro druhé«. V 18 letech se stala postulantkou Dcer Kříže. Po dvou letech 15. srpna 1959 složila první řeholní sliby a od té doby se podepisuje »sestra Marie Laura, Dcera Kříže«. Charizma kongregace, která vznikla ve Francii 1807 jako dílo dvou světců (Andrea Umberto Fourneta a Jany Alžběty Bichier des Âges) spočívá v následování Ježíšova života, předsevzetí, které se snoubilo se sklony sestry Marie Laury. Napsala:
Nazýváme se dcery Kříže, protože jsme se narodily v době utrpení a tmy, na konci Francouzské revoluce, a jen Kříž mohl přinést světlo naděje«.
V různých etapách řeholního života (Chiavenna, Parma, Řím, Vasto) byla učitelkou v mateřské a základní škole jako vychovatelka mladých dívek. Specializovala se na fyziopatologii a pomáhala osiřelým dětem v obtížích s intelektem i chováním. Svou víru živila modlitbou a mlčenlivou, velkou láskou k Eucharistii, s vděčností před tváří tajemství Nejsvětější Trojice. Sledovala pozorně hnutí společnosti, konstatovala, že mnozí zrazují své křestní povolání. »Prosím Tě, Ježíši, obětuji Ti za ně svůj život«.
Viděla zvláště v mladých lidech současné společnosti »ty nejubožejší mezi chudými, protože jsou snadno ovlivnitelní ideologiemi doby, které je vzdalují od Církve, od svátostí, tedy od Boha. Prosila: »Ježíši, pomáhej mi poznat tě v nich a vést je k tobě«. Proto oběť života jako cena spásy se v jejích spisech často opakuje. Nikdy nejsme schopni zcela se odevzdat; tento totální dar se uskutečňuje v mučednictví, ale o tom rozhoduje jen sám Bůh.
Nevyhledávala mučednictví, ale když pochopila, co se uskutečňuje, přijala je, jak to prohlásil nyní biskup v Coma Alexander Maggiolini, promotor procesu blahořečení. Křehká a důsledná, oživovaná vytrvale tím, co nazývala „hluboká radost“, sestra Marie Laura byla neúnavná v přinášení posily každému strádajícímu na těle či na duchu, kterého nazývala »můj Ježíš«.
Mons. Maggiolini řekl: »...život a jednání sestry Marie Laury nelze vysvětlit bez hlubokého společenství a jakoby skrytého, ale skutečného základu ve strašném, ale líbezném Božím tajemství. Bez kontemplace, bez láskyplné a silné závislosti na Bohu nebylo by možné pochopit nic ze života této sestry: ani její úsměv a činorodou sladkost, jakou u ní lidé zakoušeli, ani schopnost rozdávat pokoj a vlévat naději. Po zrození pro nebe rozmnožila se dobrá díla vzešlá ze jména sestry Marie Laury Mainetti v Itálii, Africe, Jižní Americe... od pravé dcery Toho, který křížem přemohl svět, a můžeme věřit, že jsme teprve na počátku.
Ermes Dovice, Nuova Bussola Quotidiana
