Maria a Ježíšovo Srdce
Kdykoliv Bůh koná velké divy své lásky, vždy se obrací podle svých nevýslovných úradků od věčnosti na Marii.
Když kladl základy světu a tvořil ho v jeho plnosti, Maria se vznášela před jeho zrakem a hrála si k radosti božské tváře na okrsku zemském. Pohled na ni byl spoluurčující pro plán stvoření světa. Všechno bylo stvořeno kvůli Kristu. Ale Maria od věčnosti splývala s Kristem v jistém smyslu v jedno, tak jako splývá matka s dítětem. Bez Marie by nebylo Krista, a proto Maria tvoří po Kristu druhý největší ideál stvoření. Matka se Synem, tak jako s ním nyní trůní nade vším stvořením, byla již před počátkem času po boku Otce, Syna a Ducha Svatého jako lesk a středobod, a tedy také jako poslední cíl všeho stvoření.
Ona se svým božským Dítětem, Prvorozeným všeho tvorstva, byla představena andělům, jakmile byli stvořeni, jako budoucí Královna, neboť je Matkou všeho klanění hodného Krále. Matka a Dítě měly být prubířským kamenem jejich svatosti, a proto také pramenem jejich blaženosti. Zatímco mnozí ztroskotali na tomto požadavku božské lásky, miliony a miliardy vděčí za svou blaženost této Matce a jejímu Dítěti.
Byla stvořena koruna všeho stvoření. Ale Satanovou intrikou lidé upadli do hříchu. Bohu se zželelo, že stvořil člověka. Mohl jej rozdrtit na prach a zničit, jak to žádala jeho spravedlnost. Ale nestalo se tak. Učinil si násilí a zachránil tvora v jeho bytí v očekávání věčné spásy. Proč? Protože jeho milosrdenství ukázalo jeho zraku v dálce Vykupitele a vedle něho silnou Ženu, která rozdrtí hlavu Hada, a tak bude člověk osvobozen. Maria, která rozdrtila hlavu Hada, je u toho, když se prosazuje velké úsilí Boží lásky.
Celý Starý zákon, ve kterém Bůh připravoval a předznamenával úsilí své lásky v Novém zákoně, stále provází Ježíšův stín také stín Mariin.
Nyní došlo k projevu úsilí božské lásky, ke které se všechno dosavadní úsilí vztahuje a ze které bude pramenit všechno budoucí, jak apoštol vystihuje krásnými slovy: Zjevila se mezi námi Boží dobrota a slitovnost, a tehdy teprve vstupuje Maria v plnosti do své role.
„Anděl Páně přinesl Marii poselství. Maria řekla: Ať se mi stane podle tvého slova, počala z Ducha Svatého a Slovo se stalo tělem.“
Duch Svatý sestoupil a pouhou silou své všemohoucí vůle vytvořil z těla a krve Panny Marie lidské tělo Ježíše Krista, vdechl mu lidskou duši a v tom okamžiku přijal Boží Syn tak zázračně vytvořenou lidskou přirozenost. Tak jako v člověku tvoří tělo a duše jedinou osobu, tak se v Kristu božská a lidská přirozenost spojují v jediné osobě, a to svaté, co se narodilo z Marie Panny, je skutečný Boží Syn.
Je to veliké tajemství, které si každoročně připomínáme 25. března o slavnosti Zvěstování. To je tedy ten velký den, kdy vzniklo lidské srdce Bohočlověka. Začal tělesný život našeho Vykupitele a začalo bít jeho Srdce. Jeho pohyby a jeho tlukot udržovaly po dobu třiatřiceti let tento vzácný život. Toto Srdce bylo činné při každém jeho kroku, při každém jeho slovu a při každém jeho díle. S jeho posledním úderem skončil i Ježíšův pozemský život. Ale o velikonočním ránu, když opět slavně vstal, počalo toto Srdce opět svou činnost a pokračuje v ní v jeho slávě a v jeho oslaveném stavu přiměřeným způsobem a už nikdy bít nepřestane.
Není srdce, které by se mohlo rovnat tomuto Božskému Srdci v důstojnosti a přirozených přednostech.
Prapředkem vtěleného Božího Syna byl z mateřské strany král David, od něhož pochází Maria. Proto mu jeho současníci říkali „Davidův syn“. Jeho svaté Srdce tedy pocházelo z královské krve a krev, která koluje v tomto srdci, je krev královská. Je to tedy svým původem skutečně královské Srdce. Ale toto Srdce má ještě jednu zcela zvláštní přednost, že bylo utvořeno všemohoucí tvořivou vůlí Svatého Ducha v lůně nejčistší Panny.
A toto Srdce bylo v okamžiku početí zasvěceno a určeno, aby se stalo jako nejvznešenější část nejsvětějšího těla obětí za spásu světa. Ó, vznešenosti Božského Srdce!
Ježíšovo Srdce je nádobou drahocenné Krve, kterou bude celé lidstvo opět smířeno s Bohem a dostane se mu hojných milostí.
Komu děkujeme za tento tak vzácný dar? Děkujeme za něj věčnému Otci, který vydal svého jednorozeného Syna, aby v dobrovolné lásce sestoupil a stal se člověkem a učinil tak lidské srdce svým Srdcem. Děkujeme za to Duchu Svatému, který je utvořil obdivuhodným způsobem v mateřském lůně. Ale děkujeme za to také požehnané Panně Marii, která s vírou a dobrovolnou poslušností přivolila, aby se stala Matkou Spasitele. Je to tedy po všech stránkách dílo a dar nejvznešenější, nejsvětější a nejvyšší lásky.
Slovo se stalo tělem. Spasitel leží v jeslích v Betlémě, pastýři přicházejí a nacházejí Dítě a jeho Matku. Přicházejí tři Králové a nacházejí chlapce s jeho Matkou. Ježíš se legitimuje při nástupu svého veřejného učitelského úřadu jako božský vyslanec a jako Bůh prvním zázrakem v Káně a jeho Matka je u toho. Ježíš naplňuje svůj kněžský úřad skrze svou oběť na kříži a u kříže vidí své místo také Maria, jeho Matka. O Letnicích sesílá Vykupitel na kříži zaslouženého Ducha svým apoštolům ve Večeřadle a Ježíšova Matka je u toho. Ježíš sedí po Otcově pravici jako nejvyšší Král nebe a země a vedle něho zaujímá své místo i Maria se svým tělem i duší jako Královna nebe a země. Není projevu Boží lásky, při kterém by nesehrávala svou roli také Maria.
Posledním projevem své božské lásky nazývá sám Ježíš zjevení svého Nejsvětějšího Srdce. I u něho musí být tentokrát přítomná Maria. Nejsvětější Panna Maria sehrávala při zavedení, zdůvodnění a rozšíření úcty k Božskému Srdci obzvláště důležitou roli. Ona to byla, kdo svatému Františku Saleskému vyžádal zjevení Božského Srdce jako oporu řádu, který založil. Ne-poskvrněná Matka Boží poukázala dokonce výslovně na Srdce Božího Syna. 2. června 1688 odhalil Ježíš svaté Markétě Marii Alacoque své nitro. Tam spatřila Nejsvětější Srdce Ježíšovo na planoucím trůně a jeho rána vysílala jasné paprsky. Tu povolala nejsvětější Panna sestry Navštívení Panny Marie k úctě Božského Srdce a současně jim vysvětlila záměry věčného Otce při tomto novém zjevení svého Milosrdenství. Věčný Otec vložil všechnu špínu hříchů lidí do smrtelného těla svého vtěleného Syna a ten je v době třiatřiceti let v žáru ohně své lásky očistil... Její Syn miluje řád Navštívení a chce ho oblažit především tímto zjevením.
Vedle Sdružení Nejsvětějšího Srdce bylo založeno Sdružení Naší milé Paní od Nejsvětějšího Srdce. Tato sdružení nás vybízejí, abychom ještě hlouběji pronikali do vztahu, v jakém jsou Srdce Ježíšovo a Srdce Panny Marie.
Je to podobný vztah, v jakém jsou srdce matky a srdce dítěte. Srdce je zdrojem života, z něho proudí krev a vrací se zpět, aby znovu oživena znovu z něho proudila. Co však je matka? Je pro dítě zdrojem života, je svým způsobem pro dítě srdcem, odtud ta velká podobnost mezi matkou a srdcem.
V mateřském srdci přebývá celé bohatství mateřských citů. Matka se jeví jako personifikované srdce dítěte. Proto je Maria v jistém smyslu živým zosobněním Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které vyjadřuje jeho mírnost, jeho milosrdenství. Maria nám představuje ryzí, čisté milosrdenství teplého, lásku vydechujícího Nejsvětějšího Srdce. Pohleďme např. na obraz svatby v Káně. Zde sehrává Maria roli soucitného srdce: Nemají vína!, zatímco Ježíš poukazuje na své vyšší poslání slovy: Co mi chceš, ženo, ještě nepřišla moje hodina! Hříšníku, ať jsi kdokoliv, svěř se Marii, přibliž se k ní se svými prosbami, a máš ve svých rukou Ježíšovo Srdce. Hleď, sklání se k tobě, naslouchá ti, vyslyší tě a zachrání. Jak by mohl Syn nevyhovět své Matce? Odporoval by vlastnímu Srdci.
To je smysl krásného titulu „Naše milá Paní od Nejsvětějšího Srdce“. Po titulu Matka Boží není krásnějšího, který by jí její věřící děti mohly udělit. Nemůže být sladší a současně účinnější myšlenky, než že máme ve své moci Nejsvětější Ježíšovo Srdce skrze Srdce Mariino. V nejvíce bezútěšné situaci, v nejzoufalejší nouzi vzývej proto s důvěrou: „Naše milá Paní od Nejsvětějšího Srdce, pros za nás!“
Maria – žákyně Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Mariino srdce bylo skrze nejčistší a nejhoroucnější lásku tak spojeno s Božským Srdcem jejího Syna, že nemohla být od sebe oddělena žádnou mocí. Panenská Matka Boží tvořila se svým klanění nejhodnějším Synem v jistém smyslu jen jedno srdce.
Mezi Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým a Srdcem Panny Marie panovala hluboká shoda a tato shoda ustavičně rostla. Neboť čím více Maria milovala Ježíše, tím více se cítila puzena být mu podobná a tím více pronikala do Ducha jeho Srdce a tím zase byla její láska stále horoucnější a světější. Tak se setkávají dvě Srdce, jedno jako kontemplující a druhé jako předmět kontemplace. Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako zářící slunce, a Mariino Srdce jako ohnisko, ve kterém se paprsky tohoto slunce soustřeďují. Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako živoucí pravzor nadpřirozené krásy a svatosti a Srdce Mariino jako dokonalé zrcadlo, ve kterém se tento obraz dokonale odráží.
Můžeme si snadno představit, jaký úžas musel naplňovat Matku Boží, když stále více pronikala do onoho chrámu, ve kterém přebývá veškerá plnost božství, ve kterém je spojena božská a lidská přirozenost v jediné osobě.
Jak musela být uchvácena čistotou, svatostí, vznešeností a odleskem téhož božství! Jaká touha v ní musela vzniknout, když spatřila, co svatého a neporušeného do sebe přijímá a co napodobuje.
Její tělo, její odpovídající láska k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byly nadpřirozené a zcela očištěné ode vší pozemské poskvrny, její láska byla v nejvyšší možné míře nezištná a ochotná k oběti. Z lásky ke svému božskému Synu zříkala se od svého božského Syna uspokojení své čistě přirozené lásky a hledala jen slávu nebeského Otce a spásu lidstva.
Božský Spasitel se na kříži zřekl veškeré útěchy; jeho odevzdanost šla tak daleko, že obětoval i svůj pocit nejvyšší a nejvznešenější útěchy, útěchy od svého nebeského Otce, takže mu Otec již svým způsobem nebyl Otcem, nýbrž jen Bohem, a proto zvolal: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Stejně tak se zřekl útěchy, kterou mu mohla připravit přítomnost jeho tak velice milované Matky. Nenazývá ji matkou, ale ženou a postupuje ji současně vykoupenému lidstvu jako nejdražší odkaz, když říká: Ženo, to je tvůj syn; Synu, to je tvá matka.
Tato nejdokonalejší odevzdanost byla pro milujícího Vykupitele daleko bolestivější než tělesné mučení. Ale v přemíře své lásky byl připraven k jakékoliv oběti.
Na druhé straně nebylo pro milující Matku nic bolestnějšího než obětovat svého božského Syna za hříchy lidstva a vzdát se svým způsobem všech svých nároků na něho. Ale protože její láska byla podobná lásce Syna, protože její láska k Synovi nevycházela z pouhé sebelásky, byla i ona ochotná podstoupit největší, nejtrpčí a nebolestnější oběť, oběť, která ji zařadila nejen do počtu mučedníků, ale učinila z ní Královnu mučedníků.
Tak bylo co nejvnitřněji spojeno Srdce Mariino s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým láskou a shodou, a proto můžeme Marii právem jmenovat první a nejpřednější žačkou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Z tohoto důvodu není možno oddělovat úctu k Božskému Srdci od úcty k nejčistšímu Srdci Panny Marie. Nemůžeme opravdu obdivovat přednosti Božského Srdce, pokud se necítíme současně puzeni, abychom obdivovali Mariino Srdce, které na sebe přijalo všechny tyto přednosti věrným následováním. Nemůžeme Božské Srdce Ježíšovo opravdu milovat, aniž bychom zahořeli láskou k onomu Srdci, které se s tímto Srdcem dokonale sjednotilo. Nemůžeme Srdce Ježíšovo opravdově uctívat, pokud současně neuctíváme neposkvrněné Srdce jeho první ctitelky a nejvěrnější žačky.
Úcta k Srdci Panny Marie je tak říkajíc přirozeným odrazem úcty k Božskému Srdci, tak jako se Nejsvětější Srdce zrcadlí v Srdci Mariině.
Z knihy Antonín Steeger, Das Goldene Herz-Jesu Buch
